Polanka nad Odrou Polanka je poprvé zmiňována v roce 1424, kdy náležela do Opavského knížectví. Ves byla v průběhu 15. století rozdělena na dvě části - Dolní a Horní Polanku. V 17. století se Polanka stala součástí klímkovického panství, Dolní Polanku vlastnila Anna Porubská a Horní Polanku pak Zikmund Porubský. Od roku 1698 byla Dolní Polanka vlastnictvím hrabat Wilczků, zatímco Horní Polanka se brzy stala vlastnictvím rodu Moennichů. Ti na počátku 18. století mimo jiné založili také osadu Janovou a Václavovice. Dcera hraběte Moennicha se provdala za hraběte Larische a jejich dcera se v roce 1829 stala držitelkou Horní Polanky. Po sňatku s Gebhardem Leberechtem Bliicherem v roce 1832 se dostává Horní Polanka do vlastnictví tohoto rodu až do roku 1850, kdy se Horní i Dolní Polanka spojuje v jednu obec. Současně byly k ní připojeny i osady, Fonovice, Janová a Václavovice. Postupně se Polanka stává typickou příměstskou obcí, roste počet domů i obyvatel, kteří nacházejí obživu v rozvíjejících se důlních a průmyslových závodech sousední Ostravy. Obec je zpřístupněna jednak zastávkou na Severní dráze císaře Ferdinanda, ale od roku 1911 i místní drahou Svinov - Polanka - Klimkovice. Po I. světové válce se široce rozvinul spolkový život a zlepšovala se vybavenost obce. V obci do té doby převažovala hlavně zemědělská činnost, zaměstnanost se však na počátku 20. stol. začala postupně měnit vlivem industrializace sousedního
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196968
Svinova, Mariánských Hor a dalších obcí ostravské aglomerace. V roce 1938 byla Polanka přičleněna jako součást Sudetské župy k Německu. V roce 1976 byla obec připojena k Ostravě a stala se součástí městského obvodu Poruba. Samostatným městským obvodem se stává v roce 1991. V současné době zde žije přes 4000 obyvatel, rozlohou však patří Polanka nad Odrou k největším obvodům města. Jihovýchodní hranici obce tvoří řeka Odra, v jejíž nivě se rozkládá CHKO Poodří. Polanka nad Odrou je obklopena loukami, lužními lesy a množstvím rybníků a zejména v poslední době se stává rekreačním zázemím města Ostravy. Mimo krásné přírody lužních lesů, množství rybníků, mnohých toků (Polančice, Mlýnka, a další) a náhonů, se zde nacházejí čerpací stanice jodobromových vod, které zásobují nedaleké lázně v Klimkovicích na Hýlově.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196968
Poruba Vznik Poruby můžeme datovat někdy na počátek 14. století. První písemná zmínka je z roku 1377, kdy Poruba patřila k Třebovicím. Český název Poruba je odvozen od rubání – obec vznikla na lesní půdě. Německý název byl z roku 1655 a zněl Hennersdorf. V r. 1573 vystavěl Ondřej Bzenec, majitel Poruby a klimkovického panství, porubský zámek, který se stal jeho sídlem. Z té doby pochází pravděpodobně i kostel sv. Mikuláše, z roku 1563 a 1568 jsou na dochovaných náhrobcích dvou dětí Ondřeje Bzence první zmínky o kostele. Právě obraz sv. Mikuláše s berlou, patrona zdejšího kostela měla Poruba ve svém znaku. Dnešní podoba kostela je z let 1788 - 1793 a k farnosti tehdy patřily i obce Svinov a Třebovice. Již okolo roku 1650 je připomínána v Porubě škola, kterou navštěvovaly kromě porubských i děti ze Svinova, Vřesiny a Třebovic. Ve dvacátých létech 20. století zde byl ředitelem Josef Hurník, otec zesnulého hudebního skladatele Ilji Hurníka. Obyvatelstvo Poruby se původně živilo výhradně zemědělstvím. V roce 1804 bylo v Porubě 75 domů s 574 obyvateli. O čtyřicet let později zde byly 2 vodní mlýny, palírna s ročním výpalkem 144 věder lihu, kostel, škola a krčma.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196968