Netrvalo dlouho a ukázalo se, že získat pozornost své ženy pro hraběte z Balfouru nebylo vůbec těžké. Hester pozorovala Spathfoye, jak vede svého koně do stájí. Viděla, že se zvířetem mluví, i když byl příliš daleko, než aby mu mohla rozumět. Zcela jistě se jednalo o kázání, v jakém stavu se chodí domů. Ze svého místa na zahradní lavičce viděla přímo do stájí. Díky lampě pověšené v uličce si mohla všimnout, že nezavolal podkoního, ale postaral se o svého koně sám. Nejdříve zvířeti odepnul sedlo, stáhl ho ze hřbetu a pak následovala uzda. Pak – což ji překvapilo – se opřel zvířeti o bok, poplácal ho po pleci a pokračoval v rozhovoru. Spathfoy zvíře vyhřebelcoval, vyčistil suchou slámou a do vědra mu dolil čistou vodu. Zvedl každé kopyto, což se k muži ve formálních šatech příliš nehodilo, vyčistil ho, a nakonec vzal vidle a pod koně přihodil čistou slámu. Hester si nebyla jistá, zda podkoní by byl ke zvířeti tak ohleduplný, a zřejmě právě z toho důvodu se o koně Spathfoy postaral sám. Anglický lord na nepřátelském území si občas potřebuje promluvit se svým koněm. Jakmile byl ve stájích hotov, Spathfoy se vydal po pěšině do domu, ale Hester si v měsíčním světle nevšiml. „Dobrý večer, lorde.“ Nechtěla na sebe upozornit, ale ta slova jí vyšla z úst tak nějak sama. „Slečno Danielsová, dobrý večer.“ V měsíčním světle se jeho hlas zdál jiný – bohatší, temnější, méně anglický. „Mohu vás doprovodit do domu?“ Nabídl jí to jen ze zdvořilosti. „Ne, děkuji. Pokud chcete, můžete se ke mně přidat. Doufám, že se vám u Augusty a Iana líbilo.“ Posadil se vedle ní. „Neterorizovali mě přítomností svého potomka u stolu, pokud se ptáte na tohle, a jídlo bylo skvělé.“ „To ráda věřím. A také se mi zdá, že Ian vytáhl svou výtečnou whisky.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199781
Povzdychl si. S povzdechem ze sebe vydal kousek citu, který nedokázala identifikovat. „Nechci se s vámi hašteřit, slečno Danielsová. Víte jistě, že vás nemohu doprovodit do domu?“ „Takže vy se mě chcete zbavit a ukrývat se osamocen zde mezi růžemi?“ Ve tmě bylo vidět záblesk jeho zubů. Byl to úsměv, nebo úšklebek? „Když to musíte vědět, tak ano. Právě teď bych byl opravdu nejraději ze všeho sám.“ „Obvykle se se mnou rád hašteříte.“ A ona se ráda hašteří s ním. Když si to uvědomila, samotnou ji to překvapilo. „Vaše poznámka pro gentlemana rozhodně není žádným komplimentem.“ „Ale ani urážkou.“ Měl zvláštní náladu. Hester si toho všimla, protože na tom byla stejně. Lord Jasper Merriman zanechal na její duši jizvy, které hned tak nevyblednou. „Ale popřít to nemůžete. Vy si naše hádky skvěle užíváte.“ „Jsem unavený, slečno Danielsová, ale přesto vás zde nechci nechat uprostřed noci osamocenou. Co po mně chcete?“ „Ian vás dobře zpracoval, viďte? A Augusta, která se stále jen usmívá, mu byla skvělou pomocnicí.“ „Ian – lord Balfour – mi připomněl, že mám svědomí, což se mi právě nadvakrát nelíbilo, i když jsem to utopil v láhvi skvělé whisky.“ Nečekala, že bude tak otevřený, ale rozhodla se jeho upřímnost opětovat dřív, než jí dojde kuráž. „Prosím, říkejte mi Hester. Vždyť jsme téměř rodina, a pokud se budete o Fionu i nadále zajímat, naše cesty se zřejmě jistě zase někdy zkříží.“ „Dobře tedy. Mohu vás doprovodit do domu, Hester?“ Zdálo se, že je vyděšený. Ať už mu Ian řekl cokoliv, se Spathfoyem to skutečně otřáslo. „Můžete mě políbit, lorde?“ „Dobrotivý bože, ne, to nemohu. Nebudu vás líbat.“ Nicméně neodešel ani se od ní neodtáhl. „Není to tak, že bych vás měla bůhvíjak ráda,“ řekla Hester, „ale myslela jsem si, že to bylo příjemné nám oběma.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199781
Koneckonců už jste měl jazyk v mých ústech a ruce na mém těle, takže v čem je problém?“ „Copak jsme zpátky u vaší jezdecké analogie?“ Přesto stále neodcházel. Nevstal ani nepřekřížil ruce na prsou nebo neudělal žádný jiný pohyb, čím by demonstroval své odmítnutí. „Zřejmě je se mnou něco špatně,“ prohlásila Hester pomalu. „Tvrdíte, že ve větší společnosti jste nervózní. Jsem na tom stejně, i když před pár měsíci to všechno bylo úplně jiné. To proto jsem odjela z Londýna, to proto se mi tolik líbila včerejší jízda. Fiona říká, že jsem mimo, a Ian s Augustou se na mě dívají, jako bych byla sud střelného prachu, který se může kdykoliv vznítit. Občas se nemohu nadechnout a někdy se opravdu cítím jako sud střelného prachu.“ Odmlčela se, protože čím víc mluvila, tím víc mu toho chtěla říct. „Cítíte se jako sud prachu, který čeká, až ho někdo zapálí,“ řekl Spathfoy tiše – snad váhavě. „Připadáte si, jako byste vybuchla a na tu zkázu se dívala odněkud z dálky a nemohla tomu zabránit.“ Přikývla, protože slova se zdála být zbytečná. Srdce jí začalo divoce tlouct a najednou se jí nedostávalo dechu. Musela pootevřít ústa. „Další polibek, to není dobrý nápad.“ Vstal a vydal se k domu. Hester měla silné nutkání začít křičet, popadnout ho za vlasy a dovléct ho zpátky k sobě. Chtěla rozbít poklidnou atmosféru letní noci a vykřičet všechen svůj smutek a svůj bol. Vtom se obrátil a dlouhým krokem se vrátil zpátky k lavičce. „To vůbec není dobrý nápad.“ Vzal její tvář do dlaní a letmo ji políbil. „Budete toho litovat, Hester. Já toho budu litovat.“ Jeho rty se přimkly k jejím, už vůbec ne váhavě nebo letmo, a Hester cítila, jak uvnitř jejího srdce něco taje. Všechno její napětí a frustrovanost, kterou se snažila skrývat, pomalu roztávaly a mizely kdesi v nedohlednu. Nemyslela na Jaspera
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199781