Rekod1-192_Sestava 1 30.5.13 10:39 Stránka 98
JuDIKaTuRa
Naopak to, co tvoří tzv. hrobové příslušenství, lze pořídit nebo získat některým způsobem, jímž lze nabýt vlastnictví k movitým věcem.
Podle žalobcova tvrzení mělo v daném případě dojít k darování hrobového příslušenství v r. 1930, tedy za platnosti obecného zákoníku občanského z roku 1811. Podle tohoto zákona bylo pro formu darovací smlouvy rozhodné, zda šlo o věc movitou či nemovitou.
Pomník (náhrobek) byl považován za věc movitou, mohl-li být bez porušení hrobu odstraněn. hrob sám, tj. část hrobu pod zemí byl věcí nemovitou a byl součástí hřbitova.
Podle ustanovení § 426 obecného zákoníku občanského z roku 1811 bylo třeba k převodu vlastnictví movité věci předání, popřípadě odevzdání věci. ani žalobce v projednávané věci netvrdil, že by mu podobným způsobem (tj. tradicí) bylo hrobové příslušenství (pomník, rám hrobu, apod.) odevzdáno „z ruky do ruky“, což by snad bylo možné u hrobového příslušenství nezabudovaného, demontovaného apod. ani to ovšem nemění nic na tom, že k převodu vlastnictví k hrobovému příslušenství mohlo dojít a skutečně také došlo jinak než jeho „hmotným odevzdáním z ruky do ruky“.
zmíněné ustanovení § 426 o. z. o. pamatovalo i na takové případy, kdy převod vlastnictví k movité věci jejím odevzdáním nebyl možný, účelný či praktický. v ustanovení § 426 o. z. o. bylo totiž odevzdání věci movité z ruky do ruky označeno za způsob, jímž zpravidla, tedy nikoliv bezvýjimečně, k převodu vlastnictví movité věci dochází. Obecný zákoník občanský z roku 1811 znal ostatně i další způsoby nabývací než prosté odevzdání, a to konkrétně odevzdání znameními a prohlášením. Stanovil totiž v § 427, že u takových movitých věcí, které pro svou povahu nedopouštějí hmotné odevzdání, jako při dlužních pohledávkách, nákladním zboží, při skladu zboží nebo při jiné věci hromadné, dovoluje zákon odevzdání znameními, a to tak, že vlastník přejímateli odevzdá listiny, které prokazují vlastnictví, nebo nástroje, které přejimatele učiní způsobilým výlučně se uvésti v držbu věci, nebo tak, že se věc opatří značkou, z které každý může jasně poznat, že věc byla přenechána někomu jinému. v ustanovení § 428 o. z. o. pak bylo stanoveno, že prohlášením se věc odevzdá, když zcizitel prokazatelným způsobem dá najevo svou vůli, že chce napříště věci míti jménem přejimatelovým, nebo že příjemce věc, kterou dosud měl bez věcného práva, má napříště držet na podkladě věcného práva.
v projednávané věci vyplývá z výsledků dokazování, že žalobcův otec v roce 1930 předal žalobci listinu z 13. 6. 1881, podle níž bylo žalobcovu otci přenecháno na hřbitově místo pro rodinnou hrobku. Pak ovšem tu došlo k darovacímu aktu mezi žalobcovým otcem a žalobcem ohledně hrobového příslušenství. uvedená listina prokazovala užívací právo dárce k předávanému hrobovému místu a byla současně důkazem (i když samozřejmě vyvratitelným) o vlastnickém právu dárce k hrobovému příslušenství. Jestliže však, jak bylo zjištěno z výpovědí svědků F. J. a R. K., se žalobcův otec před příbuznými a známými ani netajil tím, že svému synovi „hrobku“ daroval, lze z toho dovodit, že k darování hrobového příslušenství žalobci skutečně došlo. z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196960
Rekod1-192_Sestava 1 30.5.13 10:39 Stránka 99
MOvITÉ věCI
24. Obchodní podíl
Obchodní podíl lze vydržet jako věc movitou. NS 29 Odo 1216/2005, R 50/2008
Z odůvodnění:
zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda lze vydržet majetkové právo k obchodnímu podílu. Podle ustanovení § 129 odst. 2 obč. zák. lze držet věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.
Podle ustanovení § 134 obč. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. a konečně podle ustanovení § 151o odst. 1 obč. zák. lze vydržením nabýt právo odpovídající věcnému břemeni.
Odvolací soud poté, co uzavřel, že smlouvy, kterými nabyli dovolatelé obchodní podíly Č.-I. d. spol. s r. o., jsou neplatné, postupoval správně, zabýval-li se tím, zda připadá v úvahu vydržení obchodního podílu (ve vazbě na možnost jeho „držby“).
za správný však Nejvyšší soud nepovažuje závěr, že vydržením lze nabýt pouze věcné právo, o kterém to stanoví zákon, tedy právo vlastnické nebo právo odpovídající věcnému břemeni.
Svůj závěr o nemožnosti vydržet obchodní podíl založil odvolací soud na tom, že obchodní podíl je souhrnem práv a povinností společníka ve vztahu ke společnosti. Proti tomuto názoru zajisté námitky mít nelze. Jde však pouze o jednu z možných charakteristik obchodního podílu. Obchodní podíl je současně majetkovou hodnotou, se kterou lze jako s takovou disponovat, tj. činit ji předmětem právních úkonů jako celek, nikoli jen ohledně jejích složek, tj. jednotlivých práv a povinností.
Posuzuje-li se možnost vydržení obchodního podílu z tohoto pohledu, je třeba vzít v úvahu právě to, že byť není věcí, jsou s ním spojena práva a povinnosti společníka společnosti s ručením omezeným stejně, jako jsou s akcií spojena práva a povinnosti společníka společnosti akciové.
Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném od 1. ledna 2001, se na cenné papíry vztahují ustanovení o věcech movitých, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. z uvedeného plyne, že akcii, jako cenný papír, lze vydržet podle ustanovení § 134 odst. 1 obč. zák. jako věc movitou. za situace, kdy o možnosti vydržet akcii (jako věc movitou) nelze podle platné právní úpravy mít – přesto, že i akcie představuje souhrn práv a povinností akcionáře, tak jako obchodní podíl představuje souhrn práv a povinností společníka společnosti s ručením omezeným – žádné pochybnosti, by byl závěr, že obchodní podíl vydržet nelze, zcela nelogický. ve prospěch závěru, že vydržení obchodního podílu je možné, lze argumentovat
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196960
Rekod1-192_Sestava 1 30.5.13 10:39 Stránka 100
JuDIKaTuRa
i teleologickým výkladem úpravy držby a vydržení a za použití zásad, na kterých spočívá obchodní zákoník, zejména za použití zásady právní jistoty (§ 1 odst. 2 obch. zák.).
Teorie je jednotná v tom, že účelem institutu vydržení je umožnit nabytí vlastnictví držiteli, který věc dlouhodobě ovládá v dobré víře, že je jejím vlastníkem, a uvést do souladu dlouhodobý faktický stav se stavem právním (viz např. Spáčil, J.: Ochrana vlastnictví a držby v občanském zákoníku. 2., doplněné vydání, C. h. Beck, Praha 2005, str. 238). z uvedeného plyne, že odmítnutí možnosti vydržet obchodní podíl by znamenalo poskytnout osobám, které jsou v dobré víře, že se staly společníky společnosti s ručením omezeným, menší míru ochrany a také menší míru právní jistoty než osobám, které jsou v dobré víře o tom, že jsou vlastníky akcií. Takový závěr není podle dovolacího soudu možný, neboť pro takové omezení ochrany není v obchodním ani občanském zákoníku žádný podklad. Proto dovolací soud uzavřel, že vydržení obchodního podílu je podle platné právní úpravy, za analogického použití úpravy vydržení věcí movitých, možné.
zbývá posoudit, jaký vliv měla na možnost vydržení obchodních podílů Č. - I. dopravní spol. s r. o. v projednávané věci skutečnost, že v době, kdy byly uzavřeny smlouvy o jejich převodu, nevztahoval zákon na akcie a jiné cenné papíry právní režim věcí movitých. K tomu dovolací soud uzavřel, že již před 1. lednem 2001 (tj. před účinností zákona č. 362/2000 Sb., který začlenil do zákona č. 591/1992 Sb. právní úpravu vztahující na cenné papíry právní režim věcí movitých) byly (přinejmenším) listinné cenné papíry vnímány značnou částí teorie a rovněž praxí jako věci (popřípadě jako majetkové hodnoty, na které lze vztáhnout analogicky právní úpravu věcí movitých), přičemž se diskutovalo i o tom, zda věcí je pouze jejich hmotný substrát, anebo cenné papíry jako souhrn práv a povinností, které představují.
za stavu, kdy k podřízení cenných papírů režimu věcí movitých (zákonem č. 362/2000 Sb.) nedošlo na základě změny v obsahu práv a povinností do nich inkorporovaných, ale zcela nepochybně (neboť jiného logického důvodu pro takovou změnu není) na základě závěru, že jejich právní režim je třeba z důvodu ochrany jejich vlastníků i třetích osob postavit najisto, nebylo by logické dovodit, že ze skutečnosti, že právní předpisy neformulovaly právní režim cenných papírů dostatečně jednoznačně, plyne, že soud jejich majitelům odepře potřebnou ochranu. z uvedeného vyplývá, že závěr, který učinil dovolací soud ohledně možnosti vydržení obchodního podílu po účinnosti zákona č. 362/2000 Sb., se uplatní i na právní vztahy vzniklé před jeho účinností.
25. Členský podíl v bytovém družstvu
Práva a povinnosti spojené s členstvím (členský podíl) v bytovém družstvu lze vydržet jako věc movitou.
NS 29 Cdo 3038/2011, aSPI JuD217421Cz
Z odůvodnění:
usnesením ze dne 9. prosince 2008, čj. 41 Cm 36/2008-50, Krajský soud v Ostravě určil, že navrhovatelka je členkou Bytového družstva Č. (dále jen
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196960