98
vlastenectví, vyjadřovala lásku našeho lidu k lidu SSSR a lidově demokratických zemí a touhu po míru i odvahu za mír bojovat“.25 ČF však přes neustálý tlak komunistické strany, potažmo SČS, měla v této své roli velké rezervy. Směrnice pro sestavení koncertní sezóny vydané v roce 1955 jsou důkazem toho, že ČF nevykonávala svou kulturně-politickou funkci zcela podle představ ústředních orgánů. Přesně o rok později ministerstvo kultury opět upozorňovalo ČF, aby „měla na paměti politický význam dramaturgie, jejímž úkolem je pomáhat v boji za mír, při budování socialismu v naší vlasti a přiblížit naši pokrokovou i klasickou hudbu nejširším vrstvám pracujícího lidu“.26 Vedení orchestru bylo důrazně doporučeno, aby se při sestavování programu na příští sezónu vyhnulo skladbám formalistického zaměření a zvolilo takové, které „v obecenstvu roznítí lásku k vlasti a k SSSR“. Opět se připomíná základní ideologická linie, tj. boj za mír a za socialistického člověka prostřednictvím propagace českých národních klasiků a ruských a sovětských autorů. Z přehledu programu abonentních koncertů v sezóně 1957/58 je však patrné, že ČF zůstala těmito apely víceméně nedotčena.27
KONCERTY PRO PRACUJÍCÍ A UMĚLECKÉ BRIGÁDY Základním požadavkem kulturní politiky komunistické strany bylo přiblížit hudbu širokým masám obyvatelstva, tedy „pracujícímu lidu“. Některé z těchto koncertů pořádala Česká filharmonie v rámci svého dramaturgického plánu jako „lidové koncerty“, některé odehrála jako tzv. umělecké neboli kulturní brigády. Duch doby zkrátka žádal, aby orchestr „přišel“ za lidmi na jejich pracoviště. Kultura měla být poskytnuta těm, kteří se k ní z různých důvodů nedostali, a tak jen v sezóně 1948/49 hrála ČF v Přerově, Ostravě, Třinci, Frýdku-Místku, Prostějově, Plzni, v modřanském cukrovaru, radotínské sokolovně a na dalších místech.28 Umělecké neboli kulturní brigády byly jakousi formou lidových koncertů, měly ovšem své specifické rysy. Česká filharmonie hrála bez nároku na honorář, vstupné pro posluchače bylo zdarma, koncerty tohoto typu se zpravidla konaly během dne přímo ve výrobních halách závodů na improvizovaných pódiích a účast pracujících byla v podstatě povinná. Typický byl i program: v naprosté většině se hrála Má vlast, případně některé všeobecně známé Dvořákovo dílo a výjimečně krátká skladba soudobého československého autora.29 25
Viz tamtéž. Viz tamtéž. 27 Na programu osmi abonentních koncertů sezóny 1957/58 se v rozporu s požadavky SČS objevují pouze dva ruští autoři (Šostakovič a Prokofjev), čtyři soudobí čeští skladatelé (Kalabis, Dobiáš, Hanuš a Vomáčka) a tři čeští klasici (Dvořák, Martinů a Novák). Viz Hudební archiv ČF, kart. Umělecká rada, obal Umělecká rada 1957, zápis ze schůze umělecké rady ze dne 8. května 1957. 28 Viz Holzknecht, V.: Česká filharmonie. Příběh orchestru. Státní hudební vydavatelství, Praha 1963, str. 132. 29 Například 8. května 1954 byla v rámci umělecké brigády ČF uvedena kantáta Jana Kapra V sovětské zemi a skladba soudobého sovětského skladatele B. Asafjeva Bachčisarajská fontána. Jednalo se však v rámci brigád spíše o výjimky. Viz Hudební archiv ČF, Programy ČF 1953/54. 26
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197911
Obr. 38: Koncert pro pracující v jednom z pražských kin
Dramaturgie a koncertní činnost České filharmonie na konci čtyřicátých a v první polovině padesátých let
99
Obr. 39 a 40: Umělecké brigády ČF se zpravidla konaly na místech ne zcela typických pro koncerty vážné hudby. V těchto případech to byly hala cukrovaru a hangár ruzyňského letiště.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197911
100
Důvody pro takovýto výběr programu jsou v zásadě dva. Za prvé, dělnictvo nepatřilo k pravidelným návštěvníkům koncertních síní a jejich znalost děl vážné hudby byla většinou velmi malá. Tomu bylo třeba přizpůsobit i náplň „brigádnických“ vystoupení; vybíraly se proto takové skladby, které byly tomuto druhu obecenstva přinejmenším povědomé a měly známou melodii. Druhý důvod programové náplně těchto koncertů – ideologický a propagandistický – se však zdá být mnohem důležitější. Smetanova Má vlast byla všeobecně koncem čtyřicátých let povýšena na „vlajkovou loď“ socialistické kultury a Smetana sám označen za „umělce-budovatele“. Na jeho díle se demonstrovala velikost a bohatství české historie, krásy české vlasti, lidovost, optimismus, nadšení a budování lepší společnosti – zkrátka všechny aspekty socialistického realismu v hudbě. Pracujícímu lidu se tedy Smetanova díla na koncertech předkládala nikoli jen pro svou skutečnou uměleckou úroveň, ale především proto, že se jich dalo snadno využít k propagandistickým účelům. Jsou-li pracující masy správným způsobem manipulovány (v tomto případě prostřednictvím nevinného hudebního díla), stává se z nich tvárný materiál loajální k vládnoucímu režimu. Ve svém důsledku tedy nebylo zneužito jen Smetanovo dílo k propagaci budovatelské myšlenky, ale i samotná dělnická třída jako objekt stranické agitace. Myšlenka koncertů pro pracující sama o sobě není negativní. Není jistě nic špatného na tom, aby si „vážná“ kultura našla cestu i k těm, kteří by se k ní sami nedostali. Její využití k propagandistickým cílům však veškerý dobrý úmysl zcela znehodnocuje. Koncerty pro pracující měly také ukázat, že v socialistické společnosti jsou si všichni rovni bez ohledu na vzdělání nebo zaměstnání. Jasně to ukazuje heslo prvního „brigádnického“ koncertu České filharmonie: „Škodováci zdraví Českou filharmonii!“ V programu tohoto koncertu se uvádí: „Státní orchestr České filharmonie v čele s Mistrem Rafaelem Kubelíkem Vám hrají koncert symfonické hudby. Učiní tak zdarma, v plném pochopení dobrého přátelství pracujících škodováků s umělci slavného světoznámého hudebního souboru.“30 Tento koncert se konal 15. března 1948, byl tedy první v sérii uměleckých brigád ČF po únoru 1948, ale nikoli úplně první tohoto typu.31 Česká filharmonie hrála již 30. dubna 1947 v závodě Tatra Smíchov, rovněž pod Kubelíkovým vedením.32 Během roku 1948 následovaly v rychlém sledu další kulturní brigády: v dubnu 1948 koncert v České Lípě ve Dvoraně pracujícího lidu n. p. Tatra – závod Klementa Gottwalda, koncert v tovární hale ČKD a v červnu koncert pro n. p. Baťa v Sezimově Ústí. Všechna tato vystoupení dirigoval Rafael Kubelík, který se však zakrátko rozhodl pro emigraci; bylo to po jeho posledním vystoupení s Českou filharmonií 5. července 1948, kdy dirigoval Mou vlast pro XI. všesokolský slet v Praze.
30
Viz Koláčková, Y.: Česká filharmonie 100 plus 10. Academia, Praha 2006, str. 187. Na programu byly Dvořákovy Slovanské tance. Viz Hudební archiv ČF, Programy ČF 1947/48. 32 ČF na tomto koncertě hrála Čajkovského Slavnostní předehru. Viz Hudební archiv ČF, Programy ČF 1946/47. 31
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197911