ROŽMBERKOVÉ – PRVNÍ PO KRÁLI
otci úplně nepodobný, oddaný rozkoším, vyhýbající se práci, daleko dbalejší vína než království svého…“ Podle letopisce Ondřeje z Řezna byl však Václav IV. „výborným společníkem, moudrým a zdvořilým knížetem“, ale jen když pil „pro radost nebo střízlivě“. Zato pražský kanovník Pavel Židek o něm zase velmi neuctivě, zato otevřeně, napsal: „Byl žráč a opilec.“ Císař a král Karel IV., jinak jistě moudrý vládce, jako by v případě svého prvorozeného syna ztrácel soudnost. Už bezprostředně po Václavově narození se pokusil získat pro něho jako učitele Franceska Petrarku. Velký italský básník však zřejmě tušil své a raději se velmi zdvořile omluvil. V roce 1363 nechal Karel IV. přes protesty pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic teprve dvouletého Václava korunovat českým králem. Chlapeček však důstojnost obřadu poněkud zkazil, když, jak zaznamenal jistý letopisec, „v té chvíli plakal náramně a zesral oltář sv. Mauricia…“ Jako sedmiletý byl Václav jmenován do čela zemské správy. Aby předem pojistil kontinuitu Lucemburků na říšském trůnu, dal Karel IV. v roce 1376 zvolit a korunovat teprve patnáctiletého syna římským králem. Říšští kurfiřti se požadavku šedesátiletého císaře ochotně podřídili. Buď si nechtěli Karla pohněvat, nebo dostali za svůj hlas zaplaceno kutnohorským stříbrem. Když se pak Václav IV. po otcově smrti jako sedmnáctiletý ujímal vlády, byl už vzhledem ke své výchově panovnickými povinnostmi znechucen. Zřejmě proto hledal únik v loveckých zábavách a bujarých pitkách se šlechtickými kumpány či ve společnosti nevěstek a lazebnic. Už jako devítiletý byl oženěn se čtrnáctiletou Johanou Bavorskou, dcerou dolnobavorského vévody Albrechta I. z Wittelsbachu. Tělesně spolu začali žít až o šest let později. Johana Bavorská zemřela za nevyjasněných okolností 31. prosince 1386 na Karlštejně. 97
Rozmberkove_blok_final.indd 97
11.9.2014 22:45:47 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198970
Jan Bauer
Podle brabantského kronikáře a diplomata Edmuda de Dyntera ji uprostřed noci zadávil jeden z Václavových oblíbených loveckých psů. Král se kupodivu ani nezúčastnil pohřbu své manželky. V době, kdy ji ukládali do královské hrobky ve svatovítské katedrále, odjel z Prahy na svůj oblíbený lovecký hrad Žebrák. O tři roky později se Václav IV. znovu oženil s neteří své zesnulé choti, půvabnou čtrnáctiletou Žofií Bavorskou, dcerou Jana II. Bavorského. Stejně jako předcházející, i toto manželství zůstalo bez dětné. Při Václavově značné zálibě v ženách neznáme ani žádného jeho levobočka. Proto se můžeme snad právem domnívat, že byl neplodný. Král se rád obklopoval příslušníky nižší šlechty nebo měšťanstva, vesměs kumpány z honů a pitek, jako byli Jíra z Roztok, Jan Čůch ze Zásady či Zikmund Huler, kterým svěřoval důležité zemské úřady. Tito lidé vesměs brali nové postavení jako prostředek k rychlému zbohatnutí a osud země jim byl zcela lhostejný. Panstvo, zbavené podílu na moci, se začalo bouřit a spojovat s královými kritiky v jeho vlastní rodině, jako byl Václavův nevlastní bratr, uherský král Zikmund, či bratranec, moravský markrabě Jošt. Václav IV. se také dostal do ostrého sporu s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, jemuž dokonce vyhrožoval smrtí, a během setkání 20. března 1393 v komendě johanitů na Menším Městě pražském (dnešní Malé Straně) dal zajmout několik jeho úředníků. Jeden z nich, generální vikář Johánek z Pomuku, následnému mučení podlehl a jeho tělo král nařídil hodit do Vltavy. Tato událost později posloužila jako základ legendy o svatém Janu Nepomuckém. Arcibiskup Jan z Jenštejna uprchl před královým hněvem do Budějovic a odtud s pomocí Jindřicha III. z Rožmberka do Říma, kde podal na krále stížnost papeži Bonifácovi IX. Historik Jiří Spěvá98
Rozmberkove_blok_final.indd 98
11.9.2014 22:45:47 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198970
ROŽMBERKOVÉ – PRVNÍ PO KRÁLI
Zajetí krále Václava IV. českými pány v Králově Dvoře (ilustrace Jana Gotha)
ček k tomu dodává: „Bonifác IX. ovšem nebyl náboženský snílek, ale střízlivý politik, a proto ho ani nenapadlo znepřátelit si Václava IV., jehož podporu potřeboval… Jenštejnovo úsilí zjednat si u kurie zastání tedy vyšlo naprázdno.“ Koncem dubna 1394 se v Praze sešel králův bratranec, moravský markrabě Jošt Lucemburský, s představiteli českých pánů: Jindřichem III. z Rožmberka, Jindřichem starším z Hradce, Břeňkem ze Skály, Otou z Bergova, Janem Michalcem z Michalovic, Bočkem 99
Rozmberkove_blok_final.indd 99
11.9.2014 22:45:47 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198970