KAPITOLA 17. Statek byl rozlehlý komplex několika budov, původně venkovských stavení, stodol, chlévů a přístřešků. Novodobá renovace zachovala ráz vesnického stavení s malými okénky, malovanými průčelími a ozdobnými okenicemi. Na ohromném prostranství uprostřed toho všeho prostoru trůnila stará kašna. Opodál stál dřevěný žebřiňák a v jeho čele seděl slaměný panák a v ruce měl hrábě. Vchod do každého stavení hlídaly dřevěné sochy. Tam, kde byl původně kravín, stála ohromná socha naštvaného býka, chystajícího se nabrat nezvané hosty na rohy. U vedlejší budovy se povalovala prasnice se selátky a za nimi na podstavci vévodil kohout a pod ním hejno slepic, všechno dokonale vyřezané ze dřeva. U hlavního vchodu pak stál sedlák s fajfkou a selka s tácem, na kterém měla chléb a misku se solí. Vítali tak příchozí. Nalevo od kašny bylo zbudováno přístřeší pro letní posezení a kamenné zákoutí s velikým grilem. Na zdech byla připevněna ohromná loukoťová kola jako dekorace a spousta dobových předmětů. U vjezdu stály dva koně v životní velikosti. Jeden se pásl a druhý se vztyčenou hlavou se rozhlížel po okolí. Ditě šla z toho hlava kolem. Když jí Igor řekl, že budou na statku, představovala si stavení, jaké vídala v jihočeských vesničkách. Ovšem tohle předčilo veškerou její představivost. Nejprve si musela obejít celý dvůr a prohlídnout si všechny sochy a dekorace. Pak se konečně nechala přemluvit, aby šla dovnitř. V uvítací hale už na ně čekala majitelka s úsměvem na rtech. „Vidím, že se vám tu líbí.“ Řekla na uvítanou. „Máte to tu úžasný.“ Pochválila jí stavení Dita a podávala jí ruku, aby se představila. „A to teprve kdybyste to viděla v létě. Když všechno kvete. Musíte se někdy zastavit. Rádi vás uvítáme.“ „Bude mi potěšením. Mimochodem jsem…“ (už se chystala říci Dita, ale cítila, jak do ní zezadu Igor nepatrně dloubl) „… jsem Nina.“ „Těší mě. Jsem Lída. Doufám, že se vám tu bude oběma líbit. Igorek už tady byl, ale to jsme ještě měli rozestavěno, viď.“ „Udělali jste pořádný kopec práce. Ale je to paráda.“ „Znáš Karla, je to puntičkář. Všechno musí být tip ťop. Ale naštěstí je šikula a téměř všechno jsme zvládli vlastními silami.“ „Hluboce smekám.“ „Tak nešaškuj a pojďte se najíst a připít si na uvítanou s ostatními, všichni už jsou tady.“ Objala je kolem ramen a odváděla do jídelny. „Můžu nějak pomoc s přípravou na večer?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197753
„Většina je hotová, ale budu ráda. Ještě doděláme pár chuťovek a chlebíčky a můžeme začít slavit.“ Jakmile se přivítali s ostatními, odešli se ubytovat a převléknout. Dita se tam necítila příliš ve své kůži. Ani jeden obličej jí nepřipadal známý, ačkoli Igor tvrdil, že některé už musela určitě vidět. Samozřejmě všichni se tvářili, jako že ji dobře znají a tak nasadila široký úsměv, aby nikoho neurazila. Nakonec však zjistila, že to není zapotřebí a že se může celkem přirozeně bavit, aniž by musela moc lhát a vydávat se za svoji sestru, protože nikdo z přítomných neznal Ninu osobně. Přesně jak Igor slíbil. A tak jí brzy spadl kámen ze srdce a začala se cítit opět ve své kůži. Navíc tomu dopomohlo i několik skleniček domácího vína, které jí dala Lída ochutnat. Bylo skvělé, ale tušila, že nemůže mít raketový start, aby neskončila na pokoji dřív, než bude odbíjet půlnoc. „To si jako myslíš, že budu trávit Silvestra s tvejma dětičkama? To jsi na velikým omylu.“ „Ale Bohunko, přeci je nenechám zavřené na pokoji.“ „Hele, já jsem je sem nezvala. A to, že si necháš od svojí ženušky všechno líbit, je tvoje věc. Mě z toho laskavě vynech´. Já se jdu bavit.“ Zabouchla za sebou dveře. Bedřich seděl sklesle na posteli a nevěděl, co má dělat. Miloval svoje děti, ale bez Bohunky si svůj život už nedokázal představit. Kdyby tak jen mohl sehnat někde nahonem chůvu. Jenže o Silvestra se chce každý bavit a ne hlídat děti. Nedá se nic dělat. Bude muset vzít děti s sebou na večeři a zůstat střízlivý, aby se o ně mohl postarat. Ale co, je přeci Silvestr. Vezme je o půlnoci na ohňostroj a pak je uloží do postele. Jakmile usnou, vrátí se do společnosti a pokusí se udobřit s Bohunkou. Snad se mu to povede. Celý večer na něho Bohunka vrhala vražedné pohledy. Byla naštvaná a nechtěla s ním vůbec komunikovat. Naštěstí se dětem chtělo brzy spát a tak je vzal Bedřich na pokoj, pustil jim televizi a slíbil jim, že se na ně bude chodit každou chvilku dívat, aby se tam nebály. Před půlnocí je probudí a půjdou se spolu dívat na ohňostroj. Hanička i Adámek souhlasili a tak Bedřich spěchal zpátky za Bohunkou, aby zachránil, co se dá. Bohunka sice ještě chvilku trucovala, ale nakonec se přeci jen nechala přesvědčit a začala se tvářit mile. Bedřich do ní pro jistotu nalil několik skleniček šampaňského, aby jí ta dobrá nálada zůstala co nejdéle. Jakmile odbila půlnoc, rychle si s ní přiťuknul a popřál všem do Nového roku a honem utíkal na pokoj, aby byl s dětmi, než začne venku ohňostroj.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197753
Jenže děti byly tak unavené, že se jim vůbec nechtělo vstávat a tak je Bedřich nechal spát. Jakmile novoroční salvy utichly, spěchal rychle do společnosti, aby si Bohunka nevšimla, že u ní není. Ovšem ta už byla v takové náladě, že sotva vnímala okolí. Proto ji raději odvedl na pokoj a uložil ji do postele. Ani trochu neprotestovala a okamžitě usnula. Bedřich by se také rád prospal, ale vůbec se mu to nedařilo. V hlavě se mu honila spousta myšlenek na Ditu, na děti a na Bohunku. Kdyby tak jen dokázal skloubit vše dohromady bez dalších problémů. Bude si o tom muset co nejdříve promluvit jak s Ditou, tak s Bohunkou. Neboť bylo zjevné, že Bohunka s jeho dětmi ve svém životě ani trochu nepočítá. Moc ho to trápilo, neboť si nedokázal představit život bez nich. Vždyť jsou ještě tak malé.
Pokoj, ve kterém byla Dita s Igorem ubytována, byl zařízen ve starodávném stylu. Měl v půli velikou dřevěnou postel. Čelo postele mělo kované zdobení v podobě tyček a v kombinaci s dřevěným rámem, působilo úchvatně. V podobném stylu byl i ostatní nábytek – dva noční stolky, komoda, skříň a dokonce i stolek a dvě křesla. Dita byla unesena celkovým dojmem jak ze statku, tak z ubytování a zařízení celého interiéru. Byla zde znát na první pohled ruka zkušeného designéra. V duchu si děkovala, že na Igorovu nabídku kývla. Určitě by teď seděla doma a užírala se vzpomínkami na loňský Silvestr, kdy ještě byla celá rodina kompletní. Když pomohla hostitelce připravit vše na oslavu, šla se převléknout a vrátila se do jídelny, aby se přidala k ostatním. Večer příjemně plynul a dokonce se i tančilo, z čehož měla Dita opravdovou radost, neboť poslední příležitost k tanci měla s Igorem, kdy si hrála ještě na Ninu. A teď je tomu tak znovu. Proč jen, když se chce bavit, musí předstírat, že je ve skutečnosti někdo jiný? Bedřich s ní tančit nechodil. Netančil rád a tak neměl potřebu vyhledávat tento druh zábavy, což Ditu moc mrzelo. Sama si vyšla s kamarádkami jen párkrát, ale doma to nemělo příliš dobrou odezvu. Tak raději pro klid v rodině zapomněla na tanec úplně. Půlnoc se chvatem blížila a většina hostů začínala mít špičku. Zrovna tak Igor. Sice spolu celou dobu tančili, ale také se při tom stihl vždy patřičně posílit k dalšímu tanci. Dita sama na sobě cítila, že dávno není střízlivá, ale pořád byla ještě ve stavu příjemné nálady. „… deset, devět, osm, sedm, šest, pět….“ začali všichni společně odpočítávat vteřiny, které zbývaly do půlnoci. „Nula!“ Vykřikli všichni sborem a začaly bouchat špunty od šampusu a cinkat skleničky s přípitky.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197753