Miroslav Sehnal………………..…………………… Beztížná hodina
rý vypadal jako vycpaný. Celou dobu se nepohnul, nešlehl ocasem, aby odehnal dotěrné mouchy, jen se odevzdaně potil. „Příště buďte opatrnější!“ vyhoupla se do sedla. „Děti se dívají…“ Z výšky se na mě přátelsky usmála. „Měl byste jít příkladem!“ Kopla koně do slabin, poskočil a začal nečekaně cválat, leknutím vyhazoval zadníma nohama. Policistka měla co dělat, aby se mu udržela na hřbetě. „Tohle říkal táta taky,“ ozvala se holčička. „Lepší než peníze jsou dobré známosti…“ Závistivě si prohlížela Čuňasův portrét na mém saku. „Sketo!“ ulevil jsem si. „Ty musíš mít výstavní rodiče!“ Natahovala k pláči, třela si pěstičkami oči, ale nebyla dost dobrá, abych nepoznal, že to jen hraje. Byl jsem ve střehu, už jsem věděl, že je stará až moc! Někde v nitru náměstí cosi zachroptělo, žbluňklo a prsklo, pod dlažbou najednou klokotalo, jako v ucpané záchodové míse. Vyděšeně jsem se rozhlížel a přeskakoval panicky z místa na místo, byl jsem 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197054
Miroslav Sehnal………………..…………………… Beztížná hodina
přesvědčený, že se mi pod nohama otevírá zem. Nevím, co jsem čekal, možná Godzillu, něco ji vyrušilo při kladení vajec v městské kanalizaci, leze ven, aby se pomstila arogantnímu lidstvu! Byl jsem už tak zpitomělý, že jsem tomu vážně věřil. „Hurá!“ jásala dívenka. „Pustili vodotrysk!“ Spatřil jsem konečně litinová hrdla čtyřpalcových trubek, nevyčnívala nad dlažbou, ale naopak s ní dokonale splývala. Tvořila řadu, spojenou plytkým korýtkem s několika dobře maskovanými výpustmi. Z trubek vystříkly gejzíry vody, nebyly nijak mohutné, přesto hned vytvořily obrovské louže, roztékající se líně po náměstí. Nenápadnou strouhou, která nestačila přívalu z podzemí, mizely pomalu v malých kanálcích, ústících zpět pod dlažbu. „Kristepane!“ žasl jsem. „Tohle stříknout nějaké babce pod šaty, nadělá si do bombarďáků a odvezou ji na krchov!“ Odněkud se vyrojila horda cikánků, menší byli nahatí a větší v červených trenýrkách, s vřískotem nastavovali gejzírům zadky. Sedali si na ně jako na bidet, zřejmě tyhle potěmkinovské minerální lázně už velmi důvěrně znali. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197054
Miroslav Sehnal………………..…………………… Beztížná hodina
Jedna z louží zaplavila panáka, křída se pomalu rozpouštěla, brzy po ní téměř nic nezbylo. „Je pryč,“ posteskla si holčička. „Můžu si namalovat nového?“ „Ať tě to ani nenapadne!“ pohrozil jsem jí prstem. „Proč? Máte přece známosti!“ Snažil jsem se zachovat klid, zasluhovala by pár facek, ale bylo to přece jen ještě dítě, i když nechutně drzé. „Běž už domů,“ řekl jsem unaveně. „Pro dnešek stačilo. Bolí mě z tebe hlava.“ Čvachtala špičkou tenisky v okraji kaluže. „Vy jste stejný jako moje máma,“ stěžovala si. „Taky na mě nemá nervy. Kupuje mi Pokémony, jen aby ode mě měla pokoj!“ Přivřela provokativně oči, hranou podrážky se na mě pokusila stříknout vodu. „Máte děti?“ ušklíbla se. Oprašoval jsem si nervózně sako a získával tak čas k přemýšlení. Nic mě nenapadalo, nevynořila se žádná vzpomínka. „Já nevím,“ přiznal jsem nakonec. „Možná nějaké mám…“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS197054