té předchozí. Ano, já moc rád mluvím o technických vymoženostech v televizi, píšu o nich do tisku a často na mě udělá obrovský dojem nová vychytaná hračička (anebo mě naštve hromada bezcenných krámů). Ale když mi výrobci posílají vzorky, nakonec je všechny vrátím a koupím si jen ty přístroje, které potřebuji (většinou). Z pohledu naší diety se jako nejlepší přístup jeví vyhodnocení nutriční hodnoty. Každý si tu a tam zahřeší, ale za každou cenu bychom se měli snažit vybírat tu správnou zdravou stravu. Dám vám krátký příklad ze života. Když se na trhu objevil Apple iPad, nedokázal jsem si představit, že by mohl mít v mém životě místo. Reklamy s lidmi ležícími na zádech a iPadem opřeným o kolena… No vážně, cožpak do téhle polohy se někdy dostanu? Jeho funkce mi připadaly nepraktické – psát na virtuální klávesnici a ještě k tomu najít rovný povrch, abych toho byl vůbec schopen? Nedávalo mi to smysl, a tak jsem si ho nekoupil. Ale Apple mi nabídl, že mi ho zapůjčí. „Proč ne? Vyzkouším ho,“ řekl jsem si na konec. A ukázalo se, že můj prvotní dojem byl správný. Neměl jsem čas ani důvod ho používat. Moje manželka ovšem ano. V těhotenství se pro ni iPad stal záchranným lanem. Byl lehký, přenosný, jako stvořený pro těhotnou ženu – trávila spoustu času vleže na zádech s iPadem na kolenou. Trefa. Ale až příště půjdete do obchodu plného lesklých lákadel, zeptejte se sami sebe (nebo požádejte, ať se vás zeptá ta osoba, co je vedle vás): Pomůže mi tenhle přístroj zůstat lépe v kontaktu s ostatními? Vnese mi do života 107 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199535
jen další rozptýlení? Opravdu si ho můžu dovolit? Víte, mně se vždycky líbily moderní věcičky. Pokud jen trošku ujíždíte na technice, vztáhněte si to na sebe. Ale začněte se ptát, jestli je potřebujete. Zlepší vám život? Jistěže si všichni kupujeme věci, které nepotřebujeme, ale svá rozhodnutí bychom měli zkoumat. Nenechat se vlákat do hypnotického cyklu nových verzí. Nejen že si budete připadat jako vědomější spotřebitel, ale ušetříte i nějaké peníze.
Nebuďte hamounem informací Na světě žije spousta lidí s tragickým (někdy extrémním) zvykem: nedovedou vyhodit jediný kousek svého majetku. Žijí ve špíně a nepořádku a často v tomto prostředí i umírají. Rozloučit se se starým svetrem je pro ně nepředstavitelné martyrium. My ostatní je litujeme a přejeme jim, aby se naučili rozlišovat mezi „věcí“ a pocitem nebo „věcí“ a osobou. „Věci“ dostávají velmi často přednost, protože neodmlouvají, nezpůsobují žal ani paniku. V jedenadvacátém století se však objevila zcela nová kategorie této obsedantně-kompulzivní poruchy – hamounění informací. Ano, staly se z nás digitální krysy. Ukládáme stále nové digitální fotografie a e-maily, a jelikož je neuchováváme na jednom místě, nejsme schopni nic vymazat. Užíráme se, jestli budeme mít za deset let stejný notebook či zda určitý formát dovedou počítače přečíst i v době, až dospějí naše vnoučata. Anebo se nám příčí 108 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199535
vymazat e-maily z počátku svého partnerského vztahu. Moje manželka vytiskla e-maily a chaty z roku 2001, kdy jsme spolu začali chodit. Ano, já byl ten nesmělý (a podivínský) spolupracovník, co ji začal svými zprávičkami „balit“. Ačkoli neustále hovořím o tom, že musíme chránit stromy, připadá mi podivně uklidňující vlastnit hmatatelné důkazy o nenahraditelných momentech z naší minulosti. Ani jeden z nás už nemá v počítači digitální stopy dávných vášnivých rozhovorů (je zábava to číst), ale to mi nedělá starosti, protože máme tohle papírové album. Je to zapeklitý problém a my mu budeme i nadále čelit, protože stále více žijeme online. Nejsou to jen maily a chaty, ale také textové zprávy, statusy na Facebooku a terabyty digitálních videí a fotografií, které se hromadí. Kupujeme si externí harddisky, aby se nám to všechno někam vešlo, a čas od času máme snahu je „vyčistit“. Obstaráváme si více prostoru na účtech Gmailu a všechno posíláme do „cloudů“. Jen zřídka tiskneme, protože to dlouho trvá a je to tak staromódní. Skoro jako v roce 2003. Takže dnes téměř všichni vykazujeme tendence „hamounů informací“. Mullerová studuje spektrum typů osobností s tímto problémem (v rámci obsedantně-kompulzivní poruchy) a pokouší se je léčit pomocí extrémní varianty digitální diety. Spoléhá přitom na terapii „přijetí a závazku“ – jinými slovy, nutí hamouny informací, aby se zabývali svou závislostí na ukládání všeho možného a začali svůj zlozvyk vnímat z jiného úhlu pohledu. Většina z nás 109 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199535