Natalie Young
A neřeš, jestli ti to nedává smysl. Napiš si pár věcí, které máš ráda.
Lizzie dorazila domů, s nohama těžkýma únavou a s botami v igelitové tašce vyšla schody a jako první uviděla za dveřmi keramickou misku, kterou tam dal na drobné. A blok, který mu dala jeho matka na adresy a telefonní čísla. Neměl kamarády. Jednou jí vysvět loval, že vlastně ani neví proč. Pár kamarádů měl ve školce a znal několik kluků ze školy v Midlands. Prý tam byl samý sportovec. Zapálil si cigaretu a ona mu kolem očí viděla to známé vnitřní napětí. Měla pocit, že chápe, proč je sám. „A tys vždycky chtěl být umělec?“ zeptala se ho jed nou poté, co se jim povedlo mít sex a oba leželi vedle sebe a poslouchali dešťové kapky. To už u něj bydlela několik měsíců a on se za tu dobu nepokusil vytvořit jedinou sochu. Odlitek nohy měl udělaný, ale tři pytle hlíny pořád ležely netknuté v boudě na zahradě. Z lesa si přitáhl ohromnou větev a ona si z něj kvůli tomu dělala srandu. Dali ji do kuchyně za podlahu. Ona si ji vyfotila a cítila se jako malá vyjukaná holka v divných punčocháčích. Vlastně byla malá holka v divných pun čocháčích, ale zároveň ji to nabíjelo energií. Jacob byl v pohodě a vypadal mladě a klidně. Lizzie si ty pun
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199262
Dokonalá chuť
čocháče sundala. On šel pro víno. Nedalo se říct, že by měla sex zrovna často – pár styků na umělecké škole, které by si nejradši nepamatovala, a ztráta panenství na pláži, když jí bylo šestnáct. Když s ním byla v ku chyni, překvapilo ji, jak intenzívně si užívala pocity ve svém těle. Pak šli nahoru a dělali to znovu, tentokrát pomaleji, a dívali se jeden na druhého. ~ Lizzie ze začátku netušila, jestli je Jacob dobrý so chař. Rozhodně mu nebyla schopna jeho práci nijak okomentovat. Nebylo divu, že si pro pochvalu začal chodit k Joanně. Joanna měla za to, že je zajímavý, že jeho práce umí na lidi zapůsobit. Určitě mu to říkala i u sebe doma, v Londýně. „Jdu si něco udělat do kůlny,“ říkával. „Teď?“ „Jo.“ „Vždyť už je tam tma. A bude večeře.“ Natáhl se pro víno a prohlásil, že na tom něco je. „Tak jo. Udělám to až po večeři.“ „Tak jo.“ Jako by ve dvou za tu chvilku zvládli vydýchat vše chen vzduch. ~ Odpoledne stála na zahradě v kozačkách a kabátu a dívala se na trávník. V noci pršelo. Žádná průtrž. Do konce nepršelo ani tolik, jak doufala hned první den,
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199262
Natalie Young
kdy byla všude krev a sražené chuchvalce. Podívala se na místo, kde prve leželo tělo. Už skoro nebylo poznat, kde to bylo, snad kromě nahnědlé skvrny u díry, kte rou kopal. Zašlo slunce. Ještě stále oblečená v tom, co měla na pohovoru, s úzkou sukní ke kolenům, sundala z háku na dveřích kůlny rýč. Opřela čepel o zem, zapřela se o ni nohou a začala obracet hlínu. Slyšela, jak kdesi mezi stromy za ní hlasitě volá nějaký dravý pták, a ucítila na tvá řích vítr. Měla na nich slzy a byla to úleva. Za vším tím strachem byla osoba, která se snažila to všechno zvládnout. Uprostřed té zkázy se mohla tak maximál ně snažit najít světélko naděje. Naděje, že se tímhle vším prokouše a skončí v malém pokojíku ve Skotsku, stále existovala. Znovu zatlačila rýč do trávy, zatímco kolem běhal pes a čichal k hlíně.
88. M yslela jsi na tu sekeru a rýč? Máš je kde zlikvidovat? 89. Mohla bys je zakopat pod květinový záhon. 90. N ebo je vyhodit na skládku? 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199262