7
Psychologie 2. díl ■■ ■■ ■■ ■■
Výchova k pozornosti Cvičení paměti (obr. P39) Rozvoj smyslového vnímání u dětí (obr. P40) Rozvoj řeči
Metodika rozumové výchovy u dětí předškolního věku ■■ Zaměstnání dětí na 10–15 minut formou hry. ■■ Práce s obrázky – mohou děti vést k vyprávění. ■■ Práce s knihou – pohádky čteme až 5–6letým dětem a vedeme je k tomu, aby vyprávěly, co slyšely. ■■ Dramatizace pohádky – děti jsou herci a hrají divadlo (15–20 minut). ■■ Loutkové nebo maňáskové divadlo – hraje dospělá osoba. ■■ Didaktické hry – mohou být slovní i stolní. ■■ Hádanky.
7.2
Neuropsychický záznam dítěte, hodnocení
Záznam o neuropsychickém vývoji ■■ Soustavným sledováním dítěte zjišťujeme, zda jeho vývoj probíhá v normě, nebo zda se v některých oblastech opožďuje. ■■ Zvýšenou stimulací a rehabilitací lze stav zlepšit nebo i zcela vy rovnat normě. ■■ Vývoj dítěte je pravidelně sledován v ordinaci dětského lékaře. ■■ Děti mohou být umístěny v některých zařízeních (dětské centrum, dětský domov), kde je veden záznam o neuropsychickém vývoji. ■■ Každý měsíc v prvním roce věku dítěte (později po 2 až 3 měsících) jsou sledovány a zaznamenávány dovednosti dítěte v oblasti pohy bové, rozumové (úroveň vývoje řeči, rozvoj hry), sociální (chování k druhým). Pro hodnocení psychického vývoje bylo vypracováno mnoho stup nic a vývojových norem. Normy uvedené v záznamu sdělují, že většina dětí zvládá dovednost v určitém měsíci vývoje (např. většina dětí začíná samostatně chodit ve dvanácti měsících, některé v deseti měsících, jiné ve čtrnácti měsících). Pokud dítě v daném termínu některou dovednost neovládá, neznamená to, že je opožděné. O opoždění lze hovořit teh dy, když vývoj neodpovídá v několika znacích po delší dobu. Záznam 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198879
Psychologicko-pedagogický přístup při práci s dětmi
7
o vývoji slouží k plánování individuální výchovné péče, umožňuje podporovat tu oblast, která se rozvíjí méně kvalitně.
7.3
Rozhovor s dítětem a rodiči
Rozhovor s rodiči ■■ Nejčastěji se sestra setkává s rodiči v ambulancích, dále při příjmu dítěte na lůžkové oddělení v nemocnici a při návštěvách na oddělení. ■■ Při prvním setkání je vhodné navázat dobrý kontakt s rodiči i dí tětem, pozdravit, představit se, zjistit potřebné údaje a zodpovědět rodičům jasně a srozumitelně jejich dotazy. Komunikaci vedeme tak, aby nám rodiče rozuměli a získali pocit, že pro jejich dítě udě láme maximum. Hovoříme jasně, stručně a srozumitelně. ■■ Pro rozhovor zajistíme vhodnou místnost, potřebný čas a klid (po kud nejde o akutní stav). ■■ Při rozhovoru je třeba zvládnout shodu verbálního vyjadřování s neverbální komunikací. Komunikace musí být efektivní a na profesionální úrovni. ■■ Zdravotník musí zvládnout i náročnou situaci při jednání s rodi či (např. dítě je ve vážném stavu, či dokonce došlo k úmrtí dítěte). ■■ Informace zjišťujeme pomocí otázek v předepsaném tiskopisu (zá kladní data, úroveň samostatnosti, stravovací a hygienické návyky, zvyky a zlozvyky). ■■ Důležité jsou informace, které získáváme za pomoci nestruktu rovaného rozhovoru (umožní rodičům lépe vyjádřit jejich pocity a obavy ohledně zdravotního stavu dítěte, poskytne nám lepší ob raz o jeho zvyklostech). ■■ Při rozhovoru s rodiči se zdravotník chová evalvačně, altruisticky, profesionálně, empaticky a asertivně. ■■ Při rozhovoru s rodiči by se zdravotníci měli snažit navázat dobrý kontakt i s dítětem. Rodiče toto chování sledují a jsou na ně velmi citliví. Tím se upevňuje i důvěra v dobrou a kvalitní péči o nemocné dítě. Vyvarujeme se negativního hodnocení chování dítěte. ■■ Neadekvátní a nepřiměřené chování a jednání rodičů nekritizujeme. ■■ V porodnici jsou matky, otcové i další rodinní příslušníci zvlášť citliví na každou maličkost, která se týká novorozeného dítěte. Chováme se slušně, klidně, vlídně, pečlivě volíme slova a trpělivě odpovídáme. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198879
7
Psychologie 2. díl Pro začínající zdravotníky je komunikace s rodiči náročná, vyža duje zkušenost a profesionalitu. Rozhovor s dítětem ■■ Hovoříme klidně. ■■ Rozhovor musí odpovídat věku dítěte. ■■ Dítě oslovujeme jménem. ■■ Zodpovídáme jeho dotazy přiměřeně. ■■ Nikdy nelžeme. ■■ Vysvětlíme, že zákrok bude trochu bolet, ale že mu věříme, že to zvládne. ■■ Využíváme hračku, na které lze ukázat, kde bude dítě operováno, jaká poloha bude nutná při vyšetření. ■■ Dobře připravené dítě mnohem lépe spolupracuje, vyšetření se zbytečně neprodlužuje. ■■ Při přípravě dítěte na zákrok neříkáme velké detaily, které by mohly malého pacienta vyděsit.
7.4
Výchovné zaměstnání
Hra
Hra je typickou činností dětského věku, uspokojuje různé potřeby dítě te, a tím umožňuje jeho rozvoj. Mluvíme o hře volné, kdy si dítě hraje samo, hře vedené dospělým a hře s pravidly, která je nutno dodržovat. Pokud dítě neprojevuje zájem o hru, znamená to, že není něco v po řádku. Hračky umožňují navázat s dítětem kontakt, zabavit je, povzbu dit, navodit radostnou náladu, mohou kladně ovlivnit průběh léčení. U nemocného dítěte se můžeme setkat s regresí ve vývoji, dítě se začne chovat jako mladší, proto i způsob hry je nutné vždy přizpůsobit jeho aktuální úrovni. Z hlediska cílů výchovné činnosti pomocí hry můžeme uskutečňovat: ■■ Mravní a citovou výchovu – utváříme vztah dítěte k jiným lidem, k okolí, k přírodě, vytváříme společenské návyky, vychováváme ke zdravému sebevědomí. Učíme dítě k důvěře v člověka, v lidi. Posilujeme tak u dítěte pocit jistoty a bezpečí. ■■ Rozumovou výchovu – rozvíjíme poznávací procesy a řeč. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198879