20 Poslední den v lidové škole jsem se s několika spolužáky rozloučil, jako kdybych je už nikdy neměl vidět. Nenašel jsem mezi nimi žádného přítele, a přesto měl pocit, že jsou mi blízcí. S Katharinou jsem chvíli stál o samotě na chodbě vedle dveří od třídy. Tak jako několik spolužáků, měla i ona po letních prázdninách nastoupit do nového gymnázia nedaleko lidové školy. Já jsem byl zapsán na staré gymnázium, nacházející se za parkem Auer-Welsbach, téměř na hranici čtrnáctého okresu. Příští týden měla Katharina cestovat s rodiči do Itálie k moři. Stručně mi popsala kemp, ve kterém již dvakrát pobývali. Upravila mi límec u bílé košile a řekla, abych si v žádném případě nestříhal vlasy. Odpověděl jsem, že si na ně budu dávat pozor. Poprvé před mýma očima uhnula. Na odchodu jsem zaklepal na dveře ředitelny. Po vyzvání jsem vstoupil dovnitř a rozpačitě se rozloučil. Ředitelka mě pohladila po rameni a popřála mi hodně úspěchů na gymnáziu. Zdůraznila, abych ji s tetou Nathalií někdy navštívil. Spěchal jsem domů. Byl nádherný, horký den. Pomyslel jsem na Nathalii, která s Brigittou před dvěma dny odjela na tři týdny do Halltalu. Ve studeném obýváku jsem pozdravil babičku a ukázal jí vysvědčení, jehož jedničky narušovala pouze jedna dvojka z matematiky. Pochválila mne; její tvrdá ruka ohmatala mé zápěstí. Zahleděl jsem se na židli, stojící v čele stolu; věděl jsem, že zůstane prázdná při každém jídle a každé slavnosti. Na schodech jsem vzal do náruče Anděla a ve svém pokoji otevřel okno. Sluneční paprsky vnikaly do mých očí jako šípy. Zavřel jsem okno a odešel do kuchyně poobědvat. Poté jsem dům opustil. Sel jsem rychlou chůzí k bráně Marie Terezie. Poprvé jsem vstoupil sám do zámeckého parku. Nadechl jsem se vůně léta a jeho plodů. Rozběhl jsem se ke glorietě; kolem mě klouzaly staré a nové obrazy. Z naší lavky v Temné aleji jsem pozoroval tři opodál si hrající, Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197583
drobné holčičky. Jejich barevné, krátké šaty zářily, jejich světlé, dlouhé vlasy vlály. Vysoké hlasy těch hbitých krásek zněly ozvěnou v košatých korunách stromů. Prošel jsem celým parkem. Naslouchal jsem rozhovorům návštěvníků, chladil si ruce v bazénech a zřídlech pramenů, prohlížel si obličeje soch. U Římské ruiny jsem odpočíval ležíc v teplé, měkké trávě. Domů jsem se vrátil až v předvečer. Babička zrovna zpěvem doprovodila jednu pasáž od Brahmse. Vzpomněl jsem si na bolest v jejím pláči doprovázející dědův pohřeb. Zpřítomnil jsem si její roztřesený hlas při hádce s Nathalií, která na dědovu smrt reagovala s nápadnou chladností a i nadále se odmítala vrátit do domu. Na druhý den jsem po obědě procházel bránou Marie Terezie vybaven výkresovými listy, podložkou a třemi tužkami. V půli cesty ke glorietě jsem se rozhodl sejít dolů. Před Hvězdicovým bazénem jsem se posadil do husté trávy pod malý strom. Na lavkách kolem odpočívaly matky s kočárky; četly v knihách nebo si hrály s dětmi. Pustil jsem se do práce. Zanedlouho na mne zezadu promluvil drobný, černovlasý kluk. Leknul jsem se a rukama instinktivně zakryl výkres. Byl oblečen tak jako já do bílých kraťasů a bílého trička; s vykulenýma, tmavě hnědýma očima se mě zeptal, kde jsem se naučil tak pěkně kreslit. Doma, odpověděl jsem tiše. Se zarážející otevřeností mě požádal, abych mu něco nakreslil. Usmál jsem se, vytáhl nový výkresový list a několika tahy zachytil tmavou veverku, hledící z husté koruny stromu. V pohledu udiveného kluka zajiskřila radost; vzal výkres, poděkoval a rozběhl se k drobné brunetě středních let, sedící osaměle na jedné z lavek. Kreslil jsem ještě u gloriety a před bránou Marie Terezie. Téměř celou cestu domů jsem běžel, neboť už bylo pozdě. Dole v chodbě jsem se střetnul s Hemmou, vysávající koberec. Přísným tónem mě Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197583
pozdravila a významně se podívala na hodinky. Již dva měsíce k nám chodila, dvakrát do týdne, pomáhat s úklidem a vařením. Babička měla s nohama stále větší potíže, ovšem pobyt v nemocnici odmítala. Po schodech nahoru jsem běžel. Na chodbě jsem zpomalil a vyrazil do Nathaliina pokoje. Spadl jsem tam zády na postel a přejel očima po baletkách. Věděl jsem, že v Halltalu prožívá šťastné dny. Ucítil jsem, jak její teplé prsty sevřely moji ruku. Ten večer mě Hemma v mém pokoji nenavštívila, aby mi udělala kázání, že musím babičce denně pomáhat. Odešla tak jako vždy krátce před osmou hodinou. Cekal jsem, až se v obýváku rozezní hudba a odebral se do kuchyně pro večeři. První dva týdny jsem chodil do zámeckého parku denně. Kreslil jsem. Tento stereotyp změnila teprve až následující návštěva schönbrunnské zoo. Peníze na vstupenku a zmrzlinu jsem vzal před polednem babičce z peněženky, uložené v nočním stolku v ložnici. Výčitky svědomí jsem neměl, neboť jsem od ní peníze dostával jen zřídka. Když jsem po návratu, v předvečer, tiše spěchal do koupelny, zavolala mne z obýváku. Ztišila Brahmse a požádala mne, abych jí namasíroval nohy. Zarazil jsem se. Stručně mi vysvětlila, jakým způsobem masáž provádět a na závěr dodala, že mě k ní bude potřebovat pravidelně. Dobrou půlhodinu jsem seděl na židli vedle křesla a masíroval babiččiny tenké, flekaté, nezdravě vypadající a zapáchající nohy – od kolen až po prsty. Měla vždy jednu nohu položenou na židli před sebou a kouříc mne dirigovala, kde přitlačit. Na koberci pod ní stál lavor s vlažnou vodou, v níž byl rozpuštěný léčivý prostředek, který jí obstarala Hemma. Jednou se mne babička zeptala na moji denní činnost. Odpověděl jsem, že si hraji buď na zahradě, nebo na cestě pod domem. Podotkla, abych nosil raději tmavé oblečení, na kterém není vidět špína. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197583