Butcher 8 - zlom
100
16.4.1957 4:21
Stránka 100
Jim Butcher / Vinen
„To je dcera jednoho pfiítele,“ pfiik˘vl jsem. „Zaplatil jsem kauci.“ Rawlins zabruãel. „Kluk má pofiádnou ostudu. Postupoval jsem podle pfiíruãky, ale…“ Potfiásl hlavou. „Pfiíruãka nûkdy nestaãí.“ „Ta dívka si myslí, Ïe je nevinn˘,“ fiekl jsem. „Dívky si vÏdycky myslí, Ïe jsou tihle nevinní, Dresdene,“ opáãil Rawlins bez jakékoli zá‰ti. „PotíÏ je v tom, Ïe jsou slu‰né dÛkazy, Ïe to udûlal. To staãí, aby ‰el do vûzení, pokud chlapci z laborky uvnitfi nûco nenajdou nebo ho neoãistí ten dûda. TakÏe se vracíme k tomu, proã vás nepustím dovnitfi.“ Pfiik˘vl jsem. „Co kdyÏ vám fieknu, Ïe by to mohlo b˘t nûco tajemného?“ Pokrãil rameny. „Pro mû za mû.“ „MÛÏe to b˘t nûco, co poznám jenom já. Staãí, abych se jen podíval dovnitfi. MoÏná bych pak tomu klukovi dokázal pomoct.“ Mrkl na mû. „Myslíte, Ïe tu fiádí duchové?“ „Slíbil jsem jí, Ïe se podívám dovnitfi.“ Rawlins se zakabonil a zavrtûl hlavou. „NemÛÏu vás tam pustit.“ „Co jenom nakouknout? Jenom otevfiete dvefie, ani nepÛjdu dovnitfi. Jen se podívám. To pfiece nemÛÏe niãemu vadit, ne? A vy jste tam uÏ byl, byl tam i doktor a moÏná i detektiv. Nemám pravdu? NemÛÏu zniãit Ïádné stopy, kdyÏ se jen podívám ode dvefií.“ Rawlins si mû dlouze zmûfiil a povzdechl si. Zabruãel a pfiední nohy jeho Ïidle bouchly o podlahu. Vstal. „No dobfie. Ale ani krok dovnitfi.“ „Jste dobr˘ policista a dÏentlmen.“ Strãil jsem loktem do dvefií toalety. Pfií‰ernû skfiípaly. Naklonil jsem se dovnitfi, bradu tûsnû nad horní policejní páskou, a rozhlédl jsem se.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198132
Butcher 8 - zlom
16.4.1957 4:21
Stránka 101
Harry Dresden / kniha osmá
101
Standardní vybavení. Bílé obkladaãky, kóje, pisoáry, um˘vadla, dlouhé zrcadlo. Krev byla samozfiejmû nadstandard. Na podlaze byla veliká, rozmazaná skvrna. V krvi nûkolik otiskÛ bot a men‰í rozmazané skvrny na jednom um˘vadle, kde se obûÈ zfiejmû snaÏila zvednout z podlahy. Vypadalo to hroznû, ale to nebylo nic neãekaného. Nebylo tu tolik krve, jako tfieba pfii vraÏdû, ale pfiesto jí bylo dost. Nûkdo si Pella podal hodnû brutálnû. Drobn˘ cákanec krve jsem zahlédl na zrcadle, vysoko na stûnû, a dokonce i na stropû. „JeÏí‰i,“ zamumlal jsem. „Napadl ho beze zbranû? Nemûl nÛÏ, nebo nûco?“ Rawlins zabruãel. „Dûda mûl polámaná Ïebra, zhmoÏdûniny a trÏné rány, jak s ním sm˘kal. Ale Ïádnou fieznou ani bodnou ránu.“ „Tohle by Ïádn˘ kluk nedokázal.“ „Ale taky to nebyl profesionál. V‰ude kolem spousta lidí. Svûdek na toaletû. Polda ‰est metrÛ ode dvefií. Ani nejtupûj‰í bouchaã v Chicagu by to takhle nerozbalil na místû, kde by ho mohli vidût a chytit.“ „Nûkdo siln˘,“ mumlal jsem si. „A pofiádnû zufiiv˘. Musel ho bít je‰tû potom, co upadl.“ Rawlins znovu zabruãel. „Nûkoho vám to pfiipomíná?“ Zavrtûl jsem hlavou. Je‰tû okamÏik jsem pfiejíÏdûl místnost pohledem a kousal jsem se do rtu. Rozhodl jsem se. Zavfiel jsem oãi a vyãistil jsem si hlavu. „To staãí,“ fiekl Rawlins. „Zavfiete ty dvefie, neÏ si lidi v‰imnou.“ „Vtefiinku,“ zamumlal jsem. Pak jsem silou vÛle a soustfiedûní, za iluzorního pocitu mírného tlaku na ãele, otevfiel ãarodûjnick˘ vhled. Vhled má kaÏd˘, kdo se narodí s dostateãn˘m talentem. Je to dal‰í smysl, kter˘ ale vût‰ina vnímá jako roz‰ífiené vi-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198132
Butcher 8 - zlom
102
16.4.1957 4:21
Stránka 102
Jim Butcher / Vinen
dûní. Ukazuje základní pfiirozenost vûcí a jejich pravdivou a citovou podstatu. Také odhaluje pfiítomnost magick˘ch sil, které plynou prakticky v‰ím na planetû, a ukazuje, jak tyto energie proudí a pulsují. Vhled je zvlá‰È uÏiteãn˘ pro hledání v‰ech magick˘ch dûl – pro nováãky kouzel – a pro prohlédnutí iluzí a kouzel, která mají zastfiít pravdu. Vhled mi ukázal, co pouhé oãi v místnosti rozeznat nedokázaly. PfiestoÏe jsem v Ïivotû vidûl hodnû ‰patn˘ch vûcí, musel jsem zatnout pûsti, abych udrÏel Ïaludek na místû. Místo pfiepadení, krev, brutalita a bolest obûti, to nebyla jen prostá záleÏitost chtíãe, stfietu a násilí. Bylo to zámûrné, ‰kodolibé umûlecké dílo. Vidûl jsem obrazce v té krvavé skvrnû. Obrazce, které mi ukazovaly vydû‰enou tváfi starého muÏe, rozbitou k nepoznání kladivy pûstí. KaÏd˘ z nich byl miniaturním portrétem malovan˘m hrÛzou a bolestí. KdyÏ jsem se podíval na ‰mouhy na um˘vadle, mohl jsem sly‰et nûkolikeré zasténání, zoufalé volání o pomoc. A pak nûkdo starce znovu strhl na zem, aby namaloval dal‰í sérii portrétÛ bolesti. A jen na vtefiinu jsem zahlédl stín na stûnû – krátké mihnutí, tvar, obrys nûãeho, co tam zanechalo svÛj otisk, nasávalo to energii utrpení starého muÏe. S nemal˘m úsilím jsem uzavfiel vhled a zapotácel jsem se. To byl dÛsledek pouÏití vhledu. Vhled vám ukáÏe spoustu vûcí, ale v‰echno, co jím uvidíte, uÏ vám zÛstane. Zapí‰e se vám to do pamûti nesm˘vateln˘m inkoustem a o tyhle vzpomínky nikdy nepfiijdete. VÏdycky si je vybavíte naprosto jasnû. âas na nû nemá Ïádn˘ vliv. To démonické dioráma ‰patn˘ch vibrací vykreslené na bíl˘ch dlaÏdiãkách toalety se obãas objeví v m˘ch pochmurn˘ch snech.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS198132