KAPITOLA XVII.
◆
97
cartem do spiknutí, se tisku ujal. Věci by prospělo, kdyby se vyhlášky objevily v Bretani co nejrychleji. Bernadotte však chtěl mít spoustu výtisků v Paříži. Bylo důležité, aby se zpráva o povstání Západní armády roznesla po hlavním městě a putovala do všech provincií. Nechtěl však zasvětit nějakého pařížského tiskaře, z té strany se příliš bál odhalení, takže to zařídil následujícím způsobem. Určil mého bratra Adolpha, svého pobočníka, jehož krátce předtím povýšil na poručíka legie Loiry, jako svůj doprovod do Paříže. Současně jej požádal, aby tam s ohledem na délku pobytu dopravil jeho kočár a koně. Potěšený bratr připravil zavazadla, naplnil je nejrůznějšími věcmi a vše dal na starost sluhovi, který měl jet pomalu, zatímco bratr spěchal před dostavníkem. Sotva bratr odejel, generál Simon a kapitán Fourcart pod jakousi záminkou sluhu odlákali, otevřeli kočárové vaky, vyndali věci a místo nich dali balíky s provoláním. Pak vše zavřeli a ubohý Josef se vydal na cestu, aniž tušil, co veze. V témže čase policie prvního konzula, už tehdy dobře organizovaná, začala větřit, že se v bretaňské armádě něco děje. Nevěděla však o věcech ani o iniciátorech nic konkrétního. Ministr policie pokládal za nutné varovat prefekta v Rennes, jímž byl pan Mounier, známý řečník z Národního shromáždění. Zvláštním řízením osudu obdržel prefekt varování téhož dne, kdy mělo spiknutí propuknout. Mělo se tak stát v poledne při přehlídce a zpráva došla v půl dvanácté…! Pan Mounier, který od ministra nedostal žádný konkrétní údaj, se domníval, že nejlepší bude, když se v nepřítomnosti vrchního velitele optá přímo náčelníka štábu. Požádal tedy generála Simona, aby se k němu dostavil, a ukázal mu ministerskou depeši. Generál Simon si pomyslel, že vše je odhaleno, ztratil hlavu jako děcko a prefektovi odpověděl, že v armádě skutečně existuje rozsáhlé spiknutí, jehož se on naneštěstí účastní, že toho však velmi lituje. A na důkaz odhalil celý plán spiknutí, jmenoval vůdce a dodal, že za několik okamžiků vyhlásí jednotky shromážděné na náměstí d’Armes na signál plukovníka Pinoteaua sesazení konzulární vlády…! Představte si údiv pana Mouniera a jeho rozpaky v přítomnosti spikleneckého generála. Vždyť generál mohl nabýt rozvahy, uvědomit si, že velí osmdesáti tisícům mužů, z nichž osm až deset tisíc teď bylo shromážděno nedaleko prefektury…! Postavení pana Mouniera bylo velice kritické, avšak zvládl je jako obratný člověk. Generál četnictva Virion byl vládou pověřen vytvořit v Rennes pěší četnický sbor, do nějž každý pluk vojska dodal několik granátníků. Tito vojáci, dosud nesbratření, tak unikli vlivu plukovníků řadového vojska a respektovali pouze příkazy svých nových četnických velitelů, kteří podle řádů zase podléhali pouze prefektovi. Pan Mounier tedy okamžitě povolal generála Viriona a nařídil mu shromáždit všechny žandarmy. Současně z obavy, aby se generál Simon nevzpamatoval, neunikl a nepostavil se do čela svých jednotek, ho uchlácholil sladkými slovy i ujištěním, že jeho přiznání i lítost budou v očích prvního konzula polehčující okolností. Požádal jej, ať mu vydá kord a v doprovodu pěších žandarmů, kteří právě dorazili na nádvoří, ať odejde do věže Labat. První vůdce spiknutí tak putoval do vězení. Zatímco se toto odehrávalo na prefektuře, čekaly řadové jednotky, shromážděné na náměstí d’Armes, na zahájení přehlídky a tedy i povstání. Všichni plukovníci
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198330
98
◆
DÍL I.
o tom věděli a slíbili podporu s výjimkou plukovníka 79. pěšího pluku pana Godarta, o němž se doufalo, že se stejně pak přidá. Co vše neovlivňuje osudy říší…! Plukovník Pinoteau, muž pevný a rozhodný, měl dát signál. Jeho pluk, 82. pěší, už stál v bojové formaci a netrpělivě čekal. Jenže Pinoteau ve spolupráci s Fourcartem celé ráno připravoval odeslání proklamací a v tom zápalu se zapomněl oholit. Bilo poledne. Plukovník Pinoteau, nachystaný k přehlídce, si vzpomněl na vous a začal se holit. Než proceduru ukončil, dorazil do jeho pokoje generál Virion v doprovodu mnoha důstojníků žandarmerie, vtrhl dovnitř, odebral mu kord a prohlásil, že je vězněm. Pak ho nechal odvést do věže, kde už byl generál Simon…! Stačilo pár minut zpoždění a plukovník Pinoteau by stál v čele deseti tisíc mužů, kteří by se nedali zatčením generála Simona odradit a nepochybně by plán revolty proti konzulární vládě uvedli do chodu. Teď však byl plukovník zaskočen generálem Virionem. Co mohl dělat? Musel se podřídit přesile. Hned po zatčení druhého člověka poslali generál Virion a prefekt na náměstí d’Armes pobočníka, pověřeného sdělit plukovníkovi 79. pěšího pluku Godartovi, že pro něj mají naléhavou zprávu prvního konzula. Jakmile se dostavil, řekli mu o odhalení spiknutí, jakož i o zatčení generála Simona a plukovníka Pinoteaua, a nařídili mu, aby postupoval v souladu s nimi. Plukovník Godart se přidal, vrátil se, aniž někomu cokoliv řekl, na náměstí d’Armes, svému pluku zavelel vpravo vbok a vedl jej k věži Labat, kde se připojil k zde hlídajícím četnickým praporům. Tady už také byl generál Virion a prefekt, kteří věrným oddílům rozdali patrony a čekali na další vývoj situace. Zatím důstojníci z pluků shromážděných na náměstí d’Armes, udivení odchodem 79. pěšího pluku a zneklidnělí zpožděním plukovníka Pinoteaua, vyslali posly. Ti se vrátili se zprávou, že plukovník byl vsazen do věže. A současně referovali o zatčení generála Simona. Zděšení bylo veliké…! Důstojníci různých jednotek se shromáždili. Velitel Fourcart navrhl, aby okamžitě vyrazili, vysvobodili oba vězně a pak pokračovali v dohodnutém plánu. Návrh byl přijat potleskem, zejména od 82. pěšího pluku, který Pinoteaua miloval. Vyrazilo se tedy k věži Labat, tu však našli obklíčenou čtyřmi tisícovkami žandarmů a 79. pěším plukem. Útočníci byli bezpochyby početnější, chyběly jim ale náboje a mnohým by se protivilo střílet na druhy ve zbrani jen kvůli výměně osob ve vládě. Generál Virion a prefekt k nim promlouvali, aby začali plnit svou povinnost. Vojáci váhali, což velitelé viděli, a žádný z nich se neodhodlal vydat rozkaz k bodákovému útoku, jediné možnosti, která zbývala. Pluky se zvolna rozcházely a každý zamířil do kasáren. Opuštěný velitel Fourcart byl doveden do věže, stejně tak i ubohý tiskař. Při zprávě o odhalení spiknutí v Rennes je důstojníci všech ostatních pluků bretaňské armády odsoudili. Prvního konzula jejich chování ale nezmýlilo. Uspíšil nalodění na Saint-Domingo a další ostrovy v Antilách, kde skoro všichni nalezli smrt, buď v boji či v horečkách žluté zimnice. Hned jak se generál Simon přiznal, i když vítězství nebylo dosud jisté, vyslal pan Mounier štafetovou zprávu vládě a první konzul zvažoval, zda má dát zatknout
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198330
KAPITOLA XVII.
◆
99
Bernadotta a Moreaua. Z nedostatku důkazů to zavrhl, nařídil však prověřit všechny cestující z Bretaně. Zatímco se toto odehrávalo, dorazil dobrák Josef v kabrioletu mého bratra poklidně do Versailles. K jeho překvapení se jej chopili žandarmové a přes protesty odvedli k ministru policie. Domyslíte si, že ministr Fouché dal při zprávě o vozu, patřícímu jednomu z Bernadottových pobočníků, otevřít zavazadla a nalezl je plná proklamací, jimiž Bernadotte a Moreau, po hrubém úvodu na adresu prvního konzula, oznamovali jeho pád a svůj nástup k moci. Bonaparte, rozzuřený na oba generály, si je povolal. Moreau namítl, že nemaje žádný vliv na Západní armádu odmítá jakoukoliv zodpovědnost za chování pluků, z nichž je složena, kterážto námitka nebyla lichá. Zhoršila však Bernadottovo postavení. Ten byl vrchním velitelem vojska shromážděného v Bretani a zodpovídal za udržení pořádku v jeho řadách. Nejenže jeho armáda konspirovala, spiknutí vedl jeho náčelník štábu, povstalecké proklamace nesly Bernadottův podpis a policie těch proklamací objevila tisíce výtisků v kabrioletu jeho pobočníka…! První konzul byl přesvědčen, že tak zjevné důkazy Bernadotta zničí a usvědčí; měl však co do činění s pravým Gaskoňcem třikrát všemi mastmi mazaným. Bernadotte předstíral překvapení a pohoršení: nevěděl o ničem, absolutně o ničem! Generál Simon je bídák a Pinoteau jakbysmet! Ať mu ukáží originál provolání podepsaný jeho rukou! Cožpak on za to může, že ti blázni vytiskli provolání jeho jménem! Obsah z celé duše odsuzuje stejně jako viníky toho všeho, a jako první žádá jejich potrestání! Bernadotte byl skutečně tak obratný, že vše řídil prostřednictvím generála Simona, aniž mu dal písemně jediný kompromitující řádek. Jistil se, aby mohl v případě neúspěchu vše popřít, i kdyby jej generál Simone obvinil z účasti. První konzul v Bernadottovu nevinu nevěřil, měl však jen nepřímé důkazy a Rada ministrů soudila, že na jejich základě není možno obžalovat velícího generála, populárního v zemi i ve vojsku. Jiného názoru byla, pokud šlo o mého bratra Adolpha. Přišli jej zatknou v noci k matce, kterou tehdy sužovaly obrovské starosti. Pan Canrobert, její starší bratr, jemuž právě zařídila vyškrtnutí z listiny emigrantů, tehdy pokojně žil s ní. Někdo z agentů jej označil za účastníka schůzek, jejichž cílem bylo nastolení starého režimu. Odvedli jej do vězení v Templu a tady zůstal po jedenáct měsíců! Matka intervenovala, kde se dalo, dokazovala jeho nevinu a pokoušela se jej dostat na svobodu, když na ni dolehlo další hoře. Moji dva bratři byli vychováváni ve francouzském prytaneu, vojenské střední škole. K ústavu patřil rozlehlý park a pěkný venkovský dům u Vanves nedaleko od Seiny. V létě tu žáci trávili několik prázdninových dní. Kdo chtěl, koupal se v řece. Tehdy došlo v koleji k jakémusi přestupku a ředitel všem koupání zakázal. Bratr Theodor plaval velice rád a umínil si, že s několika kamarády nebude na zákaz brát ohled. Když si ostatní hráli po celém parku, našli opuštěné místo, přelezli zeď, doběhli k Seině a celí zpocení se do ní vrhli. V té chvíli se v koleji začal vybubnovávat čas k obědu. Z obavy, aby nepřítomost v jídelně neprozradila útěk, se rychle oblékli, rozběhli se, znovu přelezli zeď a udýchaní dorazili ve chvíli, kdy se začínalo jíst. V takovém stavu neměli jíst, jenže školáci si z podobných věcí nic nedělají. Skoro
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198330