podá Lída žádost o rozvod a poprosí Zdeňka, aby se s matkou odstěhovali. Zdeněk dnes zemře, protože neumí odpouštět. Kdyby dokázal odpouštět, žil by.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198777
20 / HACHAMEL Když Marie krátce po jedné hodině vyjde ze školní budovy, obloha nad nuselskou sokolovnou je skoro bez mráčku. Teplý vzduch ještě připomíná prázdniny. Oba šesťáci, kteří postávají před školou a nápadně hlasitě třídní učitelku zdraví, jsou jen v tričku, bundy mají ovázané kolem pasu. Marie se s povzdechem, jehož hloubka neodpovídá ani vynakládané fyzické námaze, ani momentálnímu, v podstatě příznivému stavu mysli, vydá do nedaleké lékárny pro mast na ošetření chodidel a bylinný přípravek podporující rychlejší usínání, který jí doporučila zástupkyně. Cestou zpět si v trafice zakoupí nové číslo časopisu Story a posadí se s ním na své oblíbené místo v parku před radnicí; koruna okrasné jabloně poskytuje téhle lavičce dostatečný stín. „V mládí dělala atletiku. Taky výborně bruslila,“ vyprávím Ilmuth. „Na gymnáziu přispívala do školního časopisu. Když v roce 1975 kráčela v čele maturantů v minisukni Benešovem, měla pocit, že jí to malé město leží u nohou.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198777
Po půlhodině Marie vstane a jde domů. Převlékne se, zkontroluje Karlův nákup a začíná připravovat telecí ptáčky: dá vařit maso na vývar, otevře láhev bílého vína na podlití a naseká čerstvou petrželku. Samozřejmě přitom poslouchá rádio. „Uměla si ve dvaceti představit, že bude žít tak hle?“ ptá se mě Ilmuth. Sedí na digestoři a klátí nohama. „Sotva cosi tušila. Kdyby chtěla, mohla by leccos vyčíst ze života své matky — ale budoucnost byla příliš daleko, než aby jí dělala vrásky. Než aby se tím zabývala vážně. Jako většina dvacetiletých nevěřila, že bude mít někdy problémy s usínáním nebo že jí bude praskat kůže na patách.“ Ilmuth vraští čelo. „V mládí jen málokdo tuší, že život není nic jiného než loučení se životem. Ty nejjednodušší pravdy objevíme vždycky jako poslední.“ „To s těmi pravdami se týká i mě?“ Přikývnu. Marie potírá plátky masa hořčicí. „A které pravdy teprve objevím?“ ptá se šibalsky Ilmuth. Usmíváme se na sebe. Šalba krásy stranou světa zve. „Životní pravdy nelze vyslechnout. Obávám se, že i andělé se k nim musí prožít.“ Marie plátky osolí a opepří a odloží je stranou; do
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198777