L i s a K l e y pa s Duch se zatvářil znechuceně. „Chtěla ti něco uvařit. Co je na tom špatného?“ „Mě by to neobtěžovalo,“ vnucovala se. „Jsem docela slušná kuchařka. Určitě by vám u mě chutnalo.“ „Měl bys ji nechat, aby se ti revanšovala,“ naléhal duch. Alex ho ignoroval a zaměřil se na Zoë. „Nevím, kam dřív skočit.“ Duch se otočil k Zoë, přestože ho nemohla slyšet. „Chce tím říct, že bude radši dřepět někde sám a nasávat jako velbloud po návratu z pouště.“ Zoë rozpačitě sklopila oči. Odmítnutí ji mrzelo. „Za pár dní se zastavím v penzionu s nějakými náčrty,“ pokračoval Alex. „Spolu se na ně podíváme a dohodneme se na případných změnách. Potom připravím rozpočet.“ „Můžete přijít kdykoliv po snídani. Ty v pracovních dnech končí v deset, o víkendech o půl dvanácté. Anebo... Přijďte radši dřív a najíte se taky.“ Zoë se špičkou prstu dotkla pochromovaného stolu. Měla drobné ruce a vzorně upravené nehty ošetřené bezbarvým lakem. „Tahle jídelní souprava se mi líbí. Kéž by se dala zrestaurovat.“ „Podle mě by to šlo,“ mínil Alex. „Stačí ji přejet ocelo vou brusnou vlnou a přidat pár vrstev spreje na chrom.“ Zoë si stůl pochybovačně prohlížela. Nedokázala se rozhodnout. „Zřejmě nestojí za námahu. Stejně jedna žid le chybí...“ „Stojí v rohu přístřešku na auta. Neviděla jste ji, proto že ji zakrývá moje auto.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197726
Jezero snu˚ Zoë se rozzářila. „Výborně! To je jiná! Jinak by nám to nesouložilo.“ Alex se na ni ohromeně podíval. Upírala na něho nevinné modré oči. „Chtěla jste říct, že by vám to nesouhlasilo,“ opravil ji klidným tónem, i když se musel hodně ovládat. „Ano, to jsem měla na mysli,“ blekotala Zoë, která si teprve teď uvědomila, jakou příšernost právě vypustila z pusy. Zrudla jako pivoňka. „Už musím jít,“ pípla rozpa čitě. Popadla tašku a hnala se z domu. Dveře za ní s prásknutím zapadly. Duch přímo řval smíchy. Alex se opřel rukama o stůl a svěsil hlavu. Byl tak napnutý, že nedokázal stát zpříma. „Tohle nezvládnu,“ přiznal. „Měl bys ji pozvat na rande,“ poradil mu duch, když se vzpamatoval. Alex zavrtěl hlavou. „Proč ne?“ „Tušíš vůbec, čím vším můžeš takové holce ublížit?“ Ironicky se pousmál. „Ne, tohle si nelajsnu.“
Poté, co Zoë vylíčila sestřenici, co se odehrálo v domě u jezera, se Justine rozchechtala tak, že málem spadla ze židle. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197726
L i s a K l e y pa s „Proboha,“ řehtala se upřímně a natáhla se pro papíro vou utěrku, aby si měla čím osušit uslzené oči. Když viděla Zoëin ublížený výraz, přepadaly ji další záchvaty smíchu. „Promiň, zlato, ale směju se s tebou, ne tobě.“ „Pokud by ses měla smát se mnou, tak bych se přede vším musela smát já, což se neděje,“ ohradila se Zoë. „Pro tože já myslím jenom na to, že bych měla otevřít první šuple a probodnout se tím, co mi padne do ruky.“ „Ani to nezkoušej,“ mírnila ji Justine, „protože při tvé dnešní smůle to bude lžička na vykrajování kuliček z me lounu.“ Nešťastná Zoë si opřela čelo o desku stolu. „Určitě si myslí, že jsem ta největší kráva na světě. A já se tak snažila udělat na něho dojem.“ „Ten jsi určitě udělala.“ „Jo,“ fňukla Zoë. „Ale úplně opačný.“ „Hele, jestli se mu nelíbíš, tak je s ním něco v nepořád ku, protože všichni ostatní tě mají rádi.“ Justine se odml čela. „A vůbec... Proč ti na něm vlastně záleží?“ Zoë zvedla hlavu a podepřela si bradu rukou. „Co kdy bych se přiznala, že se mi líbí?“ „Teda... Teď jsi mě zklamala. Netušila jsem, že jsi tak povrchní. Ven s tím!“ Sestřenice se usmála. „Nejde jenom o jeho vzhled..., i když je... frajer.“ „Nemluvě o tom, že je truhlář,“ navázala pohotově Justine. „Chci tím říct, že všichni truhláři jsou sexy – do 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197726