Major vyšel a všichni zamířili za ním po třech schůdcích do jarního rána, stále ještě chladného. Charlie šel jako poslední. Zatímco byli ve sklepě, nacouval do úzké brány krytý náklaďák a téměř celou ji ucpal. Jeden po druhém se kolem něj prosmýkli ven. Venku stálo pár konstáblů a čekali na instrukce. Major si s nimi promluvil a muži pak zmizeli ve dvoře. „Jonssone, vy odvezete Westerholma do vazební věznice na Kungsholmenu,“ řekl. „My s Öhrnwallem si uděláme procházku zpátky na Štáb. Rozchod.“ Konec. Bylo po všem. Charlie pochopil, že G. zůstane na místě, dohlédne na nakládání a potom možná doprovodí celou tuhle zásilku anonymní smrti až na kraj města. Váhavě došel k černému fordu, který stál tam, kde ho nechali. Najednou vyšlo sluníčko, ozářilo vodní hladinu a oslnilo ho. Posadil se do zaprášené tmy zadních sedadel a před očima viděl jen žluté mihotavé skvrny, které se měnily na modré, když oči zavřel. Jako záblesk vzdálené exploze. „Taková hrůza to zase nebyla,“ prohodil Jonsson polohlasně, když vyjeli na Strandvägen. Charlie mu neviděl do obličeje, ale byl si jistý, že se na něj ten chlapík za volantem usmívá.
98
zradci-tisk.indd 98
5.8.2014 8:05:45 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199215
+ + +
Místnost byla malá a měla jen jedno úzké okno téměř u stropu. Jediný vchod tvořily velké železné dveře a zařízení sestávalo ze tří židlí a ocelového psacího stolu podobného tomu, u kterého sám sedával. Už tu byl jeden policista, který se mu představil jako Bertilsson, a z jeho tónu Charlie usoudil, že si o něm, nově příchozím, myslí, že se sem vnucuje. Při čekání si neměli moc co říct. Po chvíli přišla ještě žena ve středních letech s poznámkovým blokem a beze slova se posadila na židli v rohu. Za dalších pár minut přišli dva dozorci a mezi sebou vedli Gardnera. Bez komentáře ho nechali v místnosti, odešli a zavřeli za sebou dveře. Gardner měl jen bílou košili a kalhoty, opasek a boty mu odebrali. Když ho Charlie během zimy sledoval, mnohokrát si povšiml, že bývá vždy dobře oblečen a nosí anglické obleky nejlepšího střihu. Nyní vypadal menší: polonahý muž kolem pětatřiceti let, ustupující hnědé vlasy a jasné šedé oči. Vyzval ho, aby se posadil. Gardner uposlechl pomalu, jako by byl velmi unavený. „Promiňte,“ řekl tiše, „ale mluvíte anglicky, pane?“ Charlie přikývl. „Já už celkem dobře rozumím švédsky, ale obtížně hledám správná slova.“ Gardner se usmál a pak zůstal nehybně sedět s rukama v klíně. Charlie si předem důkladně pročetl záznam všech výslechů, které proběhly včera, a nyní přemýšlel, odkud začít. Zatímco listoval ve složce, pronesl Gardner náhle: „Neviděli jsme se už někde?“ 99
zradci-tisk.indd 99
5.8.2014 8:05:45 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199215
Charlie se zahleděl do papírů a vyhýbavě odpověděl: „Je to možné.“ Gardner počkal, až se na něj zase podívá, a pak klidně prohlásil: „Řeknu vám, co vím.“ „To předpokládám.“ „Kvůli mé snoubence. Je také zatčená, že ano?“ Charlie neodpověděl. Čekáním nemohl nic zkazit. Nakonec Gardner dodal: „Chci jí to co nejvíc usnadnit. Ona toho zase tolik neví.“ „S ní si také promluvíme. Až přijde čas.“ Rozhodl se, že začne z nečekaného konce, aby Gardnera zaskočil nepřipraveného. „Zbraně. Začneme se zbraněmi.“ Zalistoval záznamy a nahlas přečetl: „Tři moderní pistole značky Browning s municí. Odkud je máte?“ Gardner se ani na chviličku nezamyslel. „Dostal jsem je od svého kontaktu hned po začátku války. Měli jsme je na vlastní obranu pro případ, že by sem vtrhli Němci. Nebo kdyby na nás zaútočil nějaký německý špion.“ „A jak se jmenuje váš kontakt?“ Zeptal se příliš rychle a Gardner se usmál. „To vám raději neřeknu. Slibuji vám ale, že odpovím na veškeré otázky ohledně mě a slečny Larssonové.“ Charlie se rozhodl zkusit to zase z jiného konce. „Tady stojí, že jste vypověděl, že jste se původně hodlal věnovat propagandě.“ „Ano, to jsem měl v úmyslu, když jsem přijel do Švédska. A samozřejmě své firmě. Dostal jsem na to nějaké peníze.“ „O jaký druh propagandy mělo jít?“ „Měla být určená Německu. Orientovaná proti Německu. Měli jsme kontakt na redaktora Nermana, který nám pomáhal tisknout brožurky v němčině, v několika levných tiskárnách, o ty brožurky se pak dál staral můj kontakt. Jak se pak dostávaly do Německa, to nevím. Byla v nich hesla jako ‚Deutschland, erwache!‘ a podobně. Mělo to vyznívat jako nacistické výkřiky, dokud si to člověk nepřečetl celé. Co přesně se tam psalo, také nevím.“ 100
zradci-tisk.indd 100
5.8.2014 8:05:45 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199215