Louisa pracuje pro Mann Digital v Leithu. Dělají skenování na stolních skenerech, tisk velkoformátových fotografií, světelné tabule, tisky digitálních reprodukcí i nějaké grafické a restaurátorské práce. Zbožňuje čistotu a přesnost, která s tím vším souvisí, ozón ve vzduchu, bzučivý pohyb tiskové hlavy velkých epsonek, řezačku, tiskařský válec, papíry, Folex, Somerset, Hahnemühle. Mann v názvu firmy je Ian Mann, který ji podržel během jejího složitého ob dobí, jak tomu říkali, protože ona se rok předtím chopila kormidla, když sám procházel obdobím ještě o poznání složitějším. Začínala na recepci, naučila se vést účetnictví a teď má na starost většinu práce ve photoshopu, protože kluci jsou přece jen spíš techničtějšího zaměření. Před léty nastoupila ke studiu na fakultě výtvarného umění v Manchesteru, ale nikdy se nevyspala s žádnou ženou, nebyla věčně sjetá ani dostatečně hrdá na svoje proletářské kořeny, kterým se, zcela upřímně, snažila uniknout, a přestože kreslířství ovládla téměř dokonale, poptávka po malířích a kreslířích rapidně klesala, takže v polovině druhého ročníku ze školy odešla. Navíc si chtěla začít slušněji vydělávat, protože život ve sdíleném domě se špinavou ledničkou a odlupujícími se tapetami pro ni postrádal romantiku, a po pravdě řečeno, představa, že by se stala umělkyní, ji od začátku znervózňovala. Když se táta dozvěděl, že chce jít na univerzitu, prohlásil, že sama sobě přerůstá přes hlavu, a ona ho za to nenáviděla, do značné míry proto, že vyslovil její vlastní skryté podezření. A jestli si Angela s Dominicem myslí, že žádnou práci nemá a tráví celé dni… čím? nakupováním? cvičením ve fitku?… vůbec jí nevadí, že takovým dojmem působí, protože to sice není vyloženě umění, ale tvůrčí činnost ano, a je její a je jí vzácná a ona se o ni nikým nenechá připravit. Když Melissa vešla do jídelny, máma prostírala stůl a ten malý kluk si do batůžku ukládal půl milionu umělohmotných postaviček.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199364
Zdá se, že si s Daisy docela rozumíte. Melissa se chtěla vyhnout vyptávání a zamířila do kuchyně, jenže pod oknem seděla Angela a tvářila se dost upjatě, takže provedla komickou piruetu a opřela se o topení, aby si zahřála ruce. Připadala si jako šašek. Jo, je v pohodě. Vyčítala si to pitomé divadýlko, to, jak prve bok po boku napochodovaly do jídelny. Působí jako vážně upřímná holka. Melissa si upřeně prohlížela vzorec prasklin v dlažebních kamenech, protože – ač nerada – musela uznat, že Daisy má pravdu. Věděly, že Michelle to nemá v hlavě v pořádku, a nejspíš se opravdu chtěla zabít, a ona to nemá komu říct. Pomalu jí začínalo docházet, jako když se rozestupují mraky, andělé zpívají a dolů se hrne ohromný náklad sraček, že vlastně nemá žádné opravdové přátele. Cally se to nejspíš touhle dobou snaží hodit všechno na ni a dokázala si živě představit, jak se tomu Alicia s Megan řehtají jako dvě čaro dějnice. Napřímila se, vkráčela do kuchyně, prošla oblakem vážné dospělácké atmosféry a otevřela ledničku. Zdravotní důvody. Tobě něco je? Richard měl na rukou chňapky jako velká huňatá pouta. Pivo Hook Norton. Organický pampeliškový čaj. Jsem jako rybička, Richarde. Popadla láhev Old Speckled Hen, narovnala se, zavřela ledničku, otočila se, ťukla pivem o An gelinu vinnou sklenku. Na zdraví. A opustila scénu. Napravo od komínové příložky v obýváku byly dvě police s knihami, tak vyšisovanými časem a slunečními paprsky, že po nich většina očí přejela stejně hladce jako po květovaných závěsech a stolku z ořechového dřeva. V některých případech šlo nepochybně o dovolenkové čtivo, které tu zanechali majitelé a jejich platící hosté (Ptačí vodopády od Wilbura Smithe, Tajemství noci od Uny-Mary Parkerové), v jiných patrně o nechtěné dary vypovězené do nového domova (Debrettova
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199364
kuchařka, Padesát nejlepších společenských her na večírek); další byly jistě zakoupeny čistě pro pobavení (Zpověď učitele autoškoly od Timothyho Ley, Jak být nestoudně úspěšný u žen od Johna Macka Cartera a Lois Wyseové) a několik otrhaných paperbacků se skvostnými noirovými obálkami patrně už léta nikdo nevzal do ruky (Osudný krok od Wadea Millera, Literární vraždy od Rexe Stouta). Význační viktoriánci od Lyttona Stracheyho a Wittgensteinovo O jistotě sem však zjevně pronikli nějakou trhlinou v předivu všehomíra a teď trpělivě čekali na záchranu. Když mluvíš s někým starším, četl Alex, dávej najevo, že ho dobře posloucháš a věnuješ náležitou pozornost tomu, co ti říká. Co to je? Dominic otevřel perlivou vodu. Obrazový vědomosti. Vidíš, Benjy, tohle je něco pro tebe, pokračoval Alex. Neposedně se vrtět, žádat mluvčího, ať svá slova zopakuje, nesoustředit se a neprojevovat zájem, to jsou všechno známky neslušnosti. Můžete mi udělat trochu místa? Richard nesl kuře vysoko ve vzduchu. Vypadá to báječně. Dominic si promnul ruce. Obecně vzato bychom se, pokud to podmínky dovolují, měli koupat každý den. Alexi… Není-li k dispozici vana, značně prospěje i rychlé omytí žínkou a vydrbání hrubým ručníkem. Daisy, řekl Richard, pomodlíš se? Nemusím, obejdu se bez toho. Jen se neupejpej, vyzval ji Richard, líbí se mi to. Melissa si pohrdavě prohlížela kuře. Neboj se, naklonil se k ní Dominic, prožilo dlouhý, plodný a spokojený život a pak ho udusili hedvábným polštářem. A není na tom nic špatnýho, dodal Benjy, protože kuřata nejsou moc inteligentní. Lidi občas taky nejsou moc inteligentní, a nejíme je, podotkla Melissa.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199364