postojem. A kolik sebezapření musela vynaložit, aby se přes to přenesla. To provizorium, ve kterém žil a o které se tolik dral, už dávno vnesl i do jejího života, k tomu nutně muselo dojít. Nestěžovala si na to, ale když došlo ke konfliktu, velmi rychle začal hrát hlavní roli problém nedostatku jeho sounáležitosti. V tom spočívalo značné nebezpečí, neboť i menší neshody se znenadání proměňovaly v existenční otázky dotýkající se dalšího trvání jejich vztahu. Vzpomínal si, jak si v prvním roce jejich známosti po každé hádce vlastně přál, aby mu vízum už vypršelo… samozřejmě to nikdy neřekl nahlas, myslel si to; Hedda seděla vedle něho a hleděla na něho s obavami, jako by dokázala vytušit jeho myšlenky. Jeho nerozhodnost – jeho neschopnost pochopit, že Hedda chce jeho, nikoho jiného, přestože se v jejím telefonu náhle ozval cizí mužský hlas –, jeho destruktivní nedůvěra byly jistě důvodem, proč tak často jezdil na Východ; i tohle musela Hedda vždycky vycítit. Jeho překotný útěk z Vídně byl taky takový nápad… jak často si už vlastně pohrával s myšlenkou, že se potichoučku vytratí do NDR, aby Heddě unikl? Když to však skutečně udělal, pak mu myšlenky na Heddu, sotva se ocitl na Východě, nedávaly spát; nechápal, co na té druhé straně vůbec pohledává. Opravdu potřebuje ženu, která je pouze cosi jako vysněná bytost? A pak, když je konfrontován s její reálnou existencí, pocítí, že je na ni krátký? Třeba ji potřeboval jako vysněnou bytost pouze v jiném prostředí, na jiné úrovni, od níž ho oddělovaly nepřekonatelné síly. Na jevišti, kde ji mohl jen vidět a toužit po ní, kam ale nedosáhl. Anebo na obrazovce své představivosti, kde pro něho byla vytouženým, avšak nedotknutelným výplodem fantazie. Jako jeho matka, vedle níž po celé své dětství spával v manželské posteli, zády k ní, oddělen od ní neodvolatelným odstupem, tím následkem času a věku, v bezesných hodinách od ní odvrácen a v samotě, jež se vzhledem k její zřetelné blízkosti stala nemilosrdným božím ortelem… V rozčilení z jeho ustavičného uhýbání mu Hedda jednou řekla: Když nechceš, tak teda pojedu do Řecka ještě jednou s Gerhardem… 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197964
Ne že by snad tu větu myslela nějak zvlášť vážně. To z ní spíš vytryskla její bezmoc: C-ova indiferentnost by do stavu bezmoci uvrhla i tu nejodolnější povahu. Gerhard, Heddin bývalý přítel, kterého měl zrána v Mnichově na drátě, by s ní jel do Řecka pravděpodobně hned, chopil by se takové nabídky jako onoho proslulého stébla. Ale i kdyby se ta cesta skutečně realizovala, nebyl by Gerhard pro C. žádným vážným nebezpečím. Gerhard byl vlídný člověk, který Heddu zbožňoval a který ji už dvakrát poté, co od něho utekla, bez zvláštních známek zloby zase přijal. Co si o tom Hedda myslela, se nedalo přesně zjistit, ale tvrdila: Potřetí se mi něco takového nestane… I když Gerhard chtěl s Heddou spát pořád, docházelo k tomu zřídka – podle toho, co říkala Hedda, skoro nikdy –, protože ho po většinu času odmítala. Odůvodňovala to neustálými nemocemi, nebo aspoň symptomy nemocí, jež ji sužují. Jednoho dne C-ovi bez obalu svěřila: Vlastně jsem ho nemilovala, a protože se mnou chtěl každý den do postele, dokonce jsem z toho onemocněla. Tak se stalo, že se postupem času stal mým ošetřovatelem… – Proč jsi ale od něho neodešla? zeptal se C. – A kam? V celé téhle zemi jsem skutečně neměla jediného člověka, ke kterému bych mohla jít. – Jsi moc hezká žena, za pár dní by sis někoho našla… – Z nikoho jiného by se nestal můj ošetřovatel! V jejich vztahu fungovalo i tohle obráceně: byla nemocná z toho, že s ní C. nechodí do postele. Po půl roce, nanejvýš tři čtvrtě, si ke své hrůze všiml, že jeho touha po Heddě slábne, že se u něho projevují příznaky přesycenosti. Byla to téměř traumatická zkušenost; zažil to už dvakrát. Když se kvůli tomu začínal dostávat do úzkých, nějakou dobu se ještě nutil s Heddou spát. Párkrát to Hedda přešla, pak mu ale řekla: Jestli doopravdy nechceš, tak toho nech. Namáháš se při tom, jako by ti šlo o život. Taky že mi jde o život, pomyslel si, ale mlčel. Věděl samozřejmě, že čím častěji mu půjde o život, tím větší bude proti tomu pociťovat odpor. Jenže větší odpor si vyžaduje ještě větší námahu, a tak se nezadržitelně blížil kolaps. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197964
V noci putoval zpátky do svého bytu v Kobergerstraße a pročítal rady, co s tím, s nimiž v časopisech Praline nebo Hör zu přicházely na stránce Čtenáři nám píší profesorky se třemi nebo čtyřmi doktorskými tituly; tahle četba vždycky jeho stav vmžiku několikanásobně zhoršila. Taky se kvůli tomu s Heddou hádali, protože věřila, že by jim prospělo, kdyby o jeho stavu mluvili. On její názor samozřejmě nesdílel, byl přesvědčen, že v jeho případě je na místě spíše opak (což byl pochopitelně úplně stejný nesmysl); jen se podivoval tomu, s jakou opravdovostí dokážou ženy diskutovat o mužských problémech. Z takových hovorů vyšel pokaždé jako úplný hlupák; všechno, co se mu mlelo v hlavě, se propadlo do žaludeční krajiny a proměnilo se v děsivou směsici studu a vzteku, jež způsobila několikadenní paralýzu nafukovacích tělísek jeho červíka. Jejich společné chvíle věnované tomuto tématu však v sobě přesto měly určitý potenciál závislosti, už delší dobu se jim nevyhýbal; až později postřehl, že se jich účastní proto, že ty rozhovory mají příznivý vliv na jeho sexuální abstinenci. C. i Hedda si dokonce kladli otázku, zda není ve skutečnosti teplý, a jen si toho zatím nevšiml. C. si to nemyslel, dospěl k názoru, že když zváží své pocity, chlapa by spíš zastřelil, než objal. – Heddě ten vtip nic neřekl; byla to žena a v souladu s jejím založením bylo všechno, co nezodpovědně zachází s rozplozováním lidstva, špatné. Při tom všem se to mělo na Západě tak, že z každé plakátovací plochy vyzařovaly žhavé přísliby sexuality. Spotřební zboží se stejně jako veřejné mínění patrně dalo prodat jen tehdy, když bylo nějak uvedeno do souvislosti s naplněnou sexualitou. Fakt, že to nezpůsobilo totální kastraci západní civilizace, v něm budil obrovský respekt před houževnatostí lidských pudů; zlé na tom bylo pouze to, že právě on byl tím ojedinělým případem, jehož onen příslib ochromoval, doslova ho srážel k zemi. To, že sexualita je zásadně naplněná, a jako taková zcela ovládla pole, bylo možné vyčíst z každé veřejně napsané nebo pronesené věty. Byla naprosto samozřejmou skutečností, její existence jako by byla v povědomí nejširší veřejnosti natolik mimo jakoukoli pochybnost, že každý 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197964