100
nebo ne...? Jsou, odpověděla Vera, a já jsem se s ní rozloučil, a pak jsem se rozloučil s Catherine, s Robin, s v Austrálii narozenou Italkou a Catherininým synem, a se všemi dalšími mými sousedy a jejich příbuznými a odešel jsem a vyšel jsem z domu a přelezl ozdobná prkna ohrazující terasu mého bytu a prošel z terasy do bytu a posadil se a skrz hustou černočernou tmu jsem poslouchal zvuk hlasů z Catherininy terasy na opačné straně příchozí cesty k domu a vzpomněl jsem si odrazem těch hlasů, že příští den je Štědrý den a zatelefonoval jsem rodičům do ČR a ptal se jich: Jak se máte...? a moje máma mi odpovídala: Dobře, je -20 °C a metr sněhu, jak je tam? a já jsem odpovídal: Je 34 °C a to je 11 v noci, a moje máma mi odpovídala: Tady jsou 2 hodiny odpoledne, jak je to možný...? A já jsem se smál a odpovídal jí: Jsem na opačné straně světa, mami, a moje máma mi odpovídala: To já nikdy nepochopím, vždyť jsem nikdy nebyla dál než v Rantířově, a v Praze, a já jsem jí vyprávěl o mojí sousedce odshora, která je po rodičích Italka, a která mi před hodinou řekla, že nebyla nikdy dál než v Mooloolabě, a to je skoro stejně daleko jako do Rantířova, a moje máma mi řekla: Stejně to nikdy nepochopím, a já jsem jí řekl: Není na tom co chápat, je to úplně to samý. A moje máma se mě ptala: Chceš mluvit s tátou...? Jo, řekl jsem, a otec mi řekl v telefonu: Tak jak se tam máš...? a já jsem odpovídal: Dobře, a můj otec mi řekl: Včera jsem si našel na mapě, kde to vůbec teď žiješ, a já jsem se smál a říkal mu: Vždyť už tady žiju víc jak rok...! a můj otec řekl: No!, vždyť se zas tak moc nestalo, ne?, a já jsem odpověděl: Ne, a můj otec mi řekl: Maminka tě tady ještě chce, takže se měj a oslav Vánoce, a já jsem odpověděl: Zrovna je slavím, měj se taky hezky, a moje máma mi řekla v telefonu: A kdy přijedeš na návštěvu z tý dálky...? a já jsem odpovídal: Já nevím, maminko, nejdřív za rok, spíš za dva, a moje máma mi řekla: Tak já už budu končit, ať to nemáš drahý, a já jsem jí odpovídal: Nemám to drahý, protože australská vláda podporuje komunikaci odlehlý Austrálie se zbytkem světa a proto minuta telefonování stojí jen dva centy, a moje
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199578
101
máma se mě ptala: A co, ty můj kloučku, tam budeš dělat zejtra, kdy je Štědrej den...? Doufám, že nebudeš sám...? a já jsem jí odpovídal: Nebudu, maminko, zrovna jsem se vrátil z vánočního večírku u mojí sousedky Catherine, a žiju s Kolumbijkou, už má klíče od mýho bytu, a moje máma řekla: To já nikdy nepochopím, Pepíku, vždyť doma máš takovejch hezkejch holek, a já jsem říkal mámě: Ale já už jsem doma tady, a moje máma mi řekla: Já vím, jen jestli není moc černá ta tvoje holka a nevypadá jako indiánka...? a já jsem se smál a řekl mámě: Ne, je to Španělka po otci a Němka po matce, a moje máma se ptala: A co dělá v Austrálii, takovej lán světa...? Odpověděl jsem: Studuje postgraduál, a moje máma mi řekla nešťastně: To já nikdy nepochopím, co to je v tý Austrálii, a v celým světě, ale určitě ji ode mě pozdravuj, protože to musí bejt chytrá a šikovná holka, když si představím sebe, já bych neodjela sama ani do Prahy, a já jsem řekl: Ale odjela, to si jen myslíš, že ne. Určitě ji budu pozdravovat. Pak sme se rozloučili a vypnuli jsme telefony, a když přišla od Catherine Vera, vyřídil jsem jí pozdrav od mojí matky, Škoda, řekla Vera, že jsem s ní nemohla mluvit; až budeš příště telefonovat rodičům, musíš mi to říct, a já jsem se smál a odpovídal: Moje matka nemluví ani anglicky, ani španělsky, a ani německy, abys s ní mohla mluvit, a Vera řekla: To nevadí, ty budeš přece překládat. Příští den ráno Vera zmizela, a když se vrátila, nesla namáhavě tašky a já jsem se jí ptal: Co to je...? a Vera mi odpověděla: Jsou Vánoce, Josefe, tzn. že to je jídlo, a já jsem se jí ptal: Přece nebudeme sedět v mým bytě, když nás Antonio pozval k jeho kámošovi...? a Vera odpověděla: I k mýmu kámošovi, je to Mexičan, kterej se oženil s Indonésankou s australským občanstvím, tzn. že se stal Australanem, mají dům ve Wynnum, kam za nima pojedeme, abysme oslavili Vánoce u nich na zahradě, a proto musím uvařit a napéct, protože tam nemůžeme přijet s prázdnou, a když dovařila a dopekla, byly toho dvě tašky a s těmi jsme odjeli vlakem na Wynnum North, kde jsme uviděli Antonia,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199578
Sylvii a naturalizovaného Mexičana, s kterým jsem se seznámil, nastoupili jsme do jeho auta a Mexičan se mě ptal: Nejsi Američan z USA ...? a já jsem odpověděl: Ne, a Mexičan řekl: Nesnáším USA , protože ukradli Mexiku Texas, Kalifornii a Nový Mexiko, který všecky jsou bejvalý mexický území přes to, co tvrdí vláda USA , a jiný vlády, a existuje celosvětový tajný Hnutí za obnovení původního mexickýho území, kterýho jsem členem, ale nikomu o tom neříkej, protože co kdyby se o něm CIA dověděla...? A když domluvil, dorazili jsme k jeho domu, kde jsme vystoupili a jeho žena už čekala před domem a přivítala nás a já jsem se s ní seznámil a vešli jsme do domu, prošli domem a vyšli na zahradu s palmou, paw paw a papájou a stolem, který se prohýbal pod jídlem a pitím a posadili jsme se tam, abychom oslavili společně Štědrý den. 5/ Konec 102
Teď uplynuly dva roky; dva dny před Štědrým dnem za mnou a za Antoniem do kanceláře v rohu fakulty přišel můj profesor a řekl mi: Josefe, prodlužuju ti pracovní smlouvu univerzitního doktora o čtyři roky samozřejmě s vyšším platem, a já jsem mu poděkoval, a potřásl si s ním rukou, a on odešel a my jsme ho viděli s Antoniem odcházet skrz vnitřní stěny budovy prosklené čirým sklem a s každou další stěnou vrstvící se na jeho vzdalující se záda, jeho záda a hlava se rozostřily jako by těmi stěnami procházel, a Antonio řekl: Vidíš, Josefe, měl jsi zbytečný strachy, a já jsem odpověděl: Měl. A zítra, Antonio, dávají v T V slavnej českej film Skřivánci na niti podle knih Bohumila Hrabala, chci se tě teda zeptat, jestli nechcete přijít se Sylvií k nám se na něj podívat...? a Antonio odpověděl: Jistě, a příští den, když jsem otevřel dveře mého bytu, abych pustil Antonia se Sylvií dovnitř, otevřely se zároveň dveře Catherinina bytu přes chodbu naproti dveřím mého bytu a vyšla z nich do chodby Catherine a pozdravila Antonia
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199578