„Pane profesore. Četl jste doufám moje myšlenky. Nechci ani víno, ani kávu. Chci svůj slíbený koňak. Teď a tady.“
Le Cannet, Francie Seržant Laurent Mutz seděl sklíčeně u obyčejného kuchyňského stolu. Takhle uprostřed dne bylo v domě ticho. Všichni byli v práci, ve škole nebo ve školce. Slunce za okny svítilo a prozrazovalo vrstvu prachu na podlaze. Úklid nebyl Michellinou silnou stránkou, i když to byla fantastická žena. Krásná jako filmová hvězda. A dala mu dva zdravé syny. Miloval ji víc než svůj život. Bydleli v posledním patře zchátralého třípodlažního činžovního domu. Ale z balkonu viděli na moře a to bylo nejdůležitější. Napil se vychladlé kávy. Michelle pracovala v kavárně v Cannes. Smažila palačinky a míchala oříškový krém. Nepočítal s tím, že dnes nepůjde do práce. Major Serge mu nařídil, aby si vzal den volna, ale Laurent byl moc bezradný na to, aby jenom ležel a odpočíval. Svůj každodenní trénink už měl za sebou a noviny přečetl do posledního písmenka. Teď jenom seděl a zíral do kávy. V myšlenkách se pořád vracel ke své zpronevěře. Pokoušel se vymyslet argumenty, které by Michelle mohla pochopit, ale nechal toho a snažil se místo toho přijít na způsob, jak získat zpátky to, o co přišel. Má si půjčit další peníze a znovu vsadit? Může něco prodat? Nic cenného nevlastnili. Auto koupili na leasing, byt na hypotéku a na televizi si vzali půjčku. Věděl, co by se stalo. Podívala by se na něho a jenom přikývla. Beze slova. Svěsila by ramena. Řekla by, že to chápe a že se to srovná. Nezlobila by se. Ksakru. Byl takový pitomec. Na nočním stolku měla hromadu katalogů cestovních kanceláří. Z pohledu na ně se mu 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199841
dělalo zle. Dokázal vejít přímo do bytu plného ozbrojených teroristů, ale podívat se vlastní ženě do očí a říct jí, co udělal, to nedovede. Vstal a postavil hrnek do dřezu společně s dalším nádobím od snídaně. V mizerné náladě vytáhl z kapsy u bundy visící v předsíni svůj mobil. Žádný zmeškaný hovor. Žádné zprávy. Kolegové respektovali, že má volno. Potom si všiml malého zápisníku ve vnější kapse. Vzal ho s sebou na balkon a posadil se na plastovou židli. Na stromě na druhé straně ulice spatřil veverku, jak bezstarostně skáče z větve na větev. Všechny stránky sešitku byly popsané neznámým jazykem. Vypadalo to spíš jako nějaké symboly než text. Stránka za stránkou plné dokonale pravidelných řádků se znaky. Vypadalo to jako záznamy zapisované delší dobu různými tužkami. Na jedné ze stránek byla skvrna od nějaké tekutiny a několik symbolů se nečitelně rozpilo. Veverka shodila šišku z borovice na renault zaparkovaný pod stromem. Proč si strážník Pierre Balzac všechno tohle zaznamenal? Sotva to byl běžný policejní zápisník. Něco tu nesedělo. Jak tenhle sešitek souvisí s teroristy v bytě na třídě Maršála Focha? Procházel si v duchu průběh události. Balzac přijal hovor od té… Jak jen se jmenovala. Scribéová… Marie Scribéová. Balzac musel nejdřív jít k ní, aby se dozvěděl, o co jde. Měl v tu chvíli zápisník u sebe? Možná by si to Marie Scribéová pamatovala? Vzal telefon a zavolal na informace o telefonních číslech. Rychle mu dohledali číslo Marie Scribéové a přepojili ho. Telefon osmkrát zazvonil, než ho někdo zvedl. „Haló?“ „Dobrý den, paní Scribéová. Omlouvám se, že ruším. Jmenuji se Laurent Mutz a jsem policista. Volám vám kvůli…“ „Je to opravdu příšerné!“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199841
„Prosím?“ „V Druhé knize Mojžíšově nám Pán dává jasná přikázání, není-liž pravda?“ Podle hlasu byla mladší, než si předtím myslel. Odhadoval ji na padesát. „Myslíte deset přikázání, která dal Bůh Mojžíšovi?“ „Ale ne, vůbec ne jenom Mojžíšovi! Nám všem!“ Laurent postřehl, jak na bílý renault dopadla další střela ze stanoviště na stromě. „Máte úplnou pravdu. Přikázání se týkají nás všech. Rád bych vám položil jednu otázku. Souvisí samozřejmě se včerejšími událostmi.“ „Pán Bůh nám nedal deset tisíc přikázání, že? Potom by bylo asi těžké je všechna znát. Dal nám jich deset. Jenom deset. Proč? Protože víc nebylo třeba. A taky proto, že ví, že jeho pozemští služebníci mají omezené mozky. Jenom deset, abychom si je zapamatovali. A teď… páté… Páté přikázání bylo porušeno před mými dveřmi.“ Ve sluchátku zapraskalo. Měl pocit, že si zapálila cigaretu. „Madame má na mysli páté přikázání, nezabiješ.“ „Ale oni ho zastřelili. Jedno z božích dětí. Přímo před mými dveřmi.“ Zaslechl vzlyk? Odkašlal si. „Než se to stalo, byl strážník Balzac u vás. Je to tak?“ „Byl velmi zdvořilý. Klidný a příjemný. Pohledný muž, který měl rád svou práci. Důležitou práci. Všichni odvádíte dobrou práci, to jsem vám chtěla říct. Dnes není jednoduché být policista. Se všemi těmi černými přistěhovalci, perverzními homosexuály a zfetovanými žebráky. Zkorumpovanými politiky a dětmi nakaženými AIDS. Odvádíte dobrou práci.“ „Děkuji, paní Scribéová. Když jste se setkala se strážníkem Balzakem, všimla jste si, jestli si dělal nějaké poznámky do zápisníku?“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199841