šperky prodat nebo zastavit, aniž by ses se mnou nejdřív poradila o jejich ceně. P.P.S. Navrhuju, aby sis je uložila do bezpečnostní schránky v bance. Přikládám šek na výlohy. Pořád ještě jí zbývala spousta krámů. Pod postelí byly čtyři šuplíky a v nich: kabelka Chanel se zlatým řetízkem, kukátko, troje hodinky, pozlacená pudřenka, tři večerní kabelky, stříbrné pouzdro na cigarety, zapalovač Dunhill, kus sádry s otisky rukou a nohou dvojčat, stopky, osvědčení dokládající, že Eva kdysi absolvovala kurz první pomoci pro pokročilé, tenisová raketa, pět baterek, malá, ale těžká busta Lenina, popelník z Blackpoolu (i s věžičkou), hromádka valentinek od Briana. Na jedné z nich stálo: Budu Tě milovat až do konce světa! Brian P.S. Konec světa je očekáván za pět miliard let (rozpínáním červeného obra během konce hlavní sluneční sekvence). Potom tu ještě byl: švýcarský armádní nůž se sedmačtyřiceti čepelemi a nástroji (využívána byla pouze pinzeta), hedvábný šátek Hermès s bílým koněm na modrém pozadí, patery značkové sluneční brýle, každé z nich ve vlastním pouzdře,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198231
tři cestovní budíky, diáře, knihy výstřižků, alba fotografií, dvě dětské knížky. Alexandr řekl, že druhý den odstraní koberec a bude moct začít malovat. Před odchodem z pokoje se zeptal: „Jedla jste dneska něco, Evo?“ Zavrtěla hlavou. „Jak může odejít do práce a nechat vás o hladu?“ „Není to Brianova chyba. Máme každý jiný denní režim.“ Eva mívala vůči Brianovu chování velké výhrady, nelíbilo se jí ale, když ho kritizovali druzí. Alexandr se vydal dolů sehnat pro ni něco k snědku a našel banán, půl balíčku smetanových krekrů a pět malých trojúhelníčků s veselou krávou. Našel také polní láhev a naplnil ji kakaem. Když se Brian vrátil z práce, Alexandr zrovna umýval hrnky, které s Evou během dne použili. Alexandr ho pozoroval, jak se v chodbě proplétá mezi černými pytli a krabicemi rozloženými po podlaze. „Uvažuju o tom, že po tobě brzo začnu chtít peníze za nájem,“ řekl Brian. „Začínáš být trvalou součástí domácnosti. Než se naděju, budu ti kupovat přání k narozeninám.“ „Pracuju pro Evu, Briane.“ „Á, tak ona je to práce, jo? Jak ti teda platí?“ „Šekem.“ „Šekem! Šeky už nikdo nepoužívá,“ ušklíbl se Brian. „Doufám, že tady tenhle binec nenecháš válet.“ „Většinu toho odvážím do Oxfamu.“ Brian se zasmál. „Hm, když si Eva myslí, že chudákům nějak prospěje, když jim věnuje svoje starý kalhotky, tak ať to má. My ostatní víme, že šéfové téhle tak zvané ‚charity‘ jezdí
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198231
po Mogadišu ve svých lamborghini a tu a tam hodí po nuzných a hladovějících hrstkou rýže.“ „S váma bych teda fakticky neměnil, chlape,“ řekl Alexandr. „Vaše srdce musí vypadat jako ty vodporný nakládaný vlašský vořechy, co prodávaj vo Vánocích. Hnuusná věc!“ „Jsem jedním z nejsoucitnějších lidí, co znám,“ řekl Brian. „Každý měsíc je z mého bankovního účtu trvalým příkazem odeslána částka deseti liber, která umožní jedné africké rodině nakrmit dva vodní buvoly a zajistit jim péči. Vbrzku by měli začít vyvážet fair trade mozzarellu. A jestli si myslíš, že se od tebe nechám zastrašit, když nasadíš západoindický žargon, tak to se tedy pleteš. Mám kámoše Azize – je to Afričan, ale dobrej chlap.“ „Ale dobrej chlap?“ zeptal se Alexandr. „Přemejšlejte vo tom. A mimochodem, jsem trilingvní. Takle sem mluvil, dokavád mě neadoptovali, chlape. Poté jsem si začal pomalu osvojovat tuto mluvu,“ řekl s přehnaně zdůrazněnou naučenou spisovnou výslovností. Brian si prohlížel Alexandrovo svalnaté tělo a vypouklé tricepsy a zatoužil po tom, aby i on mohl nosit těsné bílé tričko. Naléhavě si přál oslabit rostoucí napětí v jejich hovoru. Pátral po něčem neškodném, co by mohl říct. „Nemusím o tom přemýšlet, Aziz zkrátka je dobrej chlap.“ Alexandr změnil téma. „Když už je řeč o mozzarelle, kdo se stará o to, aby Eva dostala najíst?“ „Eva si myslí, že ji lidé zaopatří – velmi biblické, že ano? Ale dokud tenhle zázrak nenastane, je to na mojí matce, její matce a tady na tom troubovi.“ Položil na pánev hrudku sádla a pozoroval, jak se rozpouští. Dřív než se tuk rozpálil, vhodil na něj dva plátky bílého chleba. „Takhle ne, člověče!“ vybuchl Alexandr. „Nechte ten tuk pořádně rozpálit!“ Brian chleba rychle otočil a do mezery mezi plátky rozbil vejce. Dřív než se bílek srazil, přelil vaječnou hmotu na studený bílý talíř. Jedl vestoje u kuchyňského pultu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198231