Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198270
Okna hospody byla otevřená na náves, a když na chvíli přestala hrát dechovka, jako by letní soumrak zvenku šuměl v rozevlátých zažloutlých záclonách. Do dýmu z cigaret v hospodském sálku se mísil štiplavý kouř zvenčí, věděli jsme, že to jde směrem od kostela, hrobař pálil staré věnce a uschlé kytice i se stuhami. Bylo mu jedno, že je sobota večer, neslyšel hudbu, tam pod kostelem hučela řeka, žlutý a hnědý proud pod jezem nesl pach ryb a rostlin a bahna, které vláčel po dně. Jako bych viděl starého pána, jak přihazuje do ohně, jak dýchá ten dým a vůni řeky, která stoupá až k němu za nízkou zídku z kamene, nahoru nad sráz od Vltavy mezi litinové kříže. V hospodě bylo rušno, Libuna nestačila točit pivo, přesně jsem věděl, jak dlouho jí trvá, než natočí plný tác půllitrů, a kdy se objeví v otevřených dveřích výčepu. Baculatá tvář a její vlasy do žlutého blondu, vyčesané nahoru a propíchnuté jakousi sponou s mašlí z černé krajky, jenom se mihla mezi zárubněmi a už tancovala kolem stolů, celou tu váhu na podnose držela ve výši ramen. Libuna a hudba plechových dechů, která se v dýchavičném rytmu pomalu obracela po parketu, a když jsem k tomu nadechl tu vůni od kostela, slilo se mi to na okamžik v jeden dlouhý hořký závan úzkosti. A její černá stuha ve vlasech a dům na konci vesnice a rodinný smutek, který nebyl ani týden starý. A přesto neměla Libuna na sobě černou blůzu, jen nějakou tmavou sukni a přes bílé těsné tričko bílou zástěru. Strejda brácha seděl naproti mně, sako viselo za ním na opěradle židle, měl vyhrnuté rukávy až k loktům. Sršela z něho ta jeho síla, nejvíc z paží a mohutného krku, byl už celý rudý, i v obličeji, bílou košili na prsou rozhalenou. Kdykoli mluvil, nebyl jsem s to dívat se jinam než jemu do očí a na tmavé žíly naběhlé po stranách zpoceného čela. „Hádal bys mi padesát, kdybys mě neznal?“ zněl jeho sytý hlas. Ale Krámský vedle na židli už se staral, s kým tancovala ta sousedovic holka, hubená a snědá jako poloviční cikánka. Kolem
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198270
nás prošla jako baletka po špičkách, měla tak slaboučké paže a kotníky, bál jsem se, že kdyby se na ni strejda brácha pořádně zadíval, kdyby se do ní jen opřel svým pohledem, že by se se sypala na zem. Krámský se na chvíli ztratil pohledem někde ve výškách nad pódiem mezi fábory a girlandami, v té barevné kráse z krepového papíru, která zdobila strop. Strejda brácha si zapaloval další cigáro a starý pan Fuks se pořád mračil. Zvedl jsem se od stolu, a než jsem vyšel do dvora, mrknul jsem do výčepu, ale L ibuna tam nebyla, snad odběhla na chvíli dozadu do kuchyně. Pár půllitrů pod pípou přetékalo pěnou a další byly do půlky zlaté roztočeným pivem. Na záchod to bylo deset kroků po kamenném chodníčku podél zdi, dřív tu byly chlívky a z bývalé maštale na druhém konci dvora byly udělané dvě garáže. Nechtělo se mi hned zpátky do sálu, dvorek plaval ve zlomeném světle, slunce se sklánělo níž a níž, jako by zářilo ze zahrady, zapadlé mezi větvemi jabloní. Myslel jsem na Libunu, na její smutek, že maminku už nikdy neuvidí stát za pípou, tahat bedny s pivem a limonádami, přejít po tomhle dvorku. Na skobě na obílené zdi viselo zrcadlo, bylo tu tak dávno, kam až sahala moje paměť, kdy jsme si tu jako děti hráli, zašlé a staré zrcadlo, kousek ode dveří do hospodského sálu. Opřel jsem se rukama nad ním, až jsem cítil v dlaních kamínky z omítky, a byl jsem v něm já a bylo v něm všechno z toho podvečera, pavučiny, prach a vůně dřevěných pilin, rozeschlých trámů, horkého skla a roztaveného vosku. Zatočila se mi obloha s kusem střechy a taškami na hřebeni, na chviličku jsem vůbec nic neviděl, než jsem zase překročil prážek do stínu sálu a dýchla na mě kamenná vlhkost hospodských zdí a výpary z kuchyně. Hned ve dveřích jsem zase uslyšel strejdu bráchu, jak vypráví a jak se směje, dotáhlo mě to k němu samo jako nějaká zvláštní gravitace. Napil jsem se piva, oranžová hladinka s tenounkým bílým prstýnkem spadlé pěny. Položil jsem ruce na ubrus, Krámský na mě kývl, „jak je v Praze, mladej?“, a já jsem jen pomalu pokrčil rameny, přemítal jsem, jestli
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198270