Temné kouty XX. století «
křiky, ale i rány pěstí a patrně také obuškem. Z hlučné a nepřehledné vřavy se pojednou vynořil štíhlý muž. Měl na sobě potrhaný a umazaný oblek, ale zato vítězně třímal v ruce válečnou kořist: policejní pendrek. Zuřivě odmítal vrátit obušek policistům a až na schodech před Mozartovým pomníkem se ho podařilo odzbrojit. Předvedli výtržníka na strážnici, kde si formálně ověřili jeho totožnost. Znovu to nebyl nikdo jiný než poslanec Karl Hermann Frank. Před pár hodinami na sebe upozornil v divadle, nyní se „vyznamenal“ v bitce na náměstí, a brzy přijde čas, kdy si jeho protáhlou tvář vynuceně a s nenávistí v duši budou muset vtisknout do paměti miliony Čechů. Ale tehdy, v říjnu 1937, byl ještě vcelku neznámým člověkem. Prokázal svůj nezkrotný temperament i na strážnici, kterou společně s dalším předvedeným násilníkem dočasně proměnili v boxerský ring. Teprve přivolaná posila zvládla rozvášněné příslušníky sudetoněmeckého hnutí. Zvenčí sem zaléhal hluk demonstrace. Poslanci za Sudetoněmeckou stranu – Ernst Kundt a Fritz Köllner – sem přivedli zástup těch, kteří protestovali proti „policejní zvůli“. Kupodivu – v čele jim nekráčel Konrad Henlein. Naopak: zůstal klidně stát u svého vozidla a skoro jakoby nezúčastněně pozoroval rušné dění na náměstí. Rvačky s policií nebyly jeho záležitostí, nemohl se veřejně kompromitovat, měl přece vyšší poslání. Po chvíli ho podívaná zřejmě omrzela, nasedl do auta, dal řidiči stručný pokyn a odjel z bojiště. Celé první jednání „dramatu“ – později nazvaného „teplickým incidentem“ – skončilo tak jako tak prozaicky. S Frankem sepsali na strážnici protokol, na jeho výslovné přání mu umožnili prohlídku úředním lékařem a propustili ho. Také oběma mluvčím demonstrantů, Kundtovi a Köllnerovi, nechali zaprotokolovat jejich stížnost. Navečer, v půl šesté, se sice ještě jiní henleinovci snažili vyvolat na Tržním náměstí další výtržnost, ale neuspěli – Teplice už toužily po klidu.
S
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197415
» Roman Cílek
DALŠÍ DĚJSTVÍ HRY SE PŘESUNULO DO LITOMĚŘIC Právě sem dorazil kolem třetí hodiny odpolední konvoj Konrada Henleina, aby šéf strany ještě stihl symbolickou účast na pracovní konferenci bezmála dvou stovek sudetoněmeckých právníků, kteří se zabývali otázkami veřejného práva. Poněkud zvláštní činnost u představitelů strany, která si dala za úkol prosadit pouze právo vůdcovského principu, síly a moci. Ať tak či onak, právníci pod dojmem Henleinova příjezdu své rokování přerušili a ještě téhož dne před šestou hodinou odeslali ministerskému předsedovi Milanu Hodžovi do Prahy telegram s pateticky formulovaným protestem proti událostem v Teplicích. Mašinérie SdP se rozjela naplno. Také Henlein prozatím zůstal v Litoměřicích a povolal do města pod Radobýlem i další aktéry teplického incidentu. Celou noc z neděle na pondělí se důvěrně radili. A právě tady – v Litoměřicích – pronesl pak Henlein památná slova: „Hodina osvobození sudetských Němců se přiblížila. Odpovědné kruhy Německé říše zakročí na jejich obranu.“ Z úvah tohoto druhu vycházel i otevřený dopis, který Henlein 18. října sepsal v Litoměřicích a odeslal prezidentu Benešovi. Poprvé zde odhodil dosavadní zábrany a prohlásil, že sudetoněmeckému hnutí jde o územní autonomii. O připojení k říši ještě – z taktických příčin – nemluvil. Henleinův dopis následujícího dne otiskla většina německých novin a s jeho obsahem seznámil své posluchače i říšský rozhlas. Ze zdánlivě bezvýznamné potyčky, jakých historie předválečné republiky zaznamenává bezpočet, se stala kampaň, v níž padala velká slova a objevovaly se i závažné požadavky. Z obyčejné pouliční rvačky se stal politický incident. Pražské noviny svůj komentář z 20. října 1937 nazvaly víc než výstižně: „Skandál okolo henleinovských kraválů.“ Československý ministr zahraničních věcí Kamil Krofta uspořádal tiskovou konferenci a prohlásil, že Goebbelsova propaganda vytváří dojem, „jako by se Německo chystalo k trestné výpravě proti naší republice“.
S
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197415
Temné kouty XX. století «
VSKUTKU SE ZDÁLO, ŽE SE SCHYLUJE K NEJHORŠÍMU Do pohraničních oblastí „třetí říše“ se stahovaly jednotky SA a SS, v jejichž štábech se otevřeně hovořilo o tom, že oddíly musejí být připraveny „k aktivní ochraně terorizovaných sudetských Němců“. Někteří z henleinovských předáků se s touhou po takovém vývoji věcí příliš neskrývali. V Praze se 20. a 21. října 1937 konala přísně důvěrná porada členů parlamentního klubu SdP a krajských pohlavárů strany. I zde se mluvilo především o teplických událostech – a o všem, co s nimi souviselo a co z nich může vyplynout. Účastníci jednání došli k závěru, že nálada členstva je krajně rozjitřená, tedy vlastně přesně taková, jakou hnutí v daném okamžiku potřebuje. Henleinův blízký spolupracovník Wilhelm Sebekowsky, rodák z Podbořanska, tu jménem vedení strany oznámil, že muži SA a SS jsou přichystáni překročit hranice. Teplická výtržnost měla roztočit kolo osudových událostí. Úmysly a plány Henleinovy strany však nezůstaly utajeny. Německý vyslanec v Praze Eisenlohr měl pravdu, když v tajné depeši sděloval svým berlínským nadřízeným, že to – bohužel – nebylo jen jeho vyslanectví, které získalo spolehlivé informace o pravém účelu teplického incidentu i o nepříliš dobře skrývaných záměrech SdP. Neboť československá vláda tiskem i diplomatickými cestami zveřejnila skutečný smysl henleinovských provokací a rezolutně odmítla jejich jednostranný výklad. V Berlíně posuzovali pohyby svých sudetoněmeckých pěšáků sice s rámcovými sympatiemi, ale čím dál tím víc také s rozpaky. Splnila celá záležitost v té podobě, jak se odehrála, svůj účel? Rámcový cíl všeho, co se předtím i potom odehrávalo, byl jasný a mluvil o něm Henlein při setkání s říšským ministrem zahraničí Ribbentropem v Londýně, kdy padl pojem „ostré vyhrocení dění v Československu“. Jenomže provedení nebylo bez kazů. Předčasně se odhalily karty, které bylo ještě nějakou dobu třeba držet v tajnosti. Prozrazená intrika ztrácí přece svou hodnotu. Z bouřkových mraků se tedy nakonec nespustil liják. Museli to vzít na vědomí také předáci Sudetoněmecké strany. Svým diplomaticky opatrným ja99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197415