„Fajn, takže můžeme postoupit dál,“ konstatoval spokojeně Lukáš. „Už jsem přišel na to, jak bys mě mohla nenápadně představit holkám.“ Helena se překvapeně nadzvedla na loktech. „Cože? Není na to trochu brzo?“ „Vůbec ne! Na co bys chtěla čekat?“ Helena sevřela v rozpacích rty. Po dopoledním rozhovoru s manažerkou se totiž začala přiklánět k názoru, že by se měla v zájmu své budoucí kariéry s Lukášem rozejít. Milostné vztahy mezi kolegy na jednom pracovišti bývají problematické, což teprve kdyby se jednalo o poměr mezi podřízeným a nadřízenou, která je ještě ke všemu vdaná. Zatím však v sobě nenašla dost odvahy to svému milenci přiznat. „A co jsi teda vymyslel?“ zeptala se. Lukáš ožil. „Davídek mi včera volal a smlouval, že by chtěl jít o víkendu na koupaliště. Tak jsem mu to hned odsouhlasil, protože mě napadlo, že je to prima možnost, jak se spolu nenápadně setkat na neutrální půdě. Já tam vezmu Davídka, ty přivedeš svoje holky a jako náhodou se tam potkáme. Co ty na to?“ „Já nevím,“ řekla nepřesvědčeně Helena. „Jak to, že nevíš?“ divil se Lukáš. „Nad čím prosím tě váháš? Prostě vezmeš dcery na koupaliště a náhodou tam potkáš kolegu se synem. Na tom přece nic není! Co ti na tom může vadit?“ Helena si místo odpovědi dál kousala rozpačitě ret. „Teď ti fakt nerozumím,“ konstatoval zmatený Lukáš. „Myslel jsem, že jsme se hned na začátku jasně dohodli! Nejdřív si ověříme, jestli nám to spolu klape, pak mi představíš holky, a když si sedneme, pošleš Romana do háje!“ „Na tom jsme se dohodli, to je fakt,“ řekla Helena tiše. „Jenže mezitím se situace trochu zkomplikovala.“ Lukáš na ni vyvalil oči. „Jak zkomplikovala? Snad mi nechceš říct, že jsi těhotná!“ „Ještě toho trochu,“ zalapala Helena po dechu. „To by mi teď akorát tak scházelo!“ „Tak co se děje?“ dorážel Lukáš. „Dneska ráno jsem dostala nečekanou pracovní nabídku,“ řekla Helena a zopakovala mu svůj rozhovor s manažerkou. Lukáš nevycházel z úžasu. „To teda zírám!“ řekl nadšeně. „To je skvělá zpráva, Helenko, moc ti gratuluju!“ „Ty myslíš, že je k čemu?“ „Samozřejmě! Bude z tebe velká šéfová, to je naprosto super!“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199764
„Mně nepřipadá, že by to byla zase taková výhra,“ odporovala mu Helena. „Hlavně nevím, jestli to mám vůbec vzít!“ „Proč bys to proboha nevzala? Vůbec neváhej, takovou šanci ti přece nikdo nebude nabízet dvakrát!“ „Tobě na tom nějak záleží!“ ušklíbla se Helena. „Jestli předpokládáš, že u mě pak budeš mít protekci, tak na to hodně rychle zapomeň!“ „Protekci nepotřebuju, ale fascinuje mě představa, že budu poprvé v životě píchat svoji šéfovou,“ smál se Lukáš. „Víš, jaká to bude nádhera? Kdykoliv mi v práci něco vytkneš, dostaneš hned večer tak do těla, že mě budeš na kolenou prosit, abych tě už nechal.“ Helena nad ním pohoršeně kroutila hlavou. „Plácáš nesmysly!“ napomenula ho. „Pro mě to zase taková legrace není. Co když někdo zjistí, že my dva spolu spíme?“ Lukáš se zarazil. „Ty si myslíš, že bys kvůli tomu o to místo mohla přijít?“ „To snad ne, ale snad si dovedeš představit, jak těžko budu získávat autoritu, když jsem jedna z vás. Všichni mi budou to povýšení určitě závidět, a kdyby se ještě ke všemu dozvěděli o nás dvou, asi by mi pořádně zatápěli, nemyslíš?“ Lukáš zvedl v údivu obočí. „Aha, takže takhle to je!“ řekl. „Teprve teď tomu začínám rozumět! Zatímco já blbec spřádám plány na naši společnou budoucnost, ty zatím váháš, jestli se se mnou nemáš radši rozejít!“ Helena odvrátila hlavu a neodpovídala. Lukáš odhrnul přikrývku a posadil se. Pak se k ní uraženě otočil zády, dal si nohy na zem a oběma rukama si podepřel hlavu. „A já jsem si myslel, že mě máš aspoň trochu ráda,“ řekl tiše. „A ty se na mě při první příležitosti klidně vykašleš.“ „Ne, Lukáši, tak to přece není,“ bránila se Helena a přitiskla se k jeho zádům. „Ale nezapomínej, že si všichni myslí, že jsem normálně vdaná. Kromě tebe přece nikdo neví, že Roman sedí na dvou židlích! Pokud by někdo zjistil, že manželovi zahýbám a ještě k tomu s někým z vlastního týmu, těžko by si to nechal pro sebe. Při nejbližší příležitosti by to asi proti mně použil, nemyslíš?“ Lukáš se na chvíli zamyslel a pak se k ní otočil. „To asi jo,“ připustil. „Ale tomu se přece dá snadno zabránit.“ „A jak asi?“ „Prostě si budeme dávat ještě větší pozor než teď!“ „A ty myslíš, že to bude stačit?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199764
„Nějakou dobu určitě. Mezitím se ve vší tichosti rozvedeš a pak se uvidí.“ „Podle mě se toho moc neuvidí! Dokud ti budu šéfovat, stejně nemůžeme náš vztah přiznat.“ „Já můžu klidně!“ zasmál se Lukáš. „Když bude nejhůř, budu tvrdit, že se z tvojí strany jednalo o sexuální harašení. Řeknu, že jsi mi hrozila výpovědí, pokud ti nebudu poskytovat sexuální služby!“ „Prima nápad,“ ušklíbla se Helena. „Tohle by mi fakt hodně pomohlo.“ Lukáš se k ní naklonil a pohladil ji po tváři. „Nedělej si s tím hlavu, Helenko, vezmi to místo a koukej se co nejdřív rozvést. A než budeš volná, určíme si bezpečnostní pravidla: nikdy spolu nebudeme v práci mluvit soukromě, nebudeme si posílat e-maily, nebudeme si volat služebním telefonem. A až se rozvedeš, domluvíme se jak dál. Souhlasíš?“ „Myslíš, že to bude stačit?“ zeptala se nepřesvědčeně Helena. „Určitě,“ ujistil ji Lukáš a povzbudivě na ni mrknul. „V práci si od sebe budeme držet odstup a všechny důvěrnosti si necháme až na doma,“ dodal a pohladil ji po ňadrech. Helena si slastně povzdychla. „Dobře, zkusím to risknout,“ řekla a přitiskla se k němu. „Nechci o tebe přijít, to bys mi křivdil.“ „To jsem rád! Tak teď si dáme další kolo a ujišťuju tě, že budeš mít hodně rychle jasno, kdo je tady dneska šéf,“ řekl výhružně Lukáš. Převalil se na ni a dal si záležet na tom, aby jeho slova brala dostatečně vážně.
E
va s Adamem vstali v sobotu dřív než obvykle, aby se při cestě na Moravu vyhnuli největšímu vedru. „Adame, brzo budeme mít výročí,“ konstatovala Eva při snídani. „Jak ho letos oslavíme?“ Adam si okamžitě vybavil loňskou zahradní party, kterou tehdy uspořádali při příležitosti pátého výročí svatby, a poděsila ho představa dalších nemalých výdajů. „Výročí?“ podivil se. „Už zase? Mně připadá, že jsme ho slavili docela nedávno!“ „Za pár dní to bude rok, to je podle tebe nedávno?“ zarazila se Eva. „Vidíš, jak to letí, já mám pocit, jako by to bylo teprve včera!“ žasnul Adam. „A ty to chceš slavit i letos?“ Tím Evu pořádně dopálil. Donedávna nevynechal jedinou příležitost, aby ji něčím obdaroval, a teď nechce slavit ani výročí svatby?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199764