Jako liška v noře
m
Atkinson sazba07.indd 131
18.9.2014 14:42:15 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198269
Září 1923
„Takže s doktorem Kelletem se už vůbec nevídáš?“ zeptala se Izzie a s cvaknutím otevřela emailové pouzdro, v němž se černala řádka silných ruských cigaret. „Cigáro?“ natáhla k Ursule ruku s pouzdrem. Izzie se k dětem chovala jako k dospělým, nejspíš zrovna tak ve snaze zalíbit se, jako z pohodlnosti. „Je mi třináct,“ řekla Ursula v odpovědi na obě Izziiny otázky. „Dneska jsi ve třinácti skoro dospělá. Navíc, než se naděješ, máš život za sebou, to ti můžu potvrdit,“ podotkla Izzie a vytáhla dlouhou špičku z ebenu a slonoviny. Rozhlédla se nonšalantně kolem, jestli není na blízku číšník, aby jí připálil. „Docela se mi po těch tvých návštěvách v Londýně stýská, jak jsem tě vodila do Harley Street a pak jsme chodily do Savoye na čaj. Řekla bych, že jsme si to obě dost užívaly.“ „Doktora Kelleta jsem neviděla už rok,“ řekla Ursula. „Považují mě za vyléčenou.“ „Báječné. Vidíš, a mě la famille považuje za nevyléčitelnou. Ty jsi ovšem jeune fille bien élevée, takže nikdy nepoznáš, jaké to je být obětním beránkem, na kterého se svalují hříchy všech ostatních.“ „Myslím, že trochu vím, jaké to je.“ Bylo sobotní poledne a ony seděly v restauraci Simpsonova obchodního domu. „Tak takhle si užívají dámy,“ oznámila Izzie nad tenounkými plátky krvavého hovězího, jež jim právě servírovali přímo od kosti. Paní Shawcrossová, matka Millie, byla vegetariánka a Ursula si představila, jak by se jí při pohledu na ten obrovský plát masa udělalo mdlo. Hugh o paní Shawcrossové (Robertě) říkal, že je „bohémka“, paní Gloverová ji ovšem považovala za blázna. Izzie se naklonila k mladému číšníkovi, který se tu objevil, aby jí připálil. Díky, drahoušku,“ zamumlala a s bradou vzhůru mu pohlédla zpříma do „ očí, až se mu ve tváři objevil ruměnec stejného odstínu jako rostbíf na talířích. „Le rosbif,“ prohodila k Ursule poté, co číšníka ledabylým mávnutím ruky propustila. Jako vždycky prokládala hovor francouzskými slovy („Bydlela jsem zamlada pár let v Paříži. A ovšem také během války…“). „Umíš francouzsky?“ 133
Atkinson sazba07.indd 133
18.9.2014 14:42:15 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198269
„No, ve škole se učíme,“ řekla Ursula. „Ale to neznamená, že umím mluvit.“ „Ty jsi ale legrační osůbka, viď?“ konstatovala Izzie a potáhla zhluboka ze špičky, přičemž našpulila své hluboce vykrojené a (podivuhodně) rudé rty, jako by se chystala zahrát na trubku, a potom vyfoukla oblak kouře. Několik mužů, sedících poblíž, na ni zůstalo fascinovaně hledět. Mrkla na Ursulu. „Vsadím se, že tvoje první francouzská slovíčka byla déjà vu. Chudinko moje malá. Třeba jsi jako nemluvně spadla na hlavu. Já tedy určitě ano. Ale pojďme se do toho pustit. Mám hlad jako vlk, ty ne? Držím sice odtučňovací kúru a měla bych se vystříhat škrobů, cukrů a veškerých tuků, jenže to se nedá vydržet,“ řekla ještě Izzie a zakrojila s nadšením do hovězího. To byl bezpochyby posun. Když Ursulu vyzvedla na nástupišti nádraží Marylebone, byla Izzie bledá jako stěna a místo pozdravu hlásila, že je jí „malounko šoufl“ ze všech těch ústřic, které spořádala na „bujarém“ večírku v klubu na Jermyn Street, a rumu, jímž je zapíjela („nebezpečná kombinace“). Teď už byly ústřice očividně zapomenuty a ona svou porci hltala, jako by předtím týden hladověla, přičemž plnými ústy opakovaně hlásila, že si musí „hlídat figuru“. Tvrdila také, že je „úplně švorc“, a přitom právě utrácela jak utržená z řetězu. „Co by byl život bez trochy zábavy? Občas je potřeba vyhodit si z kopýtka,“ říkávala. („Pokud vím, její život není nic než samá zábava,“ bručel Hugh.) Zábavu – a s ní související požitky – považovala Izzie za zvlášť důležitou od té doby, co byla nedávno nucena „zařadit se mezi pracující“ a „bušit do stroje“, aby si vydělala na živobytí. „Propána, jeden by si myslel, že snad někde rubá uhlí,“ řekla Sylvie pobouřeně po vzácném rodinném obědě v Liščím zátiší, který (nijak vzácně) proběhl v poněkud bojovném duchu. Sotva Izzie odjela, jala se Sylvie třískat s dezertními talířky z worcesterského porcelánu, které zrovna pomáhala sklízet ze stolu, a nechala se slyšet, že Izzie „blábolí samé nesmysly, což ostatně dělá od chvíle, kdy se naučila mluvit“. „Rodinná památka,“ hlesl Hugh a chopil se raději worcesteru sám. Izzie se podařilo získat práci („bůhvíjak toho dosáhla,“ pochyboval Hugh) jako autorka sloupku s názvem Dobrodružství novodobé staré panny, který vycházel každý týden a byl věnován především životním zkušenostem nezadaných dam. „Každý dobře ví, že mužských je dneska zoufalý nedostatek,“ vysvětlovala a cupovala při tom žemli u starožitného jídelního stolu z edwardiánské éry. („Až na to, že ty jich máš kolem sebe vždycky hromadu,“ odtušil polohlasem Hugh.) „Všichni ti mladí ubožáci, co padli,“ pokračovala Izzie a nevšímala si ho. Na žemli měla silnou vrstvu másla prozrazující nedostatek úcty k těžkému údělu krav. „S tím se holt nedá nic dělat, budeme si bez nich muset poradit, jak nejlépe umíme. Moderní žena se o sebe má umět postarat bez vyhlídky na pohodlí rodinného krbu. 134
Atkinson sazba07.indd 134
18.9.2014 14:42:15 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198269