Robert Rebitsch – Matyáš Gallas
službách) s 2000 jízdními a generál strážmistr Vilém Lamboy.597 Lotrinský generál strážmistr Franz Mercy, který posléze s úspěchem vstoupil do bavorských služeb, od Sáry rovněž narukoval proti Burgundsku. Francouzi se tak museli v polovině srpna z Burgundska stáhnout, zvlášť když Richelieu tyto oddíly hodlal nasadit na severu proti španělsko-císařské armádě, která vpadla do Pikardie.598 V polovině června probíhala pomalu, ale jistě, přípravná opatření hlavní armády, přičemž Gallas do Vídně sebevědomě hlásil, že „…auf seitten E. May. thutt numehr ein regiment nach dem andern im feldt erscheinen, und im fall allein die herrn spanier auf ihrer seitten in prosequierung des vorha benden intents die zeitt und occasion nicht verlieren, solle verhoffentlich denen feinden der compaß baldt anders gerückt werden.“599 Nicméně zatímco Gallas nechával shromažďovat pluky, začal se na dvoře šířit jistý pesimismus. Ferdinand II., který se z politických důvodů nikdy nenechal úplně nadchnout pro otevřený útok proti Francii,600 se v předvečer vpádu skepticky vyjádřil v korespondenci se svým synem k plánovanému výpadu kardinála infanta a uvedl, že by upřednostnil defenzivní způsob vedení války. Ke Gallasovi samotnému choval císař dosud plnou důvěru.601 Vývoj vojenské situace ovšem pro obrannou „stráž na Rýně“ právě nehovořil. To poznal i císařský generál poručík: „Was mir bey so bewandten dingen an meisten oblieget, ist dieses, das die burgundischen stände ie länger, ie mehr umb hülffe schreyen, und dann darbey dieß zu considerieren, dass nicht allein der verlust selbiger provinz der gemeinen sache ein über die massen groß praeiudiz importieren, besonderen auch die alldorttige feindt, …“.602 Vpád Condého do svobodného burgundského hrabství a ohrožení Alsaska la Valettem už nemohl přehlížet ani jinak velmi opatrný Gallas. Při následné akci s cílem osvobodit za pomoci císařských jízdních oddílů Dole předestřel současně návrh vpádu do vévodství, tedy do francouzské části Burgundska, aby vyhnal nepřítele ze španělského Franche-Comté a zneklidnil francouzskou stranu. V králově táboře se nyní vyslovili pro útok na Francii.603 Asistenční rada Ferdinanda III. velmistr Stadion Gallasovi přislíbil v Prusku naverbované, na pochodu právě se nacházející sbory, stejně jako chorvatské jízdní oddíly, dělostřeleckou podporu i již dlouho očekáváné dodávky proviantu. Tažení tak nemělo stát nic v cestě, zvlášť když to se svým vpádem do severní Francie myslel vážně Don Fernando. Kardinál infant shromáždil svá vojska v síle 18 000 mužů koncem června u Mons a vpadl do Pikardie.604 – 98 –
gallas_zlom_pokor2.indd 98
8/28/13 9:20 AM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199927
Tažení proti Francii
Velmi rychle byly dobyty pevnosti La Capelle a Le Câtelet. A přes Guise, St. Quentin a Péronne postoupily španělské sbory vedené Tomášem Františkem Savojským a císařské sbory Ottavia Piccolominiho605 na řeku Sommu až ke Corbie, které se vzdalo 15. srpna. Pád důležité pevnosti na Sommě a nezadržitelně vpřed se deroucí jízdní oddíly pod španělskými prapory bojujícího Jana z Werthu vyvolaly ve francouzském hlavním městě značnou paniku.606 Předsunuté jízdní jednotky invazní armády se objevily dokonce u Compiègne.607 Ludvík XIII. v Paříži spěšně posbíral vojsko a vytáhl k Roye a Corbie. Smělé sny Jana z Werthu o vpochodování do francouzského hlavního města se tak nenaplnily.
Vpád hlavní císařské armády do Burgundska
Pozorujeme-li okolnosti, které ovlivňovaly rozhodování pro tažení roku 1636 proti Francii, pak určitě nemůžeme hovořit o přesně promyšlené akci s jednotným cílem. Kardinál infant dlouho otálel a prioritou pro něj byl boj s generálními stavy v Nizozemí – k akci jižním směrem se rozhodl tedy dost pozdě. Podstatnou roli přitom určitě sehrál vliv jeho příbuzného, uherského krále Ferdinanda, který o jeho pomoc na jaře mimořádně stál a žádal jej o vpád do Pikardie.608 Naopak jeho císařský otec nebyl o nutnosti tažení proti Francii v žádném případě přesvědčen. A generál poručík Gallas platil za věčného skeptika vůči riskantním operacím, zvláště pokud se měly odehrávat mimo území Říše. Smířil se však s příkazy svého generalissima i s vojensko-politickými okolnostmi, jako vždy vykonal naplánované akce a uskutečnil rovněž tažení na nejpřednější frontě. K obtížnému procesu rozhodování, jak tyto akce pojmout, samozřejmě přispívaly velmi dlouhé komunikační cesty, a tím neefektivní zprostředkovávání zpráv mezi Vídní, Bruselem a Madridem, které při rychle se měnící válečné situaci v podstatě nikdy neumožnily aktuální sladění akcí. Když už tu neexistovala žádná vůle ke společné strategii a koordinovanému, operativnímu vytčení cíle, byla v císařském hlavním ležení alespoň stanovena „pravidla slušného chování“ pro tažení do Burgundska. Už v září 1635 určili Ferdinand III., Gallas a Stadion při společné válečné poradě způsob postupu. Podle něj nebylo v žádném případě záměrem obsazené oblasti Burgundska a Francie zplundrovat, ale naopak ušetřit, aby poskytly zimní kvartýry. Nešlo sice o nějaký exaktní operativní cíl, ale konec konců – 99 –
gallas_zlom_pokor2.indd 99
8/28/13 9:20 AM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199927
Robert Rebitsch – Matyáš Gallas
o praktickou záležitost ulehčující říšským zdrojům, pro 17. století zajisté ne netypickou. Těmito kroky se Francie k podepsání míru, jak v to ještě roku 1635 doufal Ferdinand III., samozřejmě donutit nedala.609 Na druhou stranu se pro takové pojetí boje nechal získat stárnoucí císař.610 Mít vlastní armádu z krku vypadalo skoro jako požehnání. S ohledem na čistě logistické úvahy však nešlo o nic mimořádně překvapujícího. Vraťme se ale ještě k záměrům tažení. V předchozím roce se stanovilo, že kdo zaplatí kontribuce, bude ušetřen. Zelenou ke zpustošení protivníkových zemí dostali vrchní velitelé až v případě vynuceného ústupu císařské armády. Zvláštní ohled měl být podle Ferdinanda brán na kostely a kláštery, sice v nepřátelské, nicméně katolické zemi. Císařští toho však nedbali, jak mělo prokázat vyplenění cisterciáckého opatství Citeaux. Vedle toho měly být na Rýnu zanechány rezervy.611 V květnu a v červenci bylo do válečné pokladny hlavní armády převedeno 25 000, resp. 100 000 zlatých, za něž se mohl nakoupit střelný prach, munice, proviant a děla i vyplatit žold.612 Dorazily rovněž španělské subsidie, které však byly vyplaceny až v srpnu. Koncem června vydal Gallas svým generálům Götzovi, Colloredovi, de Suysovi a Lamboyovi rozkaz. aby se jejich vojska spojila a vydala se na pochod proti nepříteli.613 Hlavní armáda vyrazila v polovině srpna přes Rýn u Drusenheimu do Breisachu, odkud pokračovala dále přes burgundskou bránu do Franche-Comté a poté vpadla do Francie. Císařský vojevůdce s sebou na cestu dostal ještě jeden patent, který důvody pro válku s Francií objasňoval propagandisticky. Na prvním místě měly být zatrženy neustálé urážky na adresu císaře i celé Evropy. Zde jistě zazníval motiv habsburské „Monarchia Universalis“,614 podle níž byl císař právním zástupcem a hegemonem veškerého křesťanstva. Za druhé se měli neprávem vyhnaní dočkat restitucí, což byl bod, který se vztahoval na císařského spojence Karla Lotrinského. A za třetí měl být opět nastolen mír v Říši. V zásadě tedy tažení proti francouzské koruně podle tohoto patentu nebylo ničím jiným než trestnou akcí proti západnímu sousedovi, který neustále narušoval říšský mír.615 Patent byl v ještě vylepšené a silně přepracované verzi publikován jako válečný manifest, který nesloužil „už jen explicitně, jako v konceptu Ferdinanda (III.), coby ospravedlnění ozbrojeného postupu proti králi Francie, nýbrž jako pouhé ospravedlnění zásahu císařských armád na francouzské půdě“.616 Zajímavé je, že tento k publikování určený válečný manifest neznamenal oficiální – 100 –
gallas_zlom_pokor2.indd 100
8/28/13 9:20 AM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199927