A tu jsem věděl, že jí můžu pomoci od všech těch nemocí, které má, jež mají původ v závisti snad ke každému. S černým morčetem, jestli bude chtít. Ale nenabídnu jí to. Musí to přijít od ní. Nejdřív musí sama chtít být jiná. Vejce by na to byla asi dost slabá. Její aura, jak jsem viděl, je úplně prohnilá. Mám zase ta zvířátka a asi jsou v mé posteli. Je to druhá generace. První jsem zabil, ale teď se vylíhli jejich potomci. Když jsem ležel, lezlo to do hlavy a kousalo. Musel jsem jít k řece, kde jsou horké páry, a tak tam není moc komárů a zancudos, a tam jsem si lehl na placatý, pěkně teplý balvan. A byl tam skoro až do rána. Ráno jsem odnesl všechno z postele Damari, aby to vyprala. Damari je přítelkyně Neare. Je těhotná, snad ve třetím měsíci, a je jí šestnáct let. Je ale fyzicky velice vyspělá a krásná, jak v těle, tak i ve tváři. Je indiánka a tvář má jako svatá z obrazu. U snídaně jsme dlouho Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197556
povídali o všem a já ji učil anglicky a česky. Naučila se: »Miláčku«. Damari dělá v kuchyni, pere a vůbec dělá, co je třeba. Jako vlastně všichni ostatní. Ayahuasca mi přinesla smutnou zprávu. Zemřela mi máma. Byl jsem s ní a povídali jsme si. Čekala na smrt chudák čtyři roky. Od té doby, kdy měla mozkovou mrtvici. Někdy byla tady, někdy úplně někde jinde, ale ne ve světě duchů. Nemohla už se ani sama najíst, dojít si na záchod, ani se převrátit. Tak teď s ní mohu být častěji. A zpíval jsem: Trpělivost, trpělivost. Je nutné vyčkat ten správný čas, který je nejvhodnější. Věci dělané z podvědomí mají hluboký význam, který je ztracený, když není spojení se silou. Tak to bylo. Lidé, kteří si myslí, že všechno musí být tak, jak chtějí, a hned, jsou nerealističtí a arogantní. Je to totéž, jako kdyby si mysleli, že oni jsou Bůh, který řídí události.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197556
Neděle, 30. ledna Ráno jsem ukazoval štípance Eanes, jestli pozná, od čeho to je. lsango, komáři, kousavé mušky zancudos nebo blechy. Je to červený flíček se žlutým středem, který vystupuje nad povrch. Řekl: jasně, isango. A je možné je vidět? Ano, je. Tak se mi podíval dozadu na hlavu. Nic jsem tam neměl, ale chytl mi jednoho na krku a odhodil. Do prdele, tak jsem v tom na novo. Bouřlivý pocit nevole, utrpení a úzkosti. Včera přijeli další dva. Ona je Peruánka a on vypadá na mladého Američana. Dlouhý, štíhlý, černé vlasy nakrátko ostříhané. S nikým se tu moc nebaví, chodí spolu, drží se za ruce. U stolu říkali, že on španělsky skoro vůbec neumí. Před obědem jsem ležel u říčky v horkých parách a oni tam přišli. Aby to nebylo trapné, protože sami by to neudělali, jsem vstal a představil jsem se. On se jmenuje Honza a je z Prahy. Tady v Mayantuyacu byl už před třemi měsíci na čtrnáct dní a bral ayahuasku. Zjistil, že to není nic pro něj. Dřív v Praze experimentoval se všemi drogami, co se dají v Čechách koupit, a že už z toho vyšel. Všechno to ale byly syntetické, chemické drogy. Když jsem mu říkal, že ayahuaska je učitel, který učí, namítl mi, že je to všechno jen určitý druh alkaloidů. Ptal jsem se ho, kolikrát tu ayahuasku bral. Řekl, že dvakrát! Tak jsem mu vyprávěl česky příběh o tom, jak jeden muž přišel za osvíceným mnichem do jeho kláštera a řekl mu: »Studoval jsem s těmi nejlepšími učiteli buddhismu po mnoho let. Všechno to už znám, nepotřebuji se učit víc, ale rád bych objevil tajemství tvé moudrosti. Prosím, řekni mi ho. Jsem velice bohatý, můžu si dovolit ti dát, cokoli si za to řekneš.« »Dobře,« řekl mnich. »Posaď se, napijeme se čaje.« Přinesl konvici se dvěma šálky. Začal lít do návštěvníkova šálku a lije, Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197556