98
IV. Plynové vozy v Srbsku a Sovětském svazu
na okraj poznamenal: Poznámka. Vozidlo sem dorazilo 16. června 1942 kolem 13. hodiny. Po řádném vyčištění bylo ihned nasazeno. Dne 13. července doplnil Wentritt pod horní poznámku: 1. poznámka. S-wagen pol. 71463 je dokončen. 2. Zasláno vedení jízdní služby T. I. Niederhausen s prosbou o vzetí na vědomí a další rozkazy. Za svou činnost v Srbsku byl dr. Emanuel Schäfer 20. června 1953 odsouzen soudem v Kolíně nad Rýnem kvůli napomáhání k vraždě nejméně osmi tisíc židovských obětí a tisíců srbských civilistů k šesti letům vězení. V den vynesení rozsudku si trest již odpykal v cele předběžného zadržení a byl propuštěn.
Minsk a Baranoviči Přibližně dva měsíce po zahájení operace Barbarossa, tedy útoku na Sovětský svaz v červnu 1941, dostala velká skupina stranických funkcionářů, důstojníků SS nebo SA a úředníků nacistického státu zvláštní školení. V prvním ze tří „řádových hradů“, tedy vzdělávacích centrech nacistické strany v Crössinsee (u polského města s příznačným názvem Złocieniec), byli proškoleni a připravování v rámci tzv. „štábu Rosenberg“. Jejich úkolem bylo převzít civilní správu na dobytých územích. Specialisté z oblasti geografie, politologie, sociologie i kultury dodávali podrobné informace o místech jejich nasazení. Výstavní sovětská města i zapadlé vesnice policii a v roce 1939 k referátu II D 3a v RSHA, kde v době války pracoval na pozici zásobovacího referenta. O plynových vozech dle výpovědi z 6. prosince 1954 neměl ponětí. Postupně však svoji výpověď pod tlakem důkazů (osobně podepsaných záznamů o výrobě) měnil. Anton Sukkel též patřil k referátu II D 3a v RSHA, kde byl vedoucím zásobování náhradními díly nebo potřebným materiálem pro opravy dopravních prostředků. V roce 1927 se vyučil strojním zámečníkem, od roku 1937 pracoval u gestapa v Münsteru. Účastnil se jako řidič okupace Sudet i zbytku Československa. Od roku 1940 pracoval u RSHA jako vedoucí jízdní služby a v roce 1941 převzal jako technický vrchní asistent dozor ve skladu náhradních dílů. Do února 1945 pracoval na své pozici ve skladu, pak se účastnil jako člen jednotky SS bojů v Berlíně, odkud se dostal pěšky domů do západního Německa. Vyslechnut k věci byl již 10. dubna 1954, ale o plynových vozech neměl dle tvrzení ani zdání.
Stroje_tisk_oprava ISBN.indd 98
29. 8. 2014 8:58:36 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198627
Minsk a Baranoviči
99
se pod tlakem okupantů měnily k nepoznání. Rozpadla se infrastruktura a do nově vytvořených ghett a táborů začaly proudit desetitisíce zubožených lidí, povětšinou židů, zajatců, politických vězňů atd. V okolí Minsku byly ve stejné době nasazeny tři další vozy. Svědek SS-Hauptsturmführer Trühe odeslal 15. června oddělení II D 3 RSHA v Berlíně hlášení z BdS Ostland v Rize: Týká se S-Wagen. – K veliteli Sipo a SD Bělorusko – doráží týdně vždy jeden židovský transport, který podléhá zvláštnímu zacházení. – Tři S-Wagen, které jsou k dispozici k tomuto účelu, nestačí. Prosím o přidělení dalšího pětitunového S-Wagen. Současně prosíme, aby pro tři S-Wagen (2 Diamondy a 1 Saurer) bylo zasláno ještě dalších 20 odpadních hadic, jelikož ty, které jsou zde k dispozici, netěsní.60 O týden později, 22. června 1942, odesílá Rauff z RSHA odpověď do Rigy: S přeposláním pětitunového Sauera můžete počítat v polovině příštího měsíce. Vozidlo se nachází v servisu v RSHA a budou provedeny malé změny. 100 m hadice přikládáme. Dne 12. července bylo vozidlo skutečně odesláno na místo určení. Abychom si mohli představit bezvýchodnou situaci pro civilisty, kterou okupanti vytvořili na území města Minsk, uvádím výpověď tehdejšího oblastního komisaře pro město Borisov. Karl Bauer byl v době výslechu, jako polovina ostatních svědků v procesu Wentritt, Pradel a spol., vysoce postaveným státním úředníkem, dokonce vládním radou, v Bavorsku: (…) tento major mi vyprávěl během mého pobytu v Minsku také mj., že větší část minských židů už zahynula v prvních dnech. Zbytek přeživších židů se nachází v ghettu, které nyní kontroluje wehrmacht. Já jsem toto ghetto v Minsku viděl jednou v pozdějších týdnech a tam jsem sice nezjistil žádné očividné ukrutnosti, ale nevýslovnou bídu, hlad a zoufalství. Povětšinou německy hovořící židé v tomto ghettu si zvláště stěžovali, že jim ani jednou nebyla i v nejtěžších případech poskytnuta lékařská péče. Přitom se v tomto táboře nacházeli staří a nemocní lidé a ženy s dětmi, stejně jako těhotné ženy.61 60 61
ZStL, B 162-18154, s. 25. ZStL, Barch B 162-5066, Karl Bauer, s. 108.
Stroje_tisk_oprava ISBN.indd 99
29. 8. 2014 8:58:36 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198627
100
IV. Plynové vozy v Srbsku a Sovětském svazu
Adolf Rübe přišel ke služebně velitele Sipo a SD Bělorusko v Minsku v prosinci 1942: Několik dnů po mém příjezdu jsem viděl na dvoře služebny stát jeden vůz (vysoký skříňový vůz), který mi byl nápadný. Kvůli jeho nápadnému vzezření jsem se obrátil na jednoho příslušníka služebny, kterému jsem mohl důvěřovat, abych se zeptal, co je to za vozidlo. Vyprávěl mi, že je to tzv. plynový vůz, ve kterém jsou plynováni židé. Věděl jsem z domova, že takové vozy jsou na východě nasazeny, aby jimi byli zplynováni židé. Samozřejmě nebylo možné se každého tam ptát, nýbrž jen někoho, o kom se člověk domníval, že jej nezradí. Nebylo žádoucí hovořit o plynových vozech, neboť byly stejně jako téměř všechny ostatní služební záležitosti utajené.62 Rübe také popsal, že za oběti byli v jeho služebně vybíráni vězni místní věznice. Nešlo však o dopadené pachatele trestných činů, ale o běžné civilisty:(…) my referenti jsme dostali akta nebo hlášení od velitele nebo od šéfa oddělení s malým „l“ u židů. Toto znamenalo likvidaci. Tímto způsobem určené osoby k zastřelení se dostaly do civilní věznice v Minsku. Na konci každého měsíce je ve věznici vyzvedly trvale přítomné plynové vozy. (…) Když jsem přihlížel nakládce, byly nakládané osoby – muži, ženy a děti – nahé. Podlé mého odhadu nastoupilo do vozu asi padesát osob. Vůz byl pevně uzamčen a odjel. Cesta trvala asi dvacet minut a plynový vůz doprovázel z centra Minsku ještě nákladní automobil, ve kterém byla skupina židů z minského ghetta: Toto židovské komando – čtyři nebo pět mužů – muselo pak zůstat na místě vykládky, dokud nedorazil poslední vůz. Poté co vyložili všechna těla, pak byli zastřeleni v hrobě. V průběhu poválečného pátrání byla odhalena identita několika řidičů. Dohledáno bylo třináct řidičů v Německu a jeden v Rakousku. Vyšetřovatelům se nedochovaly žádné písemné záznamy o nasazení konkrétních osob při použití plynových vozů (kromě řidičů Goetze a Meyera), proto veškeré dokazování stálo na nepřímých důkazech a na tvrzeních očitých svědků. 62
Tamtéž, Adolf Rübe, s. 164.
Stroje_tisk_oprava ISBN.indd 100
29. 8. 2014 8:58:36 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198627