PROBLEMATIKA PROFESNÍ ZÁTĚŽE VÝCHOVNÉHO PORADCE
Kromě výše uvedených charakteristik vystupují v profesi učitele ještě některé specifické problémové okruhy a zdroje profesní zátěže. Učitelská profese je lékařskou klasifikací nemocí i psychologií práce považována za povolání zvláště zatížené stresem.
Citovaná koncepce přináší převážně pohled na negativní stránky skryté mimo jiné za učitelskou profesí (i profesí výchovného poradce). Koresponduje tak výrazně s mírou stresu, kterému jsou učitelé vystaveni. Natolik exponovaná profese, jakou je učitelství, má velké rezervy také v pozitivní propagaci své práce.
V profesi učitele odolnost vůči stresu kolísá i v čase. Dynamika profesní zátěže podléhá navíc viditelnému formování sezonností. Extrémní hodnoty jsou patrné zejména ve výzkumech prováděných na začátku a ke konci školního roku. Chybí rovněž dostatek informací o proměnách zátěže v průběhu profesní kariéry. Podobně může v čase kolísat i pracovní a sociální profesní nejistota – např. v r. 2013 dochází k přeplnění nástupních ročníků základních škol v ČR, zatímco učitelé druhého stupně zaplňují úřady práce. Často může docházet i k pocitu profesního selhání, mj. pro nedostatečnou reflexi potřebné nástupní a adaptační fáze v profesi. Učitel může daný rozpor řešit i radikálně, únikem – změnou profese. Tento rozpor každodenní reality a ideálové normy může zneklidňovat rovněž učitelovy hodnotitele.
Odlišnosti a individuální specifika jednotlivých učitelů jsou přitom jen velmi obtížně měřitelné či kvantifikovatelné. Touto cestou mohou přitom učitelé mnohem lépe zrcadlit obraz rozmanitého světa dospělých oproti fikci jednotného (nivelizovaného) „ideálního“ učitelského přístupu. Učitel je významným zástupcem světa dospělých, do něhož by měl svého žáka uvádět s citem a postupně, avšak bez falešných iluzí. V opačném případě by totiž pozdější setkání s různorodou a nepřehlednou realitou po přechodu ze světa ideální jednotné a ochraňující školy do pracovní sféry mohlo být o to tvrdší.
Osobnostní charakteristiky jako velice významný prvek zvládání zátěže potvrzují a prokazují výzkumy, které se zabývající resiliencí (odolností, houževnatostí, vstřícností) nebo zapáleností (engagementem) apod. Tyto charakteristiky kupodivu nemusí vůbec korespondovat s délkou učitelské praxe. Člověk, který si vybere učitelské povolání a setrvá v něm delší dobu, pravděpodobně disponuje genetickou vybaveností, která vede k aktivnímu postoji k životu, vstřícnosti vůči okolí a mezilidským vztahům a pomáhá lépe zvládat překážky a řešit problémy.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198427
VÝCHOVNÉ PORADENSTVÍ JAKO ODBORNÁ OBLAST
POZNÁMKA
Specifická je např. problematika nemocnosti vázaná na profesi učitele – sám o sobě je více ohrožen běžnými chorobami, pracuje s lidmi a také jeho pracovní zatížení zvyšuje pravděpodobnost nemoci. Na druhé straně způsob práce učitele, problémy s nahrazením nemocného kolegy apod. učitele tlačí k přecházení chorob a podceňování závažnosti onemocnění. Statistiky vyšší nemocnosti tak dlouhodobě pozitivně korelují s nižšími platy nemocných. Učitelská profese však tvoří specifickou výjimku. Nemocnost učitelů je zpravidla spíše nízká. Je ovšem otázkou, zda je to dáno tím, že učitelé nejsou nemocní, anebo spíše tím, že nemoci přecházejí, protože by se jim snižoval plat a jejich práci za ně nikdo jiný stejně neudělá. Převažující zdroj zátěže v profesi učitele tedy tvoří: profese jako zdroj zátěže, osobnost a odolnost (týká se zejména predispozic a postupného rozvíjení strategií ke zvládání zátěže), situační proměnné.
Tyto zdroje zátěže se pak v souvislosti s novými nároky a specifiky české školy mohou stát východiskem a uzlovými body prevence tak, jak je chápána např. v systému škol podporujících zdraví.
Problémem však zůstává otázka, nakolik je možné kvantitativně specifikovat zátěž učitele a jak přesně ji lze vymezovat. Naléhavým úkolem je otázka, nakolik exaktně a přesně lze vymezit nároky kladené na učitele v kontextu jeho profese.
Domníváme se, že velmi podstatnou změnou, která dopadá na učitele základních škol, je přenášení jejich kompetencí do sféry, která nebyla tradičně doménou působení školy, resp. učitele. Dominuje zde zejména sféra komunikace, sociálních dovedností, chování v praktických situacích a mezilidské vztahy dynamizované navíc řadou paralelně probíhajících změn ve společnosti.
Školství jako obor náročný z hlediska dynamické zátěže relativně velmi často prochází změnami obsahovými, často se mění i akcenty na formu vykonávání profese. Do jisté míry se dá říci, že učitel, byť i vykonával celé roky svou profesi (a to i na stejném místě pracovní hierarchie a na stejném pracovišti), jako by prošel během své kariéry několika zaměstnáními.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198427
AKTUÁLNÍ PROBLÉMY PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÉHO PORADENSTVÍ
KAPITOLA 13 Aktuální problémy pedagogicko-psychologického poradenství Pedagogicko-psychologické poradenství představuje službu s již více než padesátiletou tradicí. Je dobře zakotveno v českém školském systému. Dochází k jeho trvalému posilování a rozvíjení i rozšiřování jeho služeb. Aby bylo efektivní, je žádoucí, aby si kladlo otázky a hledalo na ně odpovědi. Mělo by přitom reagovat jak na aktuální potřeby praxe, tak na vývoj v jednotlivých odborných disciplínách, které tvoří základ poradenství.
Přestože se kapacity poradenských služeb v českém školství trvale mírně rozšiřují, jeví se jejich rozsah stále jako nedostatečný. Čekací doby v některých poradnách jsou i delší než tři měsíce, což je zejména u problémů mladších dětí nepřijatelné. Přestože je to v současnosti v rozporu s předpisy, personální situace v některých poradenských zařízeních někdy nedovoluje termíny zkracovat. Soudě podle zkušeností, stále převládá jednorázové poradenství, diagnostika nad intervencí a dlouhodobým vedením klienta. Odpovídá to i dikci vyhlášky o poradenských službách, která akcentuje diagnostiku a poradenství. Roky nezměněný zůstává počet hodin, o které se snižuje počet hodin přímé vyučovací povinnosti výchovného poradce. Jeho možnosti rozvíjet poradenskou činnost ve škole tak zůstávají velmi omezené. ( § VoPP)
Problém nedostatečné kapacity není tedy absolutní, ale tkví zejména v tom, že narůstá množství problémů, kterými se poradenství zabývá (např. šikana, inkluze), roste i počet žádostí o vyšetření. Psychologické poradenství má sice pořád ještě pro část běžné rodičovské veřejnosti nádech něčeho neobvyklého, ale zvyšuje se počet rodičů, kteří tuto službu samozřejmě akceptují a opravdu se přicházejí poradit v případě problémů, někteří dokonce i preventivně. Zvyšuje se počet rodičů, kteří přicházejí konzultovat výchovnou a vzdělávací cestu dítěte bez toho, že by očekávali problémy nebo že by tyto problémy už nastaly. Rostou zároveň počty žádostí ze škol, protože vyšetření v poradně představuje opatření, které je často nezbytné z hlediska požadavků školských předpisů. Narůstá také počet obligatorních aktivit poradenství daných školskými předpisy – např. tradiční školní zralost, stanovení diagnózy u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, podíl na vytváření individuálního vzdělávacího plánu, vyjádření k domácímu vzdělávání. Jestliže se před 35 lety počet odkladů školní docházky pohyboval kolem tří procent a počet jedinců s diagnózou SPU kolem jednoho procenta, dnes se jedná o několikanásobný nárůst. V některých případech doporučuje škola poradenské vyšetření zejména proto, aby ukázala, jak je problém
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198427