III. SÁNDOR PETŐFI
III.3.7 Blesky rozhněvané i křídla motýlí (1973) Výbor přináší 26 básní, z nichž 19 je převzato z vydání 1953. Ve sbírce tvoří básně zhruba polovinu svazku (obsah bohužel neuvádí jejich názvy ). Jedná se o průřez Petőfiho tvorby formou nejznámějších ukázek vlasteneckého, revolučního a milostného ladění. Útlý výběr však ke škodě věci přináší z básní s podobnou tématikou ty, v nichž nacházíme stejné či podobné obrazy. Český čtenář tak získává poněkud zavádějící dojem monotónního vyjadřování a opakování sebe sama (motiv roviny, nížiny a s nimi spojené básnické obrazy, např. fata morgana, listy knihy), ačkoli Petőfiho básnická tvorba je mnohem bohatší a proměnlivější. Druhá část sbírky přináší ve čtyřech článcích bohaté informace o autorovi z různých hledisek. Vilém Závada zmiňuje prioritu lyriky v maďarské literatuře před epikou a dramatem, podává přehled českých překladů Petőfiho a následně esejistickou formou charakterizuje jeho poezii i životní dráhu. Zdůrazňuje neoddělitelnost těchto aspektů: básníka, politika a vojáka. U básnické tvorby zmiňuje šíři jeho záběru a univerzálnost. Připomíná Petőfiho plebejský původ a s ním i přínos v oblasti lidovosti. Dále se Závada zaměřuje na politickou poezii, která novým způsobem vyjadřuje život a trápení všeho lidu, a podrobněji rozvádí roli básníka v revolučním období. Stať Gyuly Illyése přináší úryvky z beletrizovaného životopisu o Petőfim. Zamýšlí se nad velikostí a genialitou básníka, nad jeho bytostným splynutím s maďarským národem. Charakterizuje jeho revoluční a politické názory, vycházející z lidového pohledu. Richard Pražák podává podrobné faktografické informace ohledně básníkova života a jeho tvorby. Petr Rákos upozorňuje, že Petőfiho vliv spočívá nejen v idejích, ale především v síle, s jakou tyto ideje vyznával a prosazoval. Dále se zaměřuje na historický a literární česko-maďarský kontext 19. století. Podrobněji jsou zmíněny tyto básně: Moje písně – Dalaim (1846, 1953 = 1973) Trosky čardy – A csárda romjai (1845) Z jediné myšlenky mám strach – Egy gondolat bánt engemet (1846, 1953 = 1973) * * *
73 Jedná se o 26 básní: V mé vlasti; Já; Z dáli; Nížina; Trosky čardy; Starý dobrý krčmář; Chci býti stromem; Keřík se zachvěje; Lid; Moje písně; Nízká hospoda na kraji vsi; Píseň psů; Píseň vlků; Jsem Maďar; Jsi-li muž, vždy mužem buď!; Jménem lidu; Básníci XIX. století; Ptej se, zda tě mám rád…; Koncem září; Se stromy mluví vítr podzimní; Jak jen tě pojmenuji; Vzbouřilo se moře; 15. březen 1848; Zbabělé plémě, duše trpasličí; Evropa už je tichá, tichá zas…; Z jediné myšlenky mám strach. 74 Závada, Vilém: Sándor Petőfi; Illyés, Gyula: Petőfi – náš delegát při dorozumívání národů; Pražák, Richard: Život a dílo; Rákos, Petr: Patří i české kultuře. 75 Illyés, Gyula. Petőfi. Přeložil Ladislav Hradský. Praha, 1953.
98
Kolmanova - Madarsti basnici 19. stoleti v ceskych prekladech.indd 98
17. 4. 2014 19:03:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198574
III.3 České překlady
Trosky čardy – A csárda romjai (1845) Je ukázkou přidané emotivnosti, která narušuje stylistickou jednotu básně, neboť „student bílé zuby cení“ v daném kontextu působí spíše komicky. 1973 Kde zůstal hospodský, že na ni nežárlí? Za stolem výčepním už jenom pořád spí. Tehdy spal u stolu, dnes leží v hrobě už, zrovna tak krčmářka jak její starý muž, vedle nich student bílé zuby cení, na popel a na prach všichni obráceni.
Originál S hol a vén csaplár, hogy ezért föl nem pattan? Kin a kazal végén álmodik nyugodtan… Kazal végén akkor, most már lenn a sírban, És a szép fiatal menyecske is ott van, És a hamis deák s mind, kik itt boroztak, Ők valamennyien már rég porladoznak.
Doslovný překlad A kde je starý šenkýř, že na ni nežárlí? Venku za stohem si klidně sní… Tehdy snil za stohem, dnes leží v hrobě, stejně tak mladá šenkýřka, i student proradný, a všichni ostatní pijani, ti všichni už dávno na prach se rozpadli.
III.3.8 Plagiáty a adaptace Báseň českého spisovatele A. V. Šmilovského s názvem Buď mužem! vyšla ve Světozoru roku 1867. Jméno Petőfiho tu nefiguruje, přesto je zcela zřejmé, že jde o více než o pouhou inspiraci básní maďarského autora. S největší pravděpodobností můžeme předpokládat, že se Šmilovský seznámil s Tůmovým překladem, publikovaným – stejně jako mnohé další básně připravovaného svazku – časopisecky, a rozšířil jej v duchu svého pojetí idejí národní literatury. (Inspiraci Tůmovým překladem potvrzují mnohé formální shody, např. osmislabičný verš.) Originál sestává z pěti slok, jejichž obsah můžeme shrnout takto: První sloka básně nejprve staví do opozice muže a slabou loutku bez vůle, zmítanou osudem. Tento kontrast zbabělosti a statečnosti rozvíjí v druhé části formou výzvy k odvážnému postoji vůči osudu. Druhá sloka vyzdvihuje důležitost činů oproti pouhým – byť krásným – slovům, na to navazuje přírodní obraz bouře, která tvoří i boří. Třetí sloka apeluje na nezbytnost zásady, víry a s tím související otázky cti, které je třeba obhájit i za cenu života. Čtvrtá sloka klade důraz na lidskou nezávislost, jež bývá doprovázena chudobou. Sloka poslední je konkluzí předchozích: nejprve zdůrazňuje nezbytnost síly, statečnosti, pevnosti a v závěru přirovnává muže disponujícího těmito lidskými vlastnostmi k dubu, který nejenže vichřice nevyvrátí, ale ani jej nepokřiví. 76 Alois Vojtěch Šmilovský (1837–1883) je znám především jako autor románů a povídek z maloměstského a venkovského prostředí. Psal rovněž básně, mnohé z nich byly zhudebněny. Není známo, že by se hlouběji zajímal o maďarskou literaturu. (Podrobněji in: Čeští spisovatelé 19. století. Uspořádali Mojmír Otruba a Květa Homolová. Praha, 1971, s. 200–202.) 77 In: Světozor, 9. 8. 1867, č. 5, s. 40. Text české básně viz Příloha 8.
99
Kolmanova - Madarsti basnici 19. stoleti v ceskych prekladech.indd 99
17. 4. 2014 19:03:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198574
III. SÁNDOR PETŐFI
Šmilovského báseň se skládá ze šesti slok o devíti verších, přičemž refrén „buď mužem!“ uplatňuje namísto prvního verše ve verši devátém. Rýmové schéma je ababccdd, tedy i zde vidíme tendenci dělení slok na dvě části (tuto tendenci však značně zeslabuje obsah jednotlivých slok, který smývá opozici abstraktního a konkrétního). Verše jsou většinou osmislabičné, jambické. Po obsahové stránce nacházíme v českém textu převážně stejné či podobné motivy s originálem, byť v jiném uspořádání, doplněné o otázku vlastenectví. První sloka vyzývá ke stálosti a pevnosti za každých okolností, k nutnosti vybudovat si vnitřní hrad, který toto umožňuje. Druhá sloka začíná varováním před falešnými city, které snadno podléhají vnějšímu tlaku, a pokračuje apelováním na blíženeckou lásku a na pomoc bližnímu v nouzi. Třetí sloka začíná v podobném duchu jako předchozí – odmítnutím vlastního blaha a pokračuje výzvou nebát se pomoci druhým ke štěstí, nutnosti zasazovat se za obecné blaho lidstva. Tento motiv dále rozvíjí sloka čtvrtá: je třeba se zasazovat „za práva, jež dal lidstvu bůh, za svobodu a lásku“, i s nasazením vlastního života, je třeba činů. Pátá sloka zdůrazňuje důstojnost člověka a vyzývá posluchače k přijetí role dobrého, poctivého a obětavého vůdce. Šmilovský připisuje k původním pěti slokám šestou, která apeluje na vlastenecké city – zaznívá zde věrnost k národu a příslib modliteb potomků. Z uvedeného obsahu vyplývá, že Šmilovský využívá motivů originálu (vůle, statečnost, činy, zásadovost, víra, čest, obětování vlastního života, lidská důstojnost, síla), které však více rozpracovává v oblasti blíženecké lásky a konkrétněji zmiňuje i otázku vlastenectví, jíž věnoval poslední vlastní sloku. Přístup volného přebásnění a zachování některých motivů originálu uplatňuje Karel Tůma v básni Poslední noc , která je inspirována I.–III. zpěvem Petőfiho Apoštola. Originál je psán volným veršem s nepravidelným počtem slabik. Úvodní obraz se odehrává ve městě, v podkrovním bytě, kde v největší bídě živoří čtyřčlenná rodina. Muž hledá v myšlenkách útěchu a naději u Boha, jak zajistit rodině živobytí a zachovat si svobodu, důstojnost, nebýt otrokem. Tuto ideu chce zprostředkovat i ostatním lidem. Českou báseň tvoří deset slok o dvanácti verších s rýmovým schématem ,abbacdcdefef‘ a pravidelným počtem jedenácti slabik. První a druhá sloka nás popisně seznamuje s prostředím – děj se odehrává v chudé chýši, kde v ubohých podmínkách přežívá čtyřčlenná rodina. Nemocná matka a dvě děti spí, muž přechází v místnosti. Třetí a čtvrtá sloka zachycuje jeho zvláštní chování mající souvislost s dopisem, který je předmětem naděje (obsah dopisu nám autor neprozrazuje). O vnitřním rozpoložení hrdiny se dozvídáme v dalších slokách formou vnitřního monologu: stěžejní otázkou je dilema, zda opustit vlast. Pro tuto úvahu jej považuje okolní svět za vyvrhele a bezcharakterního člověka. V bídě a pod cizí mocí jako otrok však dál žít nedokáže. V závěrečné části básně pak dále rozvíjí motiv cizí nadvlády, která nutí hrdinu opustit vlast a dětem připravit osud vyděděnců, psanců. Motiv svobody a útlaku je i v této ukázce ústřední ideou, ale na rozdíl od originálu není pojat pouze jako obecný problém lidské společnosti, nýbrž především jako zlo způsobené
78 In Květy, 21. 12. 1865, I. ročník, č. 4, s. 40. Text české básně viz Příloha 9.
100
Kolmanova - Madarsti basnici 19. stoleti v ceskych prekladech.indd 100
17. 4. 2014 19:03:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198574