Tuším, že se jmenuje Banca Cariddi? A já tě dokonce i budu poslouchat.“ Martin ten protinávrh chvíli analyzoval. Zaboha nemohl přijít na to, proč jeho žena má ve výběru pokrmů tak malou představivost a pořád si vybírá to samé, proč má právě teď priority poskládané v tak podivném pořadí, ani na to, proč je dokonce ochotná poslouchat, jak jeho analýza celé finanční skupiny HZ Bank pokročila. Ale jelikož možnost vypovídat se z toho, co právě dopočítal, zněla lákavě a jelikož navíc logický závěr říkal, že steak a teprve následné dělání miminek se nijak nevylučuje, a nezůstane tedy ochuzen o svou pravidelnou večerní dávku hormonů, souhlasil.
Teprve až když rozrazili dveře do restaurace, Helena dotrpěla přednášku o tom, že Banca Cariddi, italská dceřiná banka HZ Bank, je pěkným vejlupkem s obrovským procentem ztrátových úvěrů. Ty jsou ovšem v účetnictví kryty italskými státními dluhopisy, které představují dvacet pět procent její bilance. Až na to, že tyhle dluhopisy nemají v realitě zdaleka takovou hodnotu, jakou účetnictví banky tvrdí. Když se výklad dostal sem, byla již ovšem dostatečně znuděná. Ivory Club byl v podvečer náležitě přecpaný, přesto se znovu dokázali vmáčknout do svého obvyklého kouta. Helena s uspokojením zaznamenala, že povědomý blonďák už dávno sedí na svém místě, tentokrát ještě v doprovodu druhého muže středního věku očividně taktéž bankovní vizáže, jen o poznání méně ulízaného a s mnohem agresivnějším výrazem ve tváři. Hned si připadala víc jako doma. Zatímco si Martin odskočil na toaletu, bavila se jeho otrávená žena tím, že se nenápadně snažila strefit se blonďákovi za 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197784
límeček odstřelenými zrnky soli, které si odsypala na malou hromádku ze slánky na stole. „Tak trochu infantilní zábava, ne?“ přerušil její snažení zjevně pohoršený Martin. „Takovou koninu bych čekal od nějakého malého fakana.“ „Nic jiného než sůl za límcem si nezaslouží,“ odtušila zpruzeně Helena a prohrábla si rukou vlasy s blednoucími červenými odrosty. „Tyhle týpky já znám. Koukej na tu košili Armani; armaňáci jsou největší liboví frajírci. A ten jeho kámoš nebude o moc lepší.“ „Nechápu, co máš proti panu Armani. Kdyby měl stejnou košili nějaký anglický realitní magnát, nic bys nenamítala, co?“ Velmi dobře situovaný anglický realitní magnát, který by chtěl udělat dojem, by patrně neměl košili Armani, ale Prada, poučila ho Helena. Z nějakého jí neznámého důvodu byla každá značka v každé zemi jinak populární, tedy alespoň měla takový vágní dojem. A vůbec, frajírek jako frajírek, jedno jaká značka. Ovšem Martin ji už neposlouchal. Vraštil čelo a napínal uši. „Co je?“ znejistěla jeho žena. „Pššt a poslouchej.“ „Ale no tak, víš, že já neumím německy. Teda neumím dobře. Většinu rozumím, ale když…“ „Tak mlč. A ať tě ani nenapadne promluvit německy.“ „Proč bych měla mluvit německy, když…“ „Mlč, babo!“ A tak mlčela. Mlčela a nudila se. Mlčela tak dlouho, kolik vystačilo na jeden steak a dvě espressa po sobě. Ovšem její manžel vraštil čelo stále a naopak oči otevíral stále víc doširoka, až začal připomínat udiveného králíčka.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197784
A pak se konečně světlovlasý šéf dealingu prudce zvednul a kvapně opustil podnik. A během minuty se o poznání pomaleji odporoučel i jeho divočejší společník. „Tak už můžu…“ „Mlč, ženská, do prdele,“ zasyčel Martin s očima navrch hlavy. „Platíme a padáme.“
Helena byla do hloubi duše pobouřená. Nejen že nesnášela, když někdo mluvil vulgárně. A nejen, že nesnášela, když jí někdo skákal do řeči. Ale úplně nejvíc nesnášela, když jí někdo diktoval, co má dělat. Co kdyby čistě náhodou pojala nápad objednat si ještě třetí espresso? Martin si to u ní právě hodně rozlil. Teď vedle něj mašírovala zpátky do hotelu nasupeným vojenským krokem a umiňovala si, že mu nedopřeje to potěšení z vlastní důležitosti a nezeptá se, co jej tak rozrušilo. Nemusela se namáhat dlouho. Jen co přešli širokou Hochstraße, stavidla Martinovy výřečnosti se protrhla. „Teda tohle je průser! No teda to jsem neměl slyšet! No chápeš to? No to mi řekni, co teď jako máme dělat? No to je v háji! Tfuj, mně z toho špatně. No fuj, tohle se mi vůbec nechce líbit. Proč jsem to musel slyšet?“ Helena svému muži vysvětlila, že patrně proto, že uši natáčel jako dva radary. A že by docela ocenila, kdyby jí už laskavě vysvětlil, o čem ti dva liboví frajírci klábosili. Martin zakopl o obrubník, zaklel, jak zákon káže, a opáčil, že na chodníku jí nic vysvětlovat nebude, neb by je někdo mohl slyšet. Což ovšem Helenu nikterak neuspokojilo a poukázala na fakt, že nerozumí-li ona dostatečně dobře německy, nejspíš
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197784