době se Umajjovci obávali, že jejich poddaní ze Sýrie budou nuceni během hadždže přísahat věrnost znepřátelenému chalífátu ibn az-Zubajra v Mekce. Šíitští historikové, kteří pro Umajjovce neměli mnoho sympatií, uvádějí, že Abdulmalik nebo jeho syn Walíd nařídil, aby se Skalní dóm v Jeruzalémě stal dočasným cílem náboženských poutí místo Ka‘by v Mekce, kterou ovládal rival Umajjovců.41 Jeden z těchto historiků připsal Abdulmalikovi výrok, že pouť do Jeruzaléma by měla být považována za stejně významnou jako pouť do Mekky. Tato teze se však neobjevuje v dílech většiny klasických muslimských historiků devátého století, kteří do detailů popisují konflikt mezi Abdulmalikem a Ibn az-Zubajrem.42 Je vysoce nepravděpodobné, že by umajjovský chalífa dočasně zrušil pouť do Mekky, která byla jedním z pěti pilířů islámské víry. Umajjovci však stále měli přímý politický zájem na zvýšení významu Jeruzaléma, aby mohli soupeřit se znepřáteleným chalífátem v Mekce. Bylo snad toto důvodem Abdulmalikova rozhodnutí vybudovat Skalní dóm? Přál si vyrobit památník, jenž by uchoval památku Muhammadovy Noční cesty do Jeruzaléma a jeho nanebevstoupení? V roce 688, kdy práce na Skalním dómu začaly, nebyla ještě Noční cesta, o níž se zmiňuje Korán, definitivně spojována s Jeruzalémem.43 Velkolepá arabská kaligrafie na zdech Skalního dómu se o Noční cestě vůbec nezmiňuje. Hlavní nápisy v jeho interiéru jsou spíše namířeny proti stále početnému křesťanskému obyvatelstvu Jeruzaléma: „Budiž pochválen Bůh, jenž nezplodí žádného syna a nemá žádného druha.“ Je tam i podobná věta: „On je Bůh, jediný a věčný. Neplodí ani nebyl zplozen a není mu nikdo roven.“44 Některé nápisy reprodukují celé verše Koránu, zatímco jinde se jedná o nově vytvořené texty.45 Nejvýznamnější nápisy na Skalním dómu byly umístěny na měděných deskách nad východní a jižní bránou: „Jednota Boha a proroctví Muhammada jsou pravdivé“ a „Synovství Ježíše a Svatá Trojice jsou nepravdivé“.46 Nápisy uvnitř jsou zakončeny výzvou k „lidu knihy“, aby přijal islám.47 Žádný z těchto nápisů se nesnaží zpochybnit ústřední roli Mekky v islámu, což ještě víc podrývá tvrzení, podle něhož Umajjovci doufali, že se z Jeruzaléma stane alternativní poutní místo. Možná to rovněž
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198274
vysvětluje Abdulmalikovu motivaci postavit Skalní dóm – chtěl nějakou islámskou stavbu, jež by se vyrovnala Konstantinovu Chrámu Božího hrobu. Umajjovci obecně používali architekturu jako symbol zpochybnění předchozí nadvlády byzantských křesťanů. Mu‘áwijova vojska došla v roce 668 a znovu v roce 674 až k hradbám Cařihradu. Umajjovci stáli jednoznačně v první linii války islámu proti Byzantské říši. To bezpochyby časem ovlivnilo i jejich chování ke křesťanským poddaným. Abdulmalikův syn Walíd (705–715), který dal vybudovat známou mešitu al-Aqsá na jižním konci Chrámové hory, také proměnil některé z krásných křesťanských domů na muslimské modlitebny. Z katedrály sv. Jana Křtitele v Damašku udělal slavnou Umajjovskou mešitu.48 Dal sundat kupoli kostela v Baalbeku v dnešním Libanonu a přemístil ji na mešitu al-Aqsá v Jeruzalémě.49 Omezení týkající se budování nových modliteben se začala objevovat za umajjovského chalífátu, zejména za Umara II. (717–720).50 To vše se velmi liší od chování prvního Umara, jenž se ani nechtěl pomodlit v Chrámu Božího hrobu, protože si nepřál, aby z něj následující generace muslimů udělaly islámské svaté místo. Jedna teorie o větší míře tolerance v prvních sto letech islámské vlády zní, že arabští dobyvatelé, kteří si podmanili cizí země, byli stále v menšině a potřebovali spolupráci podrobeného lidu, jemuž vládli. S tím, jak se v průběhu dalších desetiletí demografie Sýrie a Palestiny měnila, nebylo už z politického hlediska nutné brát ohledy na náboženské potřeby nemuslimů. Postupem času se na této demografické rovnováze podepsaly i speciální daně uvalené islámskými vládci na nemuslimy, jako al-džizja (daň z hlavy) a al-charádž (daň z půdy), a také rostoucí počet stoupenců islámu. V Jeruzalémě se však demografie obyvatel tak rychle neměnila. Známý muslimský cestovatel a zeměpisec al-Muqadassí (948–990), jeruzalémský rodák, ještě v desátém století poznamenal, že ve Svatém městě „mají navrch křesťané a židé“. A postěžoval si, že „v mešitě není ani dostatečné shromáždění věřících, ani učených mužů“.51 Podle jeho popisů to ani tři sta let poté, co Arabové získali Jeruzalém od Byzantinců, stále nebylo plně islámské město.
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198274
Chalífa Sulajmán v umajjovském období nějakou dobu zvažoval, že z Jeruzaléma udělá svou metropoli, ale nikdy tento plán neuskutečnil. Umajjovci ani jejich předchůdci si také nikdy nepřisvojili byzantské hlavní město Palestiny Caesareu. Místo toho založili jako své administrativní centrum nové město, Ramlu. V průběhu doby si islámský svět zvolil řadu různých hlavních měst říše – Medínu, Damašek, Bagdád, Káhiru nebo Istanbul. Jeruzalém však nikdy metropolí islámské říše nebyl.
Rostoucí islámská rozpolcenost v otázce Jeruzaléma Porážka umajjovského chalífátu se sídlem v Damašku a nástup abbásovského chalífátu v Bagdádu měly na postavení Jeruzaléma obrovský dopad. Umajjovští chalífové byli v Jeruzalémě častými hosty a ve Svatém městě si stavěli paláce. Vzdálenější Abbásovci o Jeruzalém postupně ztratili zájem – nejslavnější abbásovský chalífa Hárún ar-Rašíd (786–809) vykonával každý druhý rok hadždž do Mekky a kvůli válce proti Byzantincům často pobýval v Sýrii. Nikdy se však neobtěžoval zavítat do Jeruzaléma. Jeho syn al-Ma‘mún (813–833) do Svatého města rovněž nikdy nepřijel. Rostoucí rozpolcenost v názoru na Jeruzalém se objevila i v dobových náboženských spisech. Jestli se v umajjovském období šířily četné tradice o přednostech modlení v Jeruzalémě, za abbásovského chalífátu se rozvinul alternativní náboženský názor, jenž hodnotu modliteb v Jeruzalémě výslovně snižoval, či dokonce odrazoval věřící od návštěvy Svatého města.52 Druhý abbásovský chalífa al-Mansúr (754–775) Jeruzalém navštívil cestou domů z hadždže do Mekky. Mešita al-Aqsá byla tehdy v troskách po zemětřesení o deset let dříve. Když ho místní muslimové žádali, aby slavnou mešitu opět vybudoval, odpověděl, že nemá peníze. A navrhl jim roztavit zlaté obložení Skalního dómu, aby měli čím zaplatit opravu. Jeho nástupce pak nařídil opětovné postavení mešity al-Aqsá, ale trval na tom, že projekt musí financovat místní místodržící.53 Al-Ma‘mún ale nařídil určité stavební úpravy islámských svatyní na Chrámové hoře. Nejslavnější z jeho oprav bylo sejmutí obkladových dlaždic ze Skalního dómu, jež tam dal umístit umajjovský chalífa Abdulmalik v době
106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198274