Žamboch_In - zlom
19.6.1957 2:46
Stránka 100
Miroslav Îamboch
Sebrala své dÏíny a vklouzla do nich s lehkostí zku‰eného eskamotéra. Na ãele se jí perlily kapky potu. „Usnul. Dûsnû jsem se s ním nadfiela,“ vysvûtlovala dál, jako by musela. Usnul jsem? Spí‰ upadl do bezvûdomí. Evelyn se na mû podívala. „Mockrát jsem tû spát nevidûla.“ Vûdûl jsem, na co naráÏí. Pokud to bylo jen trochu moÏné, nejradûji jsem spal sám, nebo alespoÀ v doupûti, které mû mohlo ochránit pfied vetfielci, varovat pfied nimi. Doupû jsem si budoval na kaÏdém kavalci, v kaÏdém spacáku, ve kterém jsem kdy trávil noci. „Mockrát jsi mû nevidûla bít se s upírsk˘m zabijákem,“ odpovûdûl jsem. Otevfiela ústa k dal‰í vtipné poznámce. „Podafiilo se ti je sledovat?“ zeptal jsem se dfiíve, neÏ ji staãila vyslovit. „Ano, stihla jsem dobûhnout k autu dfiíve, neÏ vyjeli z lesa,“ pochlubila se. „DrÏela jsem se za nimi aÏ do Ostravy, ale tam jsem je ve ‰piãce ztratila,“ pfiiznala neochotnû. ·koda, mûli jsme ‰anci zjistit pfiesnûji, co jsou zaã, ale nepodafiilo se to. Nemûlo cenu jí nûco vyãítat, v‰ichni jsme udûlali, ãeho jsme byli schopni. „Mám hlad, musím se najíst,“ fiekl jsem do ticha. Agnieszka, která nás po dobu na‰eho kousavého hovoru zkoumavû pozorovala, se otoãila k lednici. V malém pokoji jí staãil krok, aby ji otevfiela. Evelyn vyhodila prázdné tuby po zdravotních pfiípravcích do ko‰e a udûlala na stole místo. Za chvíli jsme se v‰ichni cpali syrov˘m masem z obchodu. LeÏelo v mrazáku déle, neÏ bylo záhodno, snaÏil jsem se nemyslet na Ïivé oveãky pobíhající po stráních v‰ude okolo. Ty by chutnaly mnohem, ale mnohem lépe. „UÏ to nemÛÏu ani vidût. PÛjdeme na normální veãefii?“ zeptala se Agnieszka po ãtvrthodinû ticha ru‰eného jen usilovn˘m Ïv˘káním. „Urãitû,“ pfiik˘vla Evelyn. Já jen zavrtûl hlavou. Po schodech dolÛ jsem si netroufal a syrové maso mi naprosto vyhovovalo. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199115
Žamboch_In - zlom
19.6.1957 2:46
Stránka 101
In Nomine Sanguinis
„Tak pojìme,“ pfiik˘vla Agnieszka a odloÏila nÛÏ, kter˘m si odfiezávala jednotlivá sousta. „UÏijte si to,“ popfiál jsem jim. Bfiicho jsem mûl plné, souãasnû jsem ale cítil, Ïe mám nutkavou potfiebu jíst dál. Potfieboval jsem nûco na podporu trávení. Nalil jsem si dal‰ího jamesona. Pomohl, ale souãasnû se mû po nûm zmocnila taková ospalost, Ïe jsem si poloÏil nohy na postel, pfiikryl se dekou, pod ní schoval S&W a dovolil si zavfiít oãi. Spát jsem jít je‰tû nechtûl, ale stejnû jsem se propadl do nebytí. Probudily mû vracející se Evelyn s Agnieszkou na chodbû za dvefimi. Podlaha nevrzala, ani nebyly nijak hlasité, ale pouhá jejich blízkost staãila. „A proã jste se roze‰li?“ zaslechl jsem otázku. „Je to dávno, vût‰í ãást lidského Ïivota,“ odpovûdûla Evelyn. Klika, které se dotkla, se nepohnula. V její zdánlivû klidné odpovûdi jsem vnímal skryt˘ hnûv. Po tolika letech? Do vnitfiností se mi znovu zahryzl hlad, krut˘ a zvífiecí hlad prozrazující, Ïe opravdu nejsem v pofiádku. Naposledy jsem podobn˘ cítil, kdyÏ mû barmsk˘ pa‰erák heroinu zblízka prostfiílel dávkou z kala‰nikova. MoÏná jsem nemûl tak bystré smysly a probudila mû nutkavá touha jíst. Stejnû jsem ale sedûl nehybnû a ti‰e. Stará podlaha zapraskala, odhadl jsem, Ïe se Evelyn obrátila od dvefií k Agnieszce. „Chtûl mû jen pro sebe, Ïárlil, nic mi nedovolil,“ vyplivla Evelyn. Podle dikce si holky k veãefii daly i nûco k pití. Já ale nemûl co kritizovat, v mé láhvi zb˘vala sotva polovina. „A sám… sám si dûlal, co chtûl. Îádnou Ïenskou nenechal na pokoji.“ Klika se pohnula. „Ze smeãky, nebo obecnû?“ zeptala Agnieszka, jako by vûdûla, jak to u nás chodilo. „¤ekla jsem Ïádnou,“ odsekla Evelyn. Dvefie se s cvaknutím otevfiely. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199115
Žamboch_In - zlom
19.6.1957 2:46
Stránka 102
Miroslav Îamboch
Shrnul jsem deku a pozvedl revolver, teprve potom jsem se na nû podíval. Evelyn ztuhla. Pfiedvedl jsem ãlovûka, kter˘ se právû rozkoukává, zbraÀ v mé ruce byla pekelnû tûÏká. „Oãekával bych, Ïe zaklepe‰,“ upozornil jsem ji ospale a poloÏil si revolver zpût do klína. „Chtûly jsme tû zkontrolovat,“ vstoupila dovnitfi, Agnieszka za ní. Jedna nesla láhev vína, druhá skleniãky. Posunkem jsem je pozval dál, i kdyÏ to bylo zbyteãné. Usadily se, otevfiely láhev, já víno odmítl. Jameson byl lep‰í. Evelyn i Agnieszce se trochu leskly oãi, stfiízlivé opravdu nebyly. Bylo dobré vûdût, Ïe alkohol na upíry pÛsobí. Tedy aspoÀ na ty mladé – fakticky zhruba sto let staré. „Pfii‰ly jste na nûco?“ zeptal jsem se. „Na nûco jo,“ pfiik˘vla Evelyn a napila se. V pokoji svítila jen slabá lampiãka, v Ïlutém svitu ãtyfiicetiwattové Ïárovky mûlo ãervené víno, které pila, skoro ãernou barvu, barvu sraÏené krve. „Nechce‰ nám fiíct, na co jsi pfii‰el ty?“ zeptala se skoro útoãnû. Agnieszka se posadila na postel, zády se opfiela o stûnu a nohama o Ïidliãku. UÏ nemûla své pohory, ale laciné plátûné baleríny. Nechtûl jsem, protoÏe pokud to není nezbytnû nutné, nemûli by zranûní, unavení a vyãerpaní bádat nad nebezpeãnou budoucností. Zvlá‰tû pozdû v noci. V‰echno se pak jeví ãernûj‰í a chmurnûj‰í neÏ ve skuteãnosti. A to mÛÏe zniãit i ty nejsilnûj‰í. „Stojíme proti velmi silnému nepfiíteli,“ zaãal jsem napÛl proti své vÛli. „MoÏná nedisponuje tisícovkami muÏÛ, ale dokáÏe zasáhnout prakticky okamÏitû, efektivnû a brutálnû.“ Evelyn zapomnûla na svou na‰tvanost a soustfiedûnû mû sledovala, Agnieszka také. „Od okamÏiku, kdy jsem si pfieãetl tvÛj mail,“ podíval jsem se na Evelyn, „do chvíle, kdy se mû pokusili eliminovat,“ jak snadno jsem se vrátil do profesionálního Ïargonu speciálních jednotek, „neuplynuly ani tfii hodiny.“ „Pak jsem se jim ztratil,“ pokraãoval jsem. „A oni na mû stejnû byli velmi dobfie pfiipraveni. A málem mû dostali,“ podíval jsem se na Agnieszku. 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199115