NAPOLEONŮV VELKOLEPÝ PLÁN
hladce. Bylo ujednáno, že Španělé vystrojí a budou mít ke 30. březnu 1805 pro Francouze k dispozici sedm či osm řadových lodí ve Ferrolu, nejméně dvanáct v Cádizu a šest v Cartageně. Všechny naloží zásobami jídla na šest měsíců a pitnou vodou na čtyři měsíce, přičemž ve Ferrolu a v Cádizu připraví k nalodění po více než dvou tisících pěšácích. Sotva jednání s Decrèsem ukončil, opustil španělský grand a Almirante don Frederico Carlos de Gravina y Nápoli Paříž a odejel rovnou do Cádizu, aby se tam ujal velení španělské floty, kterou hodlal vést do války osobně. „Otázka, kam budou dané síly určeny, je, pane, dosud tajemstvím Jeho Veličenstva. Vysvětlení španělskému králi či generalissimovi jeho armád si vyhrazuje Jeho Veličenstvo jen pro sebe,“ sdělil mu Decrès dodatečně dne 4. ledna 1805. Aby však mohli Španělé poněkud hořké sousto spolknout, osladil jim je dosti mlhavou vidinou na opětné získání těch kolonií, které zabrali Britové, i na odškodnění za poklad z oněch čtyřech fregat, z nichž se nakonec stal casus belli. Možná to bylo Missiessyho úspěšné vyplutí, co Napoleona přimělo, aby se koncem zimy roku 1805 k námořní strategii vrátil nejen v souvislosti s koloniemi, ale i s invazí. V každém případě se zrodil nový strategický plán, který měl splnit oboje, přičemž se lišil od dispozic roku předchozího včetně těch, které byly přijaty v prosinci. Základní myšlenku a záměr v něm tvořilo vyplutí většiny oceánských sil včetně válečných lodí španělských, jejich spojení v prostoru Antil a přeplutí zpět k Evropě, konkrétně směrem k La Manche. V Západní Indii by se tak seskupilo mohutné loďstvo, o čemž by Britové neměli tušení, to by přeplulo zpět a zčista jasna by se vynořilo v blízkosti anglických břehů. Napoleon jako kdyby tím chtěl přenést některé své strategické principy pozemní války na moře. Hodlal nepřítele zmást, soustředit síly na „tajném místě“ a odtud udeřit, přičemž poprvé nevyloučil možnost velkého námořního střetnutí. Hlavní rysy a záměry plánu vypracoval císař a zaslal je 11. ventôsu roku XIII (2. března 1805; Correspondence de Napoléon, č. 8379) viceadmirálu Ganteaumovi do Brestu spolu s příkazem vyplout skrze britskou blokádu v co nejkratší době, a to s jedenadvaceti řadovými loďmi, provázenými šesti fregatami a dvěma zásobovacími loděmi. Admirál měl poté zamířit před španělský Ferrol, zničit nebo zahnat nevelkou blokádní eskadru britskou (v té době sedm či osm řadových lodí), připojit k sobě eskadru španělskou i pět řadových lodí francouzských pod velením šéfa divize Gourdona a plout k Antilám, tam vylodit část pěších jednotek a dokončit likvidaci britského panství v této části oceánu. V Antilách by se s ním spojila rochefortská eskadra Missiessyho 97
Trafalgar_zlom2.indd 97
2.9.2008 21:58:00 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198304
PLAVBA K ANTILÁM
i Villeneuvova eskadra z Toulonu. Pokud šlo o další záměr, prozradil jej císař Ganteaumovi těmito slovy: „Provedete, aniž promarníte byť jediný okamžik, návrat do Evropy, přičemž se vyhnete, jak nejvíce to bude možné, obvyklé trase a poplujete mimo dohled jakékoliv země. Doplujete k Ouessantu; zaútočíte na anglické koráby, které by vás tam mohly čekat, a dáte se po přímce na Boulogne, kde budeme my osobně a kde vám dáme následnou depeší znát naše úmysly. Přejeme si, aby vám počasí a všeliké okolnosti umožnily dorazit před Boulogne v měsíčním rozpětí mezi daty 10. června a 10. července…“ Stejné datum (2. března) nesly i instrukce poslané viceadmirálu Villeneuvovi do Toulonu a publikované v Correspondence de Napoléon pod položkou 8381. Přikazovaly mu vyplout s Levantskou eskadrou ke Cádizu, přibrat španělské i francouzské lodi, jež budou vystrojeny a připraveny, a zamířit k Martiniku. V části z hlediska strategického záměru nejpodstatnější části se pravilo: „Pane viceadmirále Villeneuve, rozhodl jsem se shromáždit velkou část našich námořních sil u našeho ostrova Martinik a vašim úkolem budiž odebrat se v co nejkratší době s naší Toulonskou eskadrou a koráby, které máme na rejdách v Cádizu, k Fort-de-France na Martiniku. Naleznete-li tu eskadru kontradmirála Missiessyho, vezměte ji pod svůj prapor. Dali jsme rozkaz admirálu Ganteaumovi, veliteli naší Brestské eskadry o síle 22 řadových lodí a mnoha fregat, aby v co nejkratší lhůtě napnul plachty, odebral se k našemu ostrovu Martinik, spojil se s vámi a převzal vrchní velení nad našimi námořními silami, které, jak doufáme, přesáhnou s Boží pomocí 40 řadových lodí. Stane-li se, že už tento admirál u Martiniku bude, připojíte se po připlutí pod jeho vlajku a on vám sdělí cíl, jaký jsme těmto námořním silám vytýčili. Dosáhnete-li Martinku před ním, budete připraven se s ním na jeho signál spojit, neboť je pravděpodobné, že ani nepřistane a že po spojení s vámi zamíří bez zastávky ke svému cíli. Budete vyčkávat po dobu čtyřiceti dní od data vašeho připlutí k Martiniku. Pokud by veškerá možnost spojení na konci té doby zmizela, odplujete do Evropy trasou přes Santo Domingo a způsobíte nepříteli co nejvíce škod…“ Že je skutečným cílem podpora plánované invaze, o tom se Villeneuve z výše uvedeného rozkazu nedozvěděl naprosto nic. V závěru se pouze pravilo: „Odtud provedete návrat do Cádizu, kde najdete rozkazy ohledně vašeho dalšího určení.“ Ani poslední odstavec nenaznačoval, o jak důležitý úkol by mělo jít, byť se tu pravilo: 98
Trafalgar_zlom2.indd 98
2.9.2008 21:58:01 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198304
NAPOLEONŮV VELKOLEPÝ PLÁN
„Osudy námořních armád budou mít velký vliv na osud světa a my se zcela spoléháme na vaši horlivost, talent, odvahu a oddanost naší osobě za tak rozhodujících okolností.“ I generál Lauriston, jenž velel jednotkám, které měl Villeneuve nalodit, stěží mohl vytušit víc, jakkoli jemu císař do instrukcí z téhož dne napsal tuto větu: „Operace, jimiž jste pověřen, jsou mnohem významnější než ty, k nimž jsem vás předtím přidělil.“ Lauriston ovšem nádavkem obdržel ještě jednu obálku, kterou měl rozpečetit až v Atlantiku. Až generál pečeť roztrhne, přečte si mimo jiné zprávu, o níž nebude mít Villeneuve ještě hodně dlouho potuchy: „Admirál Ganteaume má rozkaz dorazit v červnu s mými shromážděnými eskadrami a oněmi 4000 muži (tj. s pěchotou pod Lauristonovým velením) před Boulogne. Jste určeni k zařazení do Velké armády.“ V souvislosti s celým záměrem poslal ministr Decrès už 27. února Missiessymu třemi loďmi jeden a týž dopis, v němž se měnily staré instrukce. Rochefortská eskadra měla místo rychlého návratu zůstat v Antilách až do konče června, avšak ani jedno z plavidel, které změněné instrukce vezly, nepřiplulo včas a Missiessy, důsledně plnící rozkazy, se vrátil! V grandiózním plánu (který dostal od historiků jméno Plán z 2. března a v němž o skutečném cíli nevěděl z admirálů nikdo jiný než Ganteaume) to byla první trhlina, byť zatím nikterak závažná. Před Brestskou eskadrou stál nyní mimořádně obtížný úkol, neboť vyplutí a únik představovaly operaci, k níž potřeboval její velitel nejméně dvě příznivé okolnosti naráz či v rychlém sledu za sebou: správný směr větru a oslabení blokády, prováděné Cornwallisovou flotou. Obě podmínky se tu a tam naplňovaly v případě, že silný jihozápadní vítr britské lodi rozprášil, donutil je opustit nebezpečné vody a hledat přechodný úkryt v západním ústí La Manche. Pak se začal vítr měnit na severovýchodní, příznivý pro lodě opouštějící mohutný Brestský záliv. Potíž ovšem tkvěla v tom, že podobné počasí nemohl nikdo předvídat; v březnu se takto měnilo jen občas a v dubnu stále méně. Pro Ganteauma to znamenalo, že musí své lodi držet v pohotovosti a být připraven rychle onu změnu využít. V praxi musel vyplout z brestské rejdy a dostat se podél břehu k severozápadní částí členitého zálivu do zátoky, zvané dnes Le Trez-Hir a chráněné ostrůvkem s pevností Bertheaume na pobřeží Plougonvelinu. Byla to jakási přirozená přestupní stanice před vyplutím na oceán, byť dosti špatně krytá před oním jihozápadním větrem, jenž zpravidla Brity nutil, aby blokádu přerušili. Ganteaume vyplouval často, zejména v oněch březnových dnech, a čekal u Fort Bertheaume na svoji šanci tolikrát, až z toho mezi vtipálky vzniklo čtyřverší ve formě epitafu: 99
Trafalgar_zlom2.indd 99
2.9.2008 21:58:01 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198304