jako vynikající vtip, jenomže naše to bohužel ani trochu nepobavilo, jak by to jemně vyjádřila anglická královna. „Co to má znamenat?“ zaječí máma a i tátu to očividně nadzvedlo. Vytáhnu rychle telefon z kapsy a dívám se na displej. Bliká, ale neukazuje se, kdo volá. Že by se konečně ozvali z televize a nabízeli mi hromady peněz? V tom případě si to ale nemohli načasovat líp! „Můžu to vzít?“ ptám se přesto s nadějí v hlase. „Jenom na minutku?“ „Já si tě asi vezmu. Ale do parády! My se tady o něčem vážně bavíme, a ty budeš telefonovat? Okamžitě to vypni, nebo si mě nepřej! A to tvoje stupidní vyzvánění spolu taky ještě probereme!“ Máma už je zase vytočená na nejvyšší míru, a dokonce se mi pokouší vytrhnout telefon z ruky. Ale než se jí to povede, rychle ho vypnu. Televize zkrátka bude muset ještě chvíli počkat. Táta se podrbe nad uchem a pokračuje: „Hugo, takhle to dál nejde! To vyzvánění zase vymažeš! Kde jsme to přestali… Ehm…Takže teď si musíme nejdřív vyjasnit jednu zásadní otázku: Chceš zůstat na gymnáziu?“ Kývám, div si nezlomím vaz, protože jsem rád, že se mě na to ještě vůbec ptají. „Jo! To jo! Já na škole rozhodně zůstat chci, prosím, prosím, prosím!“ „Jenomže to můžeš jedině v tom případě, že pro to konečně začneš něco dělat. Víš, že po prvním ročníku 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198921
se rozhoduje, kdo z vás na to má, a kdo ne. A tolik času ti zase nezbývá. Pololetí se pomalu blíží ke konci a tobě hrozí, že budeš mít na pololetním vysvědčení dvě pětky.“ „Počkej, my ale ze všech předmětů píšeme ještě jednu písemku!“ namítám. „To ještě zvládnu vytáhnout!“ Táta povytáhne obočí. „No tak to ale budeš muset vážně zabrat!“ Zase horečnatě kývám. „Odteďka se budu opravdu učit, slibuju!“ Máma se zjevně zase opanovala, protože teď se do toho vkládá normálním tónem. „To nás samozřejmě těší, ale nemysli si, že z toho vyvázneš tak jednoduše. Tatínek ti teď řekne, jak si následující týdny představujeme my. Franku?“ Aha, teď to přijde. Seznam trestů. Honem se snažím vnitřně obrnit. „Předně, doufám, chápeš, že máš až do odvolání domácí vězení a zákaz televize, počítačů, konzolí a tak dále. Koukat se budeš výhradně na učení,“ vypočítává táta přísně. „A pak jsme se s vaší třídní domluvili, že dostaneš někoho na doučování. Z matematiky a anglič tiny, kde to teď nejvíc drhne. Kvůli tomu opisování máš totiž z matematiky za šest.“ To bychom tedy měli i tu poslední neznámou. Nejdřív pětka, a teď dokonce šestka, to vážně nemám moc dobře nakročeno. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198921
Slova se zase ujímá máma. „Takže teď budeš takříkajíc v podmínce. Pokud uvidíme zlepšení, můžou se tresty případně zmírnit, ale tomu musí předcházet výsledky, rozumíme si?“ Zaplaví mě láska k rodičům! Jsou milosrdnější, než jsem si myslel! A já sám sebe div neposílal na internát! Ani mě nenapadne, abych si stěžoval, že nesmím na počítač nebo že na čas musím dát sbohem oblíbeným televizním pořadům, jsem totiž rád, že jsem z toho vyvázl tak snadno. No a to doučování možná vůbec není špatná myšlenka, protože já chci na škole bezpodmínečně zůstat. „A kdo mě jako má doučovat? Mám si někoho sehnat?“ Už v duchu pátrám po žádoucí babě z vyšších ročníků, ale máma zavrtí hlavou. „Ne, paní učitelka Rimons-Wallenbergová nám doporučila Lauru Pechovou z vedlejší třídy. Nechodili jste spolu náhodou na základní školu? Údajně je moc šikovná a doučuje víc dětí. Zavolám odpoledne její mamince.“ POZOR! NEJVYŠŠÍ STUPEŇ POHOTOVOSTI! NEJVYŠŠÍ ZE VŠECH VYŠŠÍCH STUPŇŮ POHOTOVOSTI! NEJVYŠŠÍ ZE VŠECH NEJVYŠŠÍCH STUPŇŮ POHOTOVOSTI! 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198921