94
Dějiny umění Ve škole se objevili kolem třičtvrtě na deset. Před barákem stačili ještě v parku dát jednu kouřovou a na dějiny umění přišli úplně přesně. Učitel zatím stáhnul rolety a rozsvítil diapromítačku. Pak tam cvakaly obrázky a on je provázel výkladem. „Neolitické umění bylo alespoň částečně magickým úkonem souvisejícím se zajištěním obživy. Neolitická malba znázorňuje nejčastěji lov, vzácněji zemědělskou činnost, nejstarší společnosti se ve svém umění téměř vždy dotýkají nadpřirozených sil. Umění bylo činností duchovní – nikoli intelektuální – a, použijeme-li ještě jasnějších slov, magickou. Umění bylo komunikačním kanálem s mocnostmi, které lidi převyšovaly.“ Doktor Vrána, učitel dějin umění, stiskl dálkové ovládání a v projektoru to zaharašilo. Pak na chviličku místnost schovaná za zataženými závěsy zcela ztemněla, aby ji hned poté zalilo světlo následujícího diáku. „Dál – byla jasná souvislost mezi uměním a životem. Životem všech lidí, nikoli životem úzkého okruhu umělců či lidí vyvolených. Umění bylo odrazem toho, čím společnost žila a jak žila. Umění zobrazovalo problémy, které společnost nejintenzivněji řešila a na úrovni, která úrovni společnosti odpovídala. Použité prostředky odpovídaly stupni rozvoje společnosti. Mimochodem si při pohledu na neolitické malby uvědomíme, o jak rozvinuté umění šlo a o jak duchovně vnímavou společnost šlo. Uvědomíme si, že pokud jde o rozvoj lidí (a nebudeme-li za vývoj společnosti považovat vývoj věcí, kterými se lidé obklopují), nedošlo od té doby prakticky k žádnému skutečnému kvalitativnímu pokroku. Podíváme-li se na evropské středověké umění, bude se nám na první pohled zdát naprosto odlišné. Ovšem jen do té doby, než si uvědomíme, že (náboženská) tematika opět zcela odpovídala způsobu myšlení a vidění světa tehdejších lidí. Umění opět dýchalo tím, čím dýchala celá společnost a zrcadlilo okolnosti svého vzniku. Petr na to bezděčně zareagoval „No, jo, pane profesore, jenomže současný moderní malířství tyhle funkce neplní. Já bych skoro řek, že neplní vůbec žádný funkce. Vono se to nějak vymklo. Když se podíváte do galerie na ňáký současný malíře, dyť to žádný diváky nemá.“ Klára se přidala „Asi jim to ani nijak nechybí…“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197183
95 „Existuje samo o sobě,“ pokračoval Petr. Profesor Vrána zamžoural do tmy „Chcete říct, že výtvarné umění, tedy to, které bylo součástí kulturního života společnosti je mrtvé? No, možná je. Aspoň ve svých původních formách. Jsou sice i dnes jednotliví fenomenální umělci, ale jsou to výjimky. Úlohu, kterou kdysi výtvarné umění mělo, dnes přebírají jiné umělecké obory – film, reklama, design…“ „…a graffiti,“ doplnil ho Petr. „Považujete graffiti za umění?“ zamyslel se kunsthistorik zatímco vytahoval roletu. „No jasně. Jen si to vemte podle toho, co ste nás učil… Graffiti v současném světě představuje nejživotaschopnější a nejvýbojnější skutečné umělecké odvětví. Jeho forma nemusí odpovídat našemu obecně přijímanému estetickému vkusu… Já trošku parafrázuju, co ste nám říkal o Stravinskym a Janáčkovi. Lidi můžou řikat, že je to vošklivý, ale to přece není měřítko. V modernim umění to přece vůbec neplatí…“ „Jenže je tu fakt, že grafiti poškozuje cizí věci, třeba krásnou architekturu… Takový majitel domu tvou tezi o grafiti přijme dost těžko.“ „A co Mocker, který uboural kus Karlštejna, jenom aby realizoval svojí představu o tom, jak to má vypadat, aby to bylo dost gotický. Dyť to bylo vandalství daleko horší a vidíte, učíme se o něm...“ „Vyjadřoval svým způsobem estetický vkus té doby.“ „To ale dělá kýč taky.“ „Ne tak úplně, kýči scházejí ostatní znaky…“ zamyslil se, „myslíte, že bychom se na přestavbu Karlštejna mohli dívat jako na kýč, zatímco o graffiti se učit jako o uměleckém směru?“ „Když to tak řikáte, tak vlastně jo,“ přisvědčil Petr. „Graffiti je výtvarnou oblastí, která má svoje početný publikum. Vlastně ho denně vidí skoro všichni lidi, i když hodně z nich ho odmítá. Ale podle toho, co ste nám řikal, to může dělat taky prostě proto, že neuměj překročit představy toho co se má líbit. Graffiti žije, vyvíjí se. Většina klasických uměleckých odvětví už pěknou řádku let stagnuje.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197183
96 Michal se zasmál: „Až budu starej, tak se na graffiti budu chodit dívat do galerie…“ „To už by to nebylo to živý umění,“ nesouhlasil Petr. Kunsthistorik přikývl: „To je dobrá úvaha, Petře, nechcete to napsat?“ „Myslíte jako třeba seminárku o graffiti?“ „Třeba. Věděl bych i o možnosti publikovat to.“ „No jo, jenže to je hrozná práce…“ „…ale stálo by to za to.“ „Když já bych to rád udělal. Což vo to. Jenže mně se do takovýho velkýho psaní nechce…“ „Ale život nebo umění přece není to, co ti lidé chtěli udělat, ale co opravdu udělali,“ docent Vrána třídě odclonil poslední roletu. „Přece je skvělý i to, vědět, že bych to moh udělat, kdybych chtěl…“ „Ale dějiny pokroku, …umění nebo vědy nepsali lidi, který měli talent a věděli o sobě, že jsou něčeho schopni, ale výhradně ti, kteří něco opravdu udělali.“
---------„Půl dvanáctý, nejvyšší čas vypadnout,“ komentoval Petr směr cesty parkem dolů, když na něj lidi zpoza rohu v parku mávali. Petra a Michal koneckonců kráčeli s ním. „Nechceš tam zůstat aspoň na Tomáše?“ zkusila ho naviklat zadýchaná Pavla, když scházeli dolů s příkrých schodů. „Ani ne…“ „Proč ne?“ „Proč jo?“ „Občas se tam člověk něco dozví…“ „To je pravda, když mě se tam dneska nechce.“ „Jak myslíš… A co se ti chce?“ pokračovala.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197183