7 S
pader položil sluchátko a protřel si unavené oči. Měl včera déle spát. Více spánku, méně piva. Seděl za stolem ve své kanceláři a právě ukončil telefonát se Stanley Pendletonem, doposud jedinou obětí, která přežila Galaxův útok. Chtěl se ujistit, zda si Pendleton ještě něco nevybavil – cokoli, co by je posunulo v pátrání alespoň o kousek dopředu. Bohužel se nic nového nedozvěděl. Spader docílil pouze jediné věci: ve Stanleym zanechal vcelku oprávněný dojem, že policie přešlapuje na místě a nemá se čeho chytit. Spader zavřel oči a znovu si je protřel. Když je otevřel, uviděl přicházet jednoho ze zaměstnanců. Podal Spaderovi několikastránkový fax a tiše se vzdálil. Spadera napadlo, že asi nepůsobí příliš činorodým dojmem, ale v tu chvíli mu to bylo upřímně jedno. „Co je to?“ otázal se Dunbar od vedlejšího stolu plnou pusou. Zase něco žvýkal. „Fax od FBI.“ „Ten slibovaný Galaxův profil?“ Spader přikývl. „Páni, to si teda pospíšili.“ Spader si dokument pozorně prohlížel. „V úvodu se píše, že tento případ se jim zdál velice zajímavý, a proto se do toho tak rychle dali. Vlastně dal – zvláštní agent Dwight W. Daniels.“ „Měli bychom zvláštnímu agentu Danielsovi poslat kytici. Takže na co přišel?“ „Píše tady, že Galaxo je zlý a nebezpečný člověk.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200027
„Zatímco ty jsi celou dobu tvrdil, že je neviňátko. Co kdybys mi sdělil podrobnosti?“ Dunbar se chopil misky vlašských ořechů a s louskáčkem v ruce se pohodlně zabořil do židle. Spader začal předčítat celou zprávu, přičemž se snažil ignorovat občasné křoupání a mlaskání. Její autor psal, že prostudoval materiály, které mu Spader zaslal – soupis faktů s následnou zprávou, vyplněný formulář z patologie, mapy okolí, fotografie z místa činu včetně videa a tak podobně – aby mohl vypracovat profil Galaxa. Upozorňoval, že profilování pachatelů je spíše odhad podložený informacemi a zkušenostmi než vědecká disciplína, a poukázal na skutečnost, že jakákoli pozdější informace, byť se zdá nepodstatná, může ve velké míře ovlivnit dříve vypracovaný profil. Poté, co se tímto způsobem zvláštní agent D. W. Daniels vzdal jakékoli odpovědnosti, rozepsal se o svých „obecných dojmech“ z „typu osoby“, kterou „možná“ Spader hledá. Spadera napadlo, zda Danielse nezklamalo, že v této jediné větě nenašel prostor pro další kličky a vytáčky. „Říká se tady, že máme co do činění s organizovaným útočníkem, který své zločiny předem plánuje, staví na odiv svou autoritu a moc a na místě činu nezanechává téměř žádné stopy.“ „Píše tam taky něco, co bychom ještě nevěděli?“ „Dej mu šanci, Gavine. To byla jenom první věta. Dále říká, že hledáme muže mezi pětadvaceti a čtyřiceti lety, i když se tento odhad může o pár let lišit.“ „Dwight si rád kryje záda,“ zamumlal Dunbar. „Domnívá se, že se jedná o bělocha, protože většina sério vých vrahů jsou běloši a navíc většina vrahů zabíjí v rámci své rasy – a všechny Galaxovy oběti byly běloši.“ Spader četl dál. „Náš pachatel má možná mírně nadprůměrnou inteligenci. Zcela jistě absolvoval střední školu a zvláštní agent věří, že studoval i vysokou, kterou ale z nějakých důvodů nedokončil. Odhaduje, že za sebou nemá víc než jeden nebo dva roky studií. A skutečnost, že řádí pouze v Massachusetts, nahrává 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200027
domněnce, že pokud opravdu studoval na univerzitě, muselo to být v tomto státě.“ „Jak proboha Daniels přišel na to, že Galaxo studoval vysokou? A že ji nedokončil?“ „Počkej, mrknu se… Píše, že náš podezřelý je inteligentní a prohnaný, takže pravděpodobně navštěvoval střední školu. Ovšem fakt, že vždy uřízne jen jednu nebo dvě části těla, ne víc, a skutečnost, že nikdy neudělá nic navíc – žádné další zmrzačení, žádné přímé zabití, dokonce ani nezůstane na místě činu tak dlouho, aby dosáhl plného sexuálního uspokojení (pokud je to právě to, co hledá) – zkrátka toto všechno nasvědčuje tomu, že nedotahuje věci do konce. Nemá to v sobě, proto ani nedokončil vzdělání.“ Dunbar rozlouskl další ořech a chvíli ho žvýkal. Přitom si získané informace nechával projít hlavou. „Na co ještě náš specialista přišel?“ „Podívám se… Že Galaxo je samotář.“ „Vážně zajímavé. Kdo by asi tak kamarádil s magorem, který lidi pro zábavu seká na kousky?“ „Pravděpodobně dokáže fungovat ve společnosti, aniž by budil podezření.“ „Přesně z toho mi vždycky běhá mráz po zádech. Chlap, který sedí v kině ve stejné řadě jako ty, holič, který ti stříhá vlasy, instalatér, který ti spravuje záchod… Tráví dny vlastně úplně nenápadně jako každý druhý, ale v noci, když se většina národa dívá na tu pitomou bednu, vyráží do ulic a řeže lidi na kousky.“ „Máš pravdu, sérioví vrazi by měli nosit zvláštní trika nebo tak něco,“ usmál se Spader, „aby každý občan věděl, s kým má tu čest.“ „Jen se snažím říct, že je to děsivé.“ Spader nemohl nesouhlasit. „Dále se tady píše, že Galaxo je pravděpodobně jedináček a jeho rodiče jsou asi oba naživu. Otec má v rodině dominantní postavení, je těžké se mu zavděčit. Možná fyzicky svého syna zneužíval – ať už sexuálně, nebo 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200027