3.1.15 Kolektivní systémy a jevy Kolektivní princip znamená, že systémy o mnoha prvcích, které spolu nějakým způsobem interagují, mohou jako celek vykazovat zajímavé dynamické chování. Důležitý je právě předpoklad mnoha prvků, protože právě ten vede k velké distanci (ve škálové hierarchii) mezi úrovní prvků a úrovní celku, takže vazba mezi oběma úrovněmi mívá emergentní povahu, aniž by se přitom ztratil její svého druhu kauzální charakter. Význam kolektivního principu pro kognitivní vědu je proto evidentní.
3.1.16 Java Java je objektově orientovaný programovací jazyk, který původně vyvinula společnost SUN MicroSystem (Java je anglický slangový výraz pro kávu), která byla v roce 2010 zakoupena společností Oracle, jež v současné době prostředky pro práci s jazykem Java nabízí. Soubory se zdrojovým kódem v jazyce Java mají zpravidla příponu .java. Java je interpretovaný jazyk, interpret Javy ovšem nečte přímo zdrojový text, ale mezikód označovaný jako bajtový kód – byte code. O překlad do bajtového kódu se stará překladač, který bývá součástí vývojového prostředí. Bajtový kód je přenositelná forma programu, která může být interpretována libovolným prohlížečem.
3.1.17 Kybernetika 3.1.17.1 Věda o komunikaci a řízení živočichů a strojů Snad proto, že je její pole ještě mladé, existuje mnoho definicí kybernetiky. Norbert Wiener, matematik, inženýr a sociální filozof odvodil slovo kybernetika z řeckého výrazu pro kormidelníka. Definoval ji jako „vědu o komunikaci a řízení živočichů a strojů“. Před ním Ampere chtěl, aby kybernetika byla věda o vládnutí. Pro filozofa Warrena McCullocha byla kybernetika experimentální teorií poznávání zabývajícího se komunikací uvnitř pozorovatele a mezi pozorovatelem a jeho okolím. Stafford Beer, konzultant vedení definuje kybernetiku jako vědu efektivní organizace. Antropolog Georgy Bateson poznamenal, že zatím co dosavadní vědy se zabývají hmotou a energií, nová věda kybernetika se soustřeďuje na tvary a vzory.
3.1.17.2 Způsob nahlížející na věci a jazyk na vyjádření viděného Původně věda o řízení a komunikaci živočichů strojů (Wiener). Před touto uvedenou definicí věda o vládnutí (Ampere). Nyní interdisciplinární přístup k organizaci, nezávisle na materiální realizaci systému. Zatímco obecné teorie systémů jsou na jedné straně podobné holismu a na druhé straně snaze po generalizaci strukturních a vývojových jevů a jevů chování živých organizmů, kybernetika vychází z poznávacího pohledu, který nahlíží na materiální celky jako na analyzovatelné beze zbytku v pojmech souboru komponent plus jejich organizace (viz epistemologie, analýza systému). Organizace vyjadřuje, jak se složky takového systému navzájem ovlivňují a jak tato instrukce určuje a mění jejich strukturu. Vysvětluje rozdíl mezi částí a celkem a je popisována bez odvolání na jejich materiální formu. Nezájem kybernetiky o materiální příznaky ji odlišuje od všech věd, které vycházejí z oblasti současnosti o věcných záležitostech, jako jsou fyzika, biologie, sociologie, inženýrství a teorie obecných systémů. Jako poznávací soustředění na organizaci, vzory a komunikaci dala vyniknout metodologiím (viz metodologie), logice, zákonům, teoriím a pohledům, které jsou pro kybernetiku jedinečné a mají široké použití v dalších oblastech zkoumání.
3.1.17.3 Čtyři základní pilíře kybernetiky Kybernetické teorie spočívají na čtyřech základních pilířích (změny, střídaní rozmanitosti, kruhovitosti, procesu a pozorování). Střídání je základní pro násobnost, alternativy, rozdíly, volby, sítě a inteligenci spíše než sílu a prostou nutnost. Kruhovitost se vyskytuje v dřívějších teoriích kruhovité příčinnosti nebo zpětné vazby, později v teoriích rekurzí a iterací v počítání a nyní zahrnuje sebe-poznání v kognitivní organizaci a v autonomních systémech výroby. Tradiční vědy odmítaly – pokud nevymítaly – použití vysvětlování okruhem. Je to tento kruhový postup, jenž umožňuje kybernetice vysvětlit systém zevnitř, který se neodvolá na vyšší princip nebo apriorní účely a nedává přednosti v hierarchii.
98 Internet inteligentních aktivit
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198616
Téměř všechny kybernetické teorie zahrnují proces a změnu počínajíce pojmem informace jako rozdílu mezi dvěma stavy nejistoty až k teoriím adaptace, evoluce a procesů růstu. Je zvláštní schopností kybernetiky, že takové procesy vysvětluje v pojmech organizace systému, které je projevují, tzn., že kruhová příčinnost zpětnovazebních smyček je vzata v počet regulačních procesů při dosahování rovnováhy systémů nebo pro dosažení cíle. Pozorování zahrnující rozhodování je konečně procesem podléhajícím kybernetickým teoriím zpracování informací a použití počítačů. Rozšířením teorií sebe-poznání na procesy pozorování zahrnující rozeznání a ostatní projevy inteligence byla kybernetika aplikována na sebe samu a rozvijí teorii poznání systémů zahrnující své pozorovatele kvalitativně rozdílně od předchozího o ontologii systémů pozorovaných z vnějšku. Dřívější příspěvky kybernetiky byly hlavně technologické a daly vzniknout zpětnovazebním řídicím zařízením, sdělovací technologii, automatizaci výrobních procesů a počítačům. Zájem se brzy přesunul k početným vědám zahrnujícím člověka aplikujícím kybernetiku na procesy poznání s praktickými výsledky pro psychiatrii, rodinnou terapii, vývoj informačních a vyhodnocovacích systémů, řízení, vládnutí a pro snahu porozumět komplexním formám sociální organizace včetně komunikace a počítačových sítí. Dosud nebyl uplatněn plný potenciál kybernetiky v těchto aplikacích. Nakonec činí kybernetika „nájezdy“ do filozofie. To začalo vybavením metafyzické technologie a pokračuje výzvami pro teorii poznávání a etiku z oblasti nových idejí o omezujících procesech v myšlení, odpovědnosti a etice.
3.1.17.4 Nová kybernetika – charakteristika vybraných směrů Zde jsou uvedeny některé novější myšlenky, názory a směry, kterými se inspiruje nebo může inspirovat badatelský směr v umělé inteligenci a kognitivní věda obecně. Nazývají se souhrnně „Novou kybernetikou“, protože v některých směrech jde o představy, které se nevztahují jen k procesům v mysli. Východiskem může posloužit konekcionistické paradigma, nad nímž se lze zamyslet nejméně ve dvou směrech: co nabízí hierarchické hledisko a jaká je role kolektivních systémů, dále na koncepce, které zdůrazňují interakci systému s přirozeným prostředím. Konekcionismus (Connectionism) je univerzální princip, který se stal tématem posledních dvaceti let pod různými názvy (umělé neuronové sítě, paralelní distribuované procesy, konekcionistické systémy, spinová skla apod.). Konekcionismus (jakožto paradigma) je založen na myšlence, že na mnohé složité jevy, myšlení a inteligenci nevyjímaje, lze pohlížet jako na emergentní vlastnosti paralelních dějů v rozsáhlé síti třeba i jednoduchých a vzájemně si podobných aktivních prvků (formálních neuronů či procesů), mezi nimiž existují interakční vazby (links). V roli těchto prvků si můžeme představovat nejen neurony (či neuronové modely), ale i umělé elektronické prvky anebo formální proměnné simulačních algoritmů, v širším pojetí dále i atomy (jejich spiny), molekuly, buňky, živé organismy, biologické druhy, lidi, národy, terminály internetu a kdoví co ještě. Kolektivní systémy (kolektivní princip) znamená, že systémy o mnoha prvcích, které spolu nějakým způsobem interagují, mohou jako celek vykazovat zajímavé dynamické chování. Důležitý je právě předpoklad mnoha prvků, protože právě ten vede k velké distanci (ve škálové hierarchii) mezi úrovní prvků a úrovní celku, takže vazba mezi oběma úrovněmi mívá emergentní povahu, aniž by se přitom ztratil její svého druhu kauzální charakter. Význam kolektivního principu pro kognitivní vědu je proto evidentní.
3.1.18 MATLAB MATLAB je integrované prostředí pro vědeckotechnické výpočty, modelování, návrhy algoritmů, simulace, analýzu a prezentaci dat, paralelní výpočty, měření a zpracování signálů, návrhy řídicích a komunikačních systémů. MATLAB je nástroj jak pro pohodlnou interaktivní práci, tak pro vývoj širokého spektra aplikací. Výpočetní systém MATLAB se během uplynulých let stal celosvětovým standardem v oblasti technických výpočtů a simulací ve sféře vědy, výzkumu, průmyslu i v oblasti vzdělávání. MATLAB poskytuje svým uživatelům nejen mocné grafické a výpočetní nástroje, ale i rozsáhlé specializované knihovny funkcí spolu s výkonným programovacím jazykem čtvrté generace. Knihovny jsou svým rozsahem využitelné prakticky ve všech oblastech lidské činnosti.
Internet, základní a odvozené definice, trendy a strategické technologie, způsoby myšlení 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198616
3.1.18.1 Simulink Simulink je nadstavba systému MATLAB pro simulaci a modelování dynamických systémů, která využívá algoritmy systému MATLAB pro numerické řešení nelineárních diferenciálních rovnic. Poskytuje uživateli možnost rychle a snadno vytvářet modely dynamických soustav ve formě blokových schémat a rovnic. Kromě standardních úloh dovoluje Simulink rychle a přesně simulovat i rozsáhlé „stiff“ systémy s efektivním využitím paměti počítače. Pomocí systému Simulink a jeho grafického editoru lze vytvářet modely lineárních, nelineárních, v čase diskrétních nebo spojitých systémů pouhým přesouváním funkčních bloků myší. Simulink také umožňuje spouštět určité části simulačního schématu na základě výsledku logické podmínky. Tyto spouštěné a povolované subsystémy umožňují použití programu v náročných simulačních experimentech.
3.1.18.2 Toolboxy Otevřená architektura systému MATLAB vedla ke vzniku knihoven funkcí, nazývaných toolboxy, které rozšiřují použití programu v příslušných vědních a technických oborech. Tyto knihovny, navržené a v jazyce systému MATLAB, nabízejí předzpracované specializované funkce, které je možno rozšiřovat, modifikovat, anebo jen čerpat informace z přehledně dokumentovaných algoritmů.
3.1.19 Mobilní sítě 3.1.19.1 GSM síť GSM (Globální Systém pro Mobilní komunikaci, původně však francouzsky Groupe Spécial Mobile) je nejrozšířenější standard pro mobilní telefony na světě. Systém GSM je veřejný radiotelefonní systém, což znamená, že je dostupný jednotlivým účastníkům, kteří mohou pomocí mobilních zařízení, telefonů či rádiových stanic navazovat spojení s účastníky mobilních radiotelefonních sítí jak svého, tak i dalších operátorů, a samozřejmě i s uživateli pevné veřejné telefonní sítě resp. datové sítě. Celý systém se skládá ze tří základních prvků: ❚ systém základnových stanic, ❚ síťový a spínací systém, ❚ operační a podpůrný systém. Spojení mezi mobilním zařízením, telefonem a základnovou stanicí probíhá prostřednictvím rádiových vln šířících se vzduchem. Do sítě GSM byly též zařazena možnost datového přenosu.
3.1.19.2 3G a 4G sítě Sítě 3G dle specifikací IMT-2000 pro mezinárodní telekomunikační unii ITU (International Telecommunication Union) se snaží od počátku návrhu splnit požadavky na rychlý přístup k informacím, které se stále zvyšují. Z těchto potřeb plynou další požadavky na mobilní sítě, k nimž patří zejména: ❚ vysokorychlostní komunikační služby a datové přenosy; ❚ technická podpora pro nespojité přenosy IP (Internet Protocol) a pro spojité datové přenosy (videokonference); ❚ nové způsoby účtování za poskytnuté služby (objem dat, čas); ❚ vyšší kapacita sítě, nové technologie pro další rozšiřování sítě (každý uživatel bude potřebovat daleko více kapacity v porovnání s dnešní potřebou); ❚ současné datové a hlasové přenosy (uživatel bude moci například používat internet a telefonovat zároveň bez potřeby druhého přístroje). Z technického hlediska by parametry sítí 3G měly splňovat následující kritéria: ❚ rychlosti datových přenosů 2 Mb/s pro stojící nebo pro pohybující se objekty do maximální rychlosti 10 km/h; ❚ datové přenosy s rychlostí 384 kb/s pro rychle se pohybující objekty (max. 120 km/h); ❚ integrace mobilní, pevné i satelitní komunikace; ❚ globální roaming s jedním přístrojem; ❚ použití frekvencí v pásmu 2000 MHz. 100 Internet inteligentních aktivit
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198616