V BÍLÉ ZÁŘI SIGNÁLNÍCH RAKET
u
97
ňový parník na jihovýchodě. Pak řekl: „Ne, ta loX vypadá v pořádku. TeX nic nesignalizuje.“ Ze záhadných důvodů se Stewart svému kapitánovi nezmínil o tom, že loX, na níž se zrovna dívá, není ta, kterou měl na mysli, a už vůbec ne ta, jež vypálila osm bílých raket. Během následující hodiny, kdy ti dva čekali, až se rozední, byla konverzace na můstku pouze povrchní. Nakonec Stewarta ten znepokojivý pocit, jenž ho stále sužoval, dohnal k tomu, že seběhl dolů do telegrafní místnosti Californianu a vzbudil Cyrila Evanse slovy: „Telegrafisto, nějaká loX v noci odpalovala rakety. Nemohl byste se pokusit zjistit, co tu nehraje – o co vlastně šlo?“ Evans vyskočil z lůžka, natáhl si kalhoty a trepky a spěšně se usadil u svého přístroje. Natáhl pohon magnetického detektoru, spustil motor točící kartáčky, nasadil si sluchátka a rychle vy\ukal: „CQ“ – „Všem stanicím, ozvěte se.“ Během několika sekund se mu ozval operátor z Frankfurtu, a jeho zpráva Evanse šokovala: „Víš, že během této noci se potopil Titanic, když narazil na ledovec?“ Evans okamžitě požádal o pozici Titanicu, kterou mu Frankfurt ochotně sdělil – 41°46’ s.š., 50°14’ z.d. Sotvaže Evans poděkoval německému operátorovi, už ho volal Virginian a ptal se: „Víš, že se Titanic potopil?“ Evans odpověděl: „Ano, právě mi to řekl Frankfurt.“ Následovala rychlá výměna signálů a pak Evans požádal: „Prosím, pošli mi oficiální zprávu o Titanicu s udáním jeho pozice.“ V tu chvíli byl Evans oprávněně opatrný; to, že požádal, aby komunikace dostala formu oficiální zprávy, měnilo její obsah z prostého poklábosení mezi operátory na nezpochybnitelná fakta, na jejichž základě mohl kapitán Californianu jednat. Pozice Titanicu poskytnuté Frankfurtem i Virginianem byly identické, a hned jak Evans přepsal obsah vysílání z Virginianu, měl ho v ruce vrchní palubní důstojník Stewart a spolu s Evansem se řítili nahoru na můstek a křičeli na kapitána Lorda novinu o potopené lodi. Stewart podal list se zprávou Lordovi a postavil se vedle něj v očekávání, že kapitán okamžitě rozkáže uvést loX do pohybu. Lord se však podíval na udanou pozici a pak zakroutil nevěřícně hlavou. „Ne, ne, to nemůže být pravda,“ řekl a vrátil lístek se zprávou Evansovi, „musíte mi sehnat lepší pozici, než je tahle.“ Byla to nejednoznačná poznámka, a skrývala v sobě hrozivý význam, protože jakmile ji vyslovil, začal se Stanley Lord pohybovat po temné a osamělé cestě, jež skončila o padesát let později jeho smrtí jako zklamaného, zahořklého muže. A\ už to bylo jakkoli,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198301
98
u
NOC, KDY SE POTOPIL TITANIC
Lorda nikdo nikdy nepožádal, aby tuto svou reakci vysvětlil, což bylo možná jeho štěstí, protože pro jeho náhlé zvolání „musíte mi sehnat lepší pozici, než je tahle“, může být jen jedno jediné vysvětlení. Zprávu o pozici Titanicu už potvrdily dvě lodě, Frankfurt a Virginian, a bylo by absurdní tvrdit, že Lord měl na mysli nějakou jinou, přesnější. Boxhallova pozice 41°46’ s.š., 50°14’ z.d. byla, jak se ukázalo, víc než dostačující pro Carpathii a také pro Mount Temple, další loX, jež spěchala z jihozápadu ze vzdálenosti téměř sto mil v naději, že se k Titanicu dostane včas. Kapitán Carpathie Rostron si dokonce našel čas, aby Boxhallovi pogratuloval k tomu, co nazval „skvěle určenou pozicí“. Kapitán Mount Temple James Moore se bez potíží dostal na místo, kde právě Carpathia zachraňovala trosečníky ze záchranných člunů Titanicu, a to na základě téhož údaje o pozici. I když pozdější zkoumání objevila chybu, kterou Boxhall udělal při svých propočtech a která posunula odhadovanou pozici Titanicu zhruba dvacet mil západním směrem od místa, kde skutečně byl, z praktického hlediska to byla tak malá odchylka, že nehrála žádnou roli. Takže, měla Boxhallova pozice nějaký význam, jenž Lord okamžitě poznal, a o němž Evans, jenž o navigaci nevěděl nic, neměl ani tušení? Je to znepokojivá možnost, a ve světle Lordových pozdějších činů docela pravděpodobná. Vzhledem k tomu, že byl zkušený, i když občas ledabylý navigátor, a už znal skutečnou pozici Californianu během noci, měl by mu stačit jediný zběžný pohled na Boxhallovy údaje, aby mu bylo jasné, že Californian byl nepříjemně blízko místa, kde se Titanic potopil – totiž nepříjemně pro kapitána plavidla, jehož důstojníci té noci viděli bílé rakety odpalované z blízké neznámé lodi a ani se nepokusili zjistit, o co se jedná. Takže logický závěr z poznámky „musíte mi sehnat lepší pozici, než je tahle“, je deprimující, protože ukazuje, že přesně v tu chvíli si Lord najednou uvědomil, jak kolosální tragickou chybu během té noci udělal, že nijak nereagoval na loX, když byla tak blízko a její rakety létaly vzhůru k nebi. Začal doufat, že ta „lepší pozice“, o níž žádal, posune Titanic někam dál od Californianu – dostatečně daleko, aby se jeho nečinnost dala omluvit. Všechny Lordovy činy a prohlášení během následujících padesáti let se dají vysvětlit, i když ne prominout, jenom za předpokladu, že ihned pochopil význam Boxhallovy pozice – že totiž byla tak blízko jeho lodi během rozhodujících hodin, kdy se Titanic potápěl. A skutečně, zdá se, že téměř všechno, co Lord to ráno udělal, znamenalo
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198301
V BÍLÉ ZÁŘI SIGNÁLNÍCH RAKET
u
99
přesně tohhle: Stanley Lord ve chvíli, kdy si přečetl pozici Titanicu, dobře věděl, že Californian už byl tak blízko ní, že z ní byl viditelný – a že ta loG, kterou jeho důstojníci v noci viděli odpalovat bílé rakety, byl ke zkáze odsouzený Titanic. Rozladěný Evans se vrátil do telegrafní místnosti, jenže za několik minut se vrátil na můstek s dalším kusem papíru, tentokrát potvrzujícím správnost první pozice, kterou Lordovi dal: 41°46’ s.š., 50°14’ z.d. byla totiž jediná pozice, jakou všichni pro Titanic měli. Tentokrát ji Lord bez komentáře přijal a pokračoval ve stanovení kurzu, kterým by se Californian na to místo dostal. Parník na jihovýchodě byl podle všeho zapomenut, a Lord se ani neobtěžoval Evanse zeptat, jestli nemá nějaké informace o dalších lodích v blízkosti. A to byl, při zpětném pohledu, další závažný lapsus, protože kdyby to udělal, brzy by se dozvěděl, že loX na jihovýchodě je Carpathia a že zrovna sbírá záchranné čluny s těmi, kdo katastrofu Titanicu přežili. Lord, aniž by už cokoli Evansovi řekl, okamžitě zazvonil dolů do strojovny „pomalu vpřed“ a loX začala plout k poslední ohlášené pozici Titanicu. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu – na nějž se ho později nikdo nezeptal a tak nebyl nucen ho objasnit – se Lord rozhodl plout na západ, a tak vést Californian do ledovcového pole a skrz něj do volného moře za ním. Ve světle pozdějšího vývoje událostí to bylo přinejmenší podivné rozhodnutí, protože noční pozice Californianu zapsaná do lodního deníku jej umístila daleko na severoseverozápad od telegraficky získané pozice Titanicu a na severozápad od místa, kde na pomoc čekaly jeho záchranné čluny. Plavba do ledovcového pole tedy ve skutečnosti zavedla Californian ještě dál od místa katastrofy Titanicu, místo aby se k němu dostal blíž. Dokonce i kdyby byla pozice Californianu zapsaná do lodního deníku správná – a později se ukázalo, že je zjevně nepravdivá – na jihu a jihovýchodě od ní, směrem ke skutečné i odhadnuté poslední pozici Titanicu, přece bylo jenom otevřené moře, žádné ledovce. První čtyři nebo pět mil plavby, kdy Lord opatrně postupoval ledovcovým polem, jež během noci posunul mořský proud a jež bylo hustě pokryto plovoucími ledovci, byly velmi pomalé. LoX se pohybovala rychlostí, kterou Lord považoval za maximální ještě bezpečnou – čtyři uzly. Mount Temple, loX, jež připlouvala plnou parou z jihozápadu ze vzdálenosti téměř sta mil v odvážném, avšak marném pokusu dostat se k Titanicu dřív, než se potopí, byla ještě na západní straně ledovcového pole, když kolem 06.00 hodin její kapi-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198301