V. Světla ze zrcadlového světa
• To nevím. To není jen tak někdo. Je to forma inteligence, od které nejsme odděleni. Může přijmout i jiné podoby. Podle jiného plánu. Pro civilizaci je to časo-prostorová struktura, ve které se zrcadlí hmota. V naší realitě jsou i jiné možnosti projekce. Není tomu tak, že by Ralf jako pětiletý hoch měl reálné setkání „s mimozemšťany“. Může to být připsáno – dokud nebude prokázán opak – opět pouze archetypickému zkreslení reality. Očividně byl ale tehdy vytvořen hyperkomunikační kanál, který měl původ v nějaké vakuové doméně na obloze. Toto zcela jistě nevzniklo v Ralfově fantazii, protože v tranzu tohoto hypnotického sezení zmínil konkrétní pravdivé údaje, jako je například nutnost „zrcadlové“ hmoty. Že přitom může docházet k několikastupňovému procesu materializace, je jistě zajímavý náhled, který ale zatím dodnes nebylo možné vědecky ověřit. Nepochybně je při hyperkomunikaci přenášena informace, a světlo při tom hraje nezastupitelnou roli. Světlo má za určitých vhodných podmínek schopnost přeměnit se ve hmotu, ovšem prozatím na subatomární úrovni, což je už také nějakou dobu známo. Možná že věda 21. století zjistí, že tímto způsobem může informační vzorec vložený do světelného vlnění vést k materializaci makroskopických jevů. Jak Dmitrijev a Djatlov několikrát podložili, mohou u vakuových domén samo-svítící energetické objekty nabývat zcela bizarních forem. Také fakt, že ruští vojáci nazývali tyto objekty „andělé“, ukazuje tímto směrem. Vědecké podklady pro podobné procesy jsou ale zatím neznámé. Jiný příklad. David H., 48letý učitel historie, pozoroval na obloze při výletu během horské dovolené světelný objekt, podobný UFO, který zdánlivě rytmicky pulzoval. Za normálních okolností by považoval tento jev za nějaký atmosférický fenomén, kdyby však tento světelný objekt nereagoval zvláštním způsobem na jeho myšlenky. Muž si vzpomínal, že to 93
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199646
Inteligence propojená v síti
vzbudilo jeho zvědavost a že začal experimentovat. Poté, co objekt přesně podle jeho myšlenkových představ předvedl několikrát krkolomný manévr, zmizel v nenávratnu. David se o toto téma vůbec nikdy nezajímal. Nyní ale chtěl s naší pomocí zjistit, co má pro něj tento zážitek vlastně znamenat a jaký může mít fyzikální základ. Neměl žádné potíže se v tranzu na tento zážitek opět napojit. • UFO je pouze nosič pro vytvoření komunikačního spojení. Čas je rozhraní. • V jakém smyslu? • Lidé potřebují čas jako kotvu, aby byli schopni žít tady a teď. • Můžete říct něco k tomu, proč ten světelný jev tak zvláštně pulzoval? • Má to něco společného s přitažlivostí a s odpuzováním. Mezi gravitací a... energií jádra. • Silná nebo slabá jaderná energie? • Silná jaderná energie. Jak jsem už řekl, také já pociťuji něco jako pulzaci a teď vidím i svůj obraz, kde je uprostřed něco zhuštěného, a pak také sílu, která se houpe jako kyvadlo sem a tam. • Fyzikové pracují už dlouho na modelu sjednocující teorie polí zahrnující i gravitaci a jadernou energii. Říkají nyní, že takový vzájemný účinek hraje u světelných jevů svou roli. Jak to vypadá? • Co momentálně vnímám je, že to běží při určité frekvenci. Frekvence je důležitá. • Takže tyto dvě síly dávají na vyšší úrovni střídavé pulzy o určité frekvenci. Funguje to v rámci času? Pokud existuje frekvence, existuje i čas, takže časová bariéra nebyla překročena. • Ano, ale ono to má co do činění s časovým paradoxem při tomto druhu komunikace. Týká se to paradoxu. 94
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199646
V. Světla ze zrcadlového světa
• Ale moderní fyzika dokáže časový paradox elegantně obejít použitím konceptu paralelních světů. • Dostávám ještě další informaci. Jedná se o odstranění interferencí pomocí časového paradoxu. (*Interference (interferenční jev) znamená vzájemné ovlivňování, prolínání nebo střetání jevů či hmoty. Nejčastěji se jedná o charakteristickou vlastnost vln. Při jejich pohybu a prolínání se v určitém bodě vzájemně zesilují, zatímco v jiných bodech se vzájemně ruší. Tyto jevy se zobrazují pomocí interferenčního obrazu (interferenčního obrazce), kde je vidět střídající se projevy zesilování a zeslabování*) Také v tomto příkladu nalézáme množství zajímavých informací, a ne všechny odpovídají stavu našich vědomostí. U silné jaderné energie se nejedná o tu veřejnosti známou „jadernou energii“, jež je využívána v atomových elektrárnách (to je ta slabá jaderná energie užívající řízeného štěpení atomů). Silná jaderná energie je oproti tomu síla, která drží pohromadě základní stavební kameny atomového jádra (kvarky a gluony). Je to největší síla v přírodě mající současně nejmenší dosah, zcela v protikladu ke gravitaci dosahující do nekonečna, přitom je ale nejslabší známou silou. V rámci sjednocené teorie polí bude vzájemný účinek těchto sil zcela jistě jednoho dne pochopen, a potom budeme vědět, zda má jejich součinnost opravdu vliv na vytváření vakuových domén. Tato domněnka je naprosto racionální, protože prozatímní vědecká zjištění potvrzují, že k ovlivňování gravitace jsou očividně nutné technologie jako supravodivost, pro něž je ovšem nutno změnit nejhlubší vnitřní struktury hmoty. Poznámka s časovým paradoxem je prozatím nesrozumitelná. Může poukazovat na to, že je ještě třeba technického úsilí k vylepšení hyperkomunikace, protože při ní může údajně docházet k „interferencím“, 95
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199646