ku. „Díky,“ řekl mi s kolegiálním úsměvem, „já to předám dál,“ slíbil a zmizel v zachmuřeném davu. Zřejmě věděl, že brát věci s humorem je vždy ta nejlepší reakce na cokoli. Jenže to se lidem daří čím dál tím méně. V zájmu každé vládnoucí skupiny je, aby se lidé nořili do svých soukromých problémů a trápili se osobními záležitostmi, které pro ně za pár let už vůbec nebudou důležité. Nepsané krédo všech politiků je založeno na principu: „Zvolte nás a hleďte si svého – my už se o zbytek postaráme“. Běžně se tomu říká demokracie. Je známo, že chování většiny je ovládáno dvěma lidskými vlastnostmi: chamtivostí a strachem; chamtivostí po penězích, přepychu a společenském postavení, a na druhé straně strachem ze ztráty, nemoci a smrti. Chamtivost a strach ovládají lidské jednání. Znakem chamtivosti u lidí je většinou snaha ukázat svému okolí, že oni jsou na tom lépe než ti druzí. Zřejmě si neuvědomují, že toto plytké úsilí vede k duševní záhubě. Podobnými mentálními neduhy zvířata netrpí. Nejsou ani chamtivá, ani nemají obavy o budoucnost. Chamtivost a obavy jsou ryze lidské vlastnosti. Z těch jsou postaveny přepychové paláce a vyrobeny smrticí zbraně. Někde mezi tím vším poletuje zmateně něco, čemu se říká lidská duše. Ale co to je, ta lidská duše? Jak ta se projevuje? Úvod
5
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197641
Znal jsem jednoho starého pána, který s námi sedával u piva. Ten ztratil nohu v první světové válce a pak mu zabili celou rodinu ve druhé. Zuby mu vytloukli v koncentráku a na předloktí mu vytetovali číslo. Přesto měl úžasný smysl pro humor. Moc rád vykládal vtipy, pěkně se smál a občas nadšeně říkal: „Ať se stane cokoli, já věřím v lidskou duši. Uvidíte, že jednou bude na světě pořádek a všichni lidé budou k sobě hodní – co bylo, to bylo, ono to jednou všechno dobře dopadne.“ A hned nato se vždycky rozplakal. Být humoristou není žádná legrace.
6
Úvod
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197641
Archivář
b
ylo teplé letní odpoledne a zaprášeným oknem zámeckého archivu dlouze pronikaly sluneční paprs-
ky, které velká prasklina ve skle měnila v duhový vzorek
na podlaze. V dálce štěkal pes a ze zámeckého parku se tlumeně ozýval nepříjemný zvuk sekačky na trávu. Archivář přejel pohledem zdi obložené stovkami knih. Pak se zadíval na svazky listin a kronik ležících na širokém stole a těžce si povzdechl. Byl pověřen zdlouhavým úkolem, převést rukopisné záznamy do digitální formy k zálohování na optickém disku. Pomalu otevřel velkou objemnou knihu a prohrábl zažloutlé stránky. Staletí záznamů mu volně klouzala mezi prsty. Narození, svatby, úmrtí, povodně, morové epidemie, války, požáry. Lidské životy a osudy zredukované na stručná, vzájemně se proplétající fakta. Historik vyhledal mezi záznamy následující zápisy: Léta Páně 1529, v podzimku, Marie Koželuhová zvaná Terezka povila syna Jana... L. P. 1551, Jan Koželuh, syn Terezky, pojal za ženu kovářovu Bohumilu... Archivář
7
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197641