stíhačky snášející se z nebe nad Středozemním mořem. Sen. Dějiny jsou pouhým snem. Nakonec navzdory všemu usne, a když se dlouho po půlnoci probudí, propocený a vyprahlý žízní, slyší vzdálené dunění, ptá se, co to je, ale znovu usne. Ve snu utíká v paprscích měsíčního světla, šmátrá rukama ve vzduchu před sebou, odhrnuje listí a větve. Je zajíc, který utíká vysokou trávou. Stíhací letadla ugandského letectva v noci vyhladila tanzánský vojenský tábor ležící u hranice mezi oběma zeměmi, hlásil včera vojenský zpravodaj – je to zpráva, kterou slyšel v Řecku, slyší, jak mu praská v uších, a potom ucítí, jak mu hlavou probleskne nesnesitelná, oslňující bolest. Říká si, že tábor museli bombardovat, že mu při jednom z výbuchů praskl bubínek. Klopýtá vysokou trávou, slyší letadla přelétat nad stromy, zakopává o kořeny a spadlé větve. Po celou dobu cítí nesnesitelnou bolest v uchu. Letadla nad ním přelétají ve vlnách, letí tak nízko, že řevem stíhacích motorů opadává listí z větví a snáší se v měsíčním svitu k zemi, myslí na to, že to vypadá jako sníh, který v zimě občas viděl padat v Řecku ve stínu pouličních luceren. Nad zemí se míhají obrovské stíny letadel. Zapálí petrolejovou lampu. Prstem se šťourá v uchu. Seno ho píchá do kůže. Zmateně se dívá kolem sebe. Jeho tašky a věci, které dostal od správce, stojí v jednom rohu chatrče, vypadají strašidelně, jako by se na něj upřeně dívaly. Bolest mu pulzuje v hlavě, slyší něco, co mu připomíná chrčení rádiového vysílání, ale je to hlasitější, daleko hlasitější, teď je to naprosto ohlušující – strhne ze sebe prázdný pytel, který použil jako přikrývku, posadí se. Konečně se úplně probere, ale bolest v uchu nemizí, ochromuje ho, je to jako hřmění vzdálených explozí nebo dunění motorů, a když se zvedne, zjistí, že se něco stalo s jeho ústrojím rovnováhy, a nohy mu vypovědí službu. Zřítí se na stěnu chatrče. Co se to s ním děje? Leze
101 Boure se prihnala sazba.indd 101
8.9.2014 19:30:06 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198758
po chladné, vlhké podlaze, válí se po zemi a zarývá prsty do tmy, dře si ucho prsty. Nechápe, jak je to možné, ale asi ho při výbuchu ve snu musela do ucha trefit střepina granátu a on si ji s sebou přinesl do bdělého stavu. Zrychleně dýchá, mátožně se postaví na nohy a vyběhne do noci. V měsíčním svitu vypadají chatrče jako řady obrovských zvířat s chundelatým šedivým kožichem. Utíká, myslí, že křičí, bije se dlaní do spánku, otvírá a zavírá ústa. Najde chatrč, která patří uprchlíkům, se kterými večeřel, a vřítí se dovnitř. Jeden ze spících se vmžiku postaví na nohy a vyhlíží ven ze dveří k prázdné noční obloze. Muž mluví, obrací k P svou tvář, která vypadá jako vyděšená maska, ale P slyší jenom nesouvislé, hluboké tóny a dunění ve své hlavě a trvá mu několik vteřin, než je schopný poskládat tyto zvuky do věty, pochopit, že jde o otázku: „Je to nálet bombardérů?“ Někdo zapálí petrolejku a jeden z uprchlíků položí P ruku na rameno a snaží se ho uklidnit. P si neohrabaně ukazuje na stranu hlavy a křičí, že má něco tam uvnitř, v uchu. Skácí se na zem, cítí, jak mu něco obepíná vědomí jako rotující tunel. Musí se mu to pořád ještě zdát. Je to sen, který se mu zdá v kasárnách v Aténách. Bolest v uchu je, jako by mu někdo zabodl do hlavy rozžhavený rožeň. Šťourá se v uchu stéblem trávy, otáčí s ním, musí to být sen. Nakonec z ucha vytáhne několik dlouhých, tenkých štětin. Prohlíží si je v měsíčním svitu. Jsou zahnuté jako řasy a pichlavé, a zatímco se na ně dívá, je to, jako by mu nějaký stín na pokraji vědomí, nějaký hlas, našeptával: Nesmíš se mě bát. Jsem tvůj bratr. Sedí tam s několika podivnými štětinami v ruce a ví, že by mohl všechno pustit a padnout k zemi, a že by už nikdy nemusel přemýšlet, ani utíkat. Když si to uvědomí, vyděsí se a vylétne zase na nohy, převrhne hromadu hliníkových nádob, najde vědro s vodou na mytí, nabere si z něj dlaněmi vodu. Naleje si ji do ucha, otřepe se, snaží se namočit do vědra celou hlavu. Nakonec se
102 Boure se prihnala sazba.indd 102
8.9.2014 19:30:06 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198758
mu podaří vypláchnout z ucha ještě další části svého zlého snu: zadní část těla termita, která má tvar hroznu, je mokrá a zakrvavená, leskne se. Pokračuje, podaří se mu dostat ven dvě ostrá kusadla podobná nůžkám a komplikovanou hlavu s démonickou tváří velkou jako špendlíková hlavička. Sedí bez hnutí, sotva popadá dech, ruce má od krve, slyší, jak mu v hlavě duní tep, bolest maličko povolila, a tu mu vědomím prolétne myšlenka, jasná a neúprosná jako ostří nože: že už nikdy nebude moct pracovat jako pilot, pokud je ucho nevratně poškozené. Kolem sebe slyší neklidné hlasy, zní dutě a potrhaně. Když se situace trochu uklidní a P jim vysvětlí, co se stalo, hlasem, který stejně tak postrádá rezonanci a zní stejně dutě uvnitř v jeho hlavě, nabídnou mu uprchlíci, aby přespal v jejich chatrči. Ale on ještě pořád chce být sám. Slyší, jak si šeptají za jeho zády, když se nejistým krokem vrací do své chatrče. Chtěl, aby ho noc a hvězdy chránily. Chtěl být chráněn. Třesoucíma rukama si upraví provizorní lůžko z několika silnějších větví ze střechy chatrče a kromě toho jednoduchou polici, na kterou postaví své tašky: nechce, aby mu termiti zničili jeho římské oblečení. Překvapí ho, že je schopný takhle přemýšlet, prakticky a logicky. Sedí na své slaměné matraci a dlouhou chvíli, hodinu, možná dvě, si ohmatává ucho. Lehne si, v uchu mu duní, myšlenky se pohybují ve spirálách, směrem dovnitř. Vzpomene si na bleděmodrou oblohu nad Dekelií. Mraky, které vítr hnal nad cihlovými střechami kasáren jako peří po podlaze. Otevře oči, civí do zdi. Mezi spletenými větvemi začínají být vidět první známky svítání. Leží, poraněné ucho opatrně tiskne do matrace a slyší, jak říční proud krve bublá hluboko tam dole, pod zemí. Pamatuju se, jak v mém dětství stojí u okna a pozoruje, jak padá sníh. V té době se mu ještě pořád zdají zlé sny, o tom, že zůstal v uprchlickém táboře. Budí se zadýchaný ve své posteli.
103 Boure se prihnala sazba.indd 103
8.9.2014 19:30:06 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198758