PONORKA
u
97
ký sporák se třemi plotýnkami a dvěma malými troubami na pečení, jež mohly být vyhřáty na tři různé teploty. Do zbývajícího prostoru se nějak vešla malá lednička, čtyřicetilitrový samovarný kotel na polévku, několik dalších skřínek na proviant a malý smaltovaný dřez se sladkou horkou a studenou vodou (připravovanou destilací z mořské vody) a také horkou slanou vodou. Kuchyňské nádobí a náčiní se skladovalo ve skřínce v sousední důstojnické jídelně. Důstojnická jídelna se čtyřmi lůžky důstojníků podél stěn byla nejpěknější a nejpohodlnější částí ponorky. Kolem lůžek bylo množství skříněk s osobními věcmi důstojníků, dalšími potravinami a utajovanými dokumenty a příručkami. Malá prosklená skřínka upevněná na pravoboční stěně průchodu obsahovala pestrou směs porcelánových, skleněných a stříbrných předmětů, jež pocházely zčásti ze standardního vybavení válečného námořnictva a zčásti to byly věci „osvobozené“ z francouzských restaurací a hotelů. Po válce americké vyšetřovatele na německých ponorkách v prostorách, kde námořníci spali, překvapilo rozsáhlé použití dubového obložení na stěnách a skřínkách, podle nich nevhodného materiálu, absorbujícího příliš světla a vnášejícího nebezpečí požáru a zamoření obtížným hmyzem. Zatímco na amerických ponorkách byl větší komfort posádky spojen s pragmatičtějším použitím hliníku a zrcadlícího nátěru, na německých byla snaha vyvážit jejich sparHanštější podmínky spacími prostory příjemnějšími na pohled i na omak.11 Tabulka 6.1 Potraviny na dvanáct týdnů pro ponorku typu IX C 247 119 2 404 167 1 929 199 1 714 613 1 029 232 298 459
kg syrového a pečeného masa kg salámu kg konzervovaného masa kg konzervovaných ryb kg brambor kg sušených brambor kg zeleniny kg chlebového těsta kg konzervovaného chleba kg rýže a nudlí kg čerstvých vajec kg čerstvých citronů
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198296
98
u
1 183 276 306 204 155 864 221 77 103 221 66 54
VLK SAMOTÁŘ
kg jiného ovoce kg másla a margarínu kg přísad do polévek kg marmelády a medu kg čerstvého a konzervovaného sýru kg mléka kg ovocných džusů kg kávy kg jiných nápojů kg cukru kg soli kg čokolády
Zdroj: Jobst Schaefer, „Die Ernährung des U-Bootsfahrers im Kriege,“ (doktorantská disertace), Christian-Albrecht-Universität Kiel, 1943, 156c-d)
Chodba směrem na záU z důstojnické jídelny vedla kolem dvou malých komůrek na pravoboku. V první z nich, zvukové místnosti, byl umístěn monitor, odposlouchávací část hydrofonu. Monitor spojovalo vedení se sérií mikrofonů umístěných v oblouku na spodní straně přídě ponorky, nazvaných GHG (z Gruppen-Horch-Gerät, skupinový naslouchací přístroj). Za příznivých podmínek mohly tyto mikrofony odhalit jednotlivé lodě do vzdálenosti dvaceti námořních mil a konvoje i do víc než šedesáti mil. Když však byl zdroj zvuku přímo před nebo za ponorkou, byl GHG méně přesný. V sousední rádiové místnosti byl neustále ve službě Funker (radista), jenž přijímal a vysílal zprávy mezi Dönitzovým vrchním velitelstvím a ponorkou týkající se pohybu a operačních rozkazů, i když IX C na dlouhých hlídkových plavbách nepotřebovaly tolik řízení rádiem jako VII C, seskupené do hlídkových linií a vlčích smeček. Vedle dlouhovlnných a krátkovlnných vysílaček ležel přístroj Schlüssel M (Enigma) k šifrování a dešifrování operačních zpráv. V rádiové místnosti byl také lodní gramofon se zásobou gramodesek, jež na palubě U-515 vždycky obsahovala směs jazzu, Cole Portera a Chopina. Ironií osudu bylo, že poslech swingové hudby mohl být v Německu postupem času potrestán pobytem v koncentračním táboře, ale na ponorce tatáž hudba zvyšovala morálku posádky.12 Přímo proti rádiové místnosti byla kapitánova kajuta, oddělená pouze látkovým závěsem, aby měl trochu soukromí. Vedle lůžka a skříněk na osobní věci si Kommandant užíval takové vymoženosti,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198296
PONORKA
u
99
jako byla nadhlavní lampa a stolek, jenž se dal přestavět na umývací, ovšem se slanou vodou. Dva dlouhé kroky a krůček skrz kruhový tlakový uzávěr přivedly velitele do Zentrale (řídicího stanoviště), nervového ústředí ponorky. Relativně velká prostornost této části lodi kontrastovala s množstvím ovládacích kol, ventilů a přístrojů, pokrývajících stěny. Většina z nich byla označena barevným kódem nebo se odlišovala tvarem či fyzikálními charakteristikami, aby se daly snadno rozpoznat v šeru nebo v úplné tmě. Patřily mezi ně ovládací prvky směrových, příUových a záUových hloubkových kormidel; dále hloubkoměry pro ponorku a její periskopy; gyrokompas a magnetický kompas; ukazatele náklonu; lodní telegraf do strojovny; a také ventily k ovládání pohybu vzduchu ve vyrovnávacích nádržích. Uprostřed místnosti byla periskopová šachta s útočným periskopem. SíH zvukovodů, telefonů a mikrofon umožňovaly kapitánovi dorozumět se s jakoukoli částí lodi. Odtud mohl být také ovládán navigační neboli „malý“ periskop, sloužící k pátrání po obloze a k určení polohy lodi. Pokud ponorka plula na hladině, obsluhovalo Zentrale pravidelně pět mužů, na bojových stanovištích ponořené lodi jich bylo deset. Žebřík vedle periskopové šachty spojoval řídící stanoviště s velitelskou věží, bojovým střediskem při útocích pod hladinou. Tam seděl kapitán obkročmo na sedátku podobném sedlu jízdního kola a hleděl okulárem útočného periskopu, který ovládal nožními pedály. Skrz čočky periskopu Henke zaměřil pohled na cíl, odhadl polohu plavidla, vzdálenost, kurs, rychlost a potřebný úhel dráhy torpéda z vlastního kursu ponorky. Dozorčí důstojník tyto údaje vložil do přístroje upevněného na zdi nazvaného Torpedovorhaltrechner (počítač předsazení torpédového útoku), jenž pak určil příslušný čas a polohu pro vypuštění torpéda. Tyto údaje pak byly předány panelu řízení palby ve velitelské věži a do torpédové komory k přesnému označení okamžiku vypuštění. Jeden nebo dva námořníci vmáčknutí ve stísněném prostoru věže asistovali kapitánovi při manipulaci s ostatními ovladači nebo při předávání rozkazů zvukovody.13 Po úspěchu svých dvou prvních hlídkových plaveb dostala U-515 přezdívku „Perlík“ (kovářské kladivo). Zvenku na velitelské věži nesla příštích pár válečných plaveb emblém perlíku, ten však nejspíš zmizel, když Henke nechal koncem roku 1943 celou velitelskou věž přelakovat bělavou šedí, aby snížil její viditelnost na hladině.14 Od Zentrale směrem na záU byla elektrárna ponorky, strojovna s dieselovými motory. Každý ze dvou dvanáctiválcových motorů
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198296