98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199622
SEN O JACHTAŘCE LENCE ŠMÍDOVÉ (z cyklu prozaicky snových imaginací)
Stál jsem na prvním nástupišti nádraží v Turnově, ale kolejiště bylo ještě té původní podoby tedy vyloženě bez nějakých těch srovnaných betonotvárnicových nástupišť, jaké jsou tam, myslím, dnes. Proč právě Turnov, to fuckt nevím, jen můžu zmínit, že jsem tam „párkrát“ byl, když jsem tam přestupovával po dobu mého dvouletého dojíždění v oněch časech na nástavbu cestovního vzruchu do Semil. A nástupiště právě ještě byla v té původní podobě (to znamená úplně bez nástupišť), kdy mezi kolejema jsou jenom jaksi taksi navršené pásy hlínoštěrkopísku právě proto, aby to umožnilo právě ty aktivity Lenky Šmídové, které v tomto snu dělala a které právě teď chystám se popsat. Tak pozór, teď: Stál jsem na prvním nástupišti nádraží v Turnově (ale to už jsem možná i říkal), když v tom se kouknu doleva směrem k Železnému Brodu a z dáli se po druhé koleji řítíííííí......Lenka Šmídová na sportovním katamaránu a podještědský vítr se jí opírá do plachty tak mocně, že krásně klouže jenom 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199622
na tom jednom plováku a ona vykloněná na tom druhým lehce, profesionálně a nenásilně mává na kolemjdoucí dělníky v montérkách, kteří si tam nějak krátí cestu a nacházejí se v kolejišti fpoctatě nelegálně. Kdo ví, možná jim svým lehkým máváním ukazuje právě ceduli s nápisem NESPOUŠTĚJ OČI Z TRATI... Vlasy jí vlajou ve směru a rychlosti odpovídajícím jejímu směru a rychlosti a září v nich takové to podzimní slunce, které už je nízko a jeho spektrální barva je už víc do oranžova – inu, tak jak to vídáme ve filmech jako klišé západu slunce někde se odrážejícího. Ale v tomhle případě je to pohled krásný - no jak jinak, když tam vlaje Lenka Šmídová. Svižnou jízdou se postupně přibližuje a tak si všímám, že má na krku pověšenou takovou tu cedulku se jménem, jako dyš lidi jdou vyzvednout někoho na letišti a neznají ho předem. No a to mi asi nebudeš věřit, milý čtenáři, ale na tý cedulce bylo moje jméno a zajímavý na tom bylo, že jsem ho dokázal přečíst, když bylo ještě dost daleko (každopádně tak daleko, že bych to ve skutečnosti přečíst určitě nemoh – hmm, ve snu se trošku nereálnosti snad toleruje, ne?) Cedulka se Lence plácala ze strany na stranu, chvilkami se jí tím 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199622