Opatreni_1-224_Sestava 1 5.12.13 9:47 Stránka 98
Předběžná opatření
a zabýval se námitkami stěžovatele. K věci uvedl, že stěžovatel nedoložil, a to ani v odvolání, tvrzené sociální poměry a neosvědčil ani to, že získanou kupní cenu z předchozího prodeje nemovitostí již spotřeboval. Zabýval se námitkou stěžovatele, že ho soud prvního stupně nevyzval k doložení jeho sociálních poměrů. K tomu uvedl, že soud prvního stupně je povinen rozhodnout o návrhu na předběžné opatření bez odkladu, a proto nemohl stěžovatele vyzvat k doložení sociálních poměrů. Bylo věcí stěžovatele, aby spolu s návrhem na vydání předběžného opatření podmínky pro osvobození od soudních poplatků osvědčil.
Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, které jim ukládají ve věci rozhodovat bezodkladně (nejpozději do uplynutí 7 dnů od podání návrhu – ustanovení § 75c odst. 2 o. s. ř). Navíc ustanovení § 75b odst. 3 písm. f) o. s. ř. vyžaduje, aby stěžovatel s podáním návrhu osvědčil, že jsou u něho splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků; jinak je povinen zaplatit jistotu. Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že zde není prostor pro jiný postup, než ten, který obecné soudy zvolily.
Ústavní soud nepřisvědčil stěžovateli, že je možné předpokládat, že soud prvního stupně i soud odvolací znají jeho sociální poměry. Příslušné právní předpisy takový postup nepředvídají, protože jednoznačně požadují osvědčení rozhodných skutečností; je nutno poukázat i na to, že obecné soudy rozhodují značný počet případů, a nemohou proto do podrobností znát sociální poměry navrhovatelů. V úvahu je nutno vzít i to, že sociální poměry navrhovatele se v průběhu času mohou měnit a situace, která na straně navrhovatele platila v předchozím řízení, se mohla vyvinout jinak. I proto občanský soudní řád vyžaduje osvědčení sociálních poměrů v každém jednotlivém případě.
98
Ústavní soud navíc připomíná, že předmětem ústavní stížnosti bylo rozhodnutí o předběžném opatření, což v žádném případě není posledním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Nic nebránilo stěžovateli v tom, aby podal nový návrh na vydání předběžného opatření, k němuž by řádně osvědčil, že jsou u něho předpoklady osvobození od soudních poplatků splněny. Současně je nutno poukázat i na to, že meritorní rozhodnutí v době podání ústavní stížnosti ještě vydáno nebylo a stěžovatel tak měl k ochraně svého práva další procesní prostředky. Poznámka: Závěr Ústavního soudu, podle něhož se navrhovatel nemůže spoléhat na to, že se soud rozhodující o předběžném opatření seznámí s jeho majetkovými poměry, které jsou patrny z jiných spisů téhož soudu, je svébytným výkladem § 121 o. s. ř., podle něhož není třeba dokazovat skutečnosti známé soudu z jeho úřední činnosti. – Je skutečností, že s ohledem na potřebu rozhodnout o předběžném opatření s vysokou mírou urychlení se pravidla, podle nichž se dokazuje v řízení ve věci samé, použijí jen přiměřeně (srov. se zákonem výslovně deklarovanými výjimkami v § 75c odst. 3 o. s. ř.). Zůstává však otázkou, zda a do jaké míry může být v řízení o předběžném opatření suspendován § 121 o. s. ř., který je vyjádřením legitimního principu, že notoriety, jež jsou obecně známy nebo soudu známy z úřední činnosti, se neprokazují, neboť soudem sankcionovaná povinnost k prokazování samozřejmostí by byla šikanou vůči účastníkům. V této souvislosti je vhodné připomenout, že v jiných svých rozhodnutích Ústavní soud výslovně připouští, že při přezkumu podmínek pro osvobození od složení jistoty mohou soudy přihlížet i ke skutečnostem, které jsou jim známy z jiných řízení (srov. s usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2011, sp. zn. I. ÚS 3124/2010).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196942
Opatreni_1-224_Sestava 1 5.12.13 9:47 Stránka 99
Povinnost ke složení jistoty a k náhradě škody
Pojem skutečností známých soudu z úřední činnosti lze pro účely rozhodování o předběžném opatření zúžit na pojem skutečností známých nikoliv soudu jako instituci, ale soudci, který o předběžném opatření rozhoduje. Proti tomuto zúžení však hovoří fakt, že nikoli vždy (nikoliv z každého rozvrhu práce příslušného soudu) je předem zřejmé, který konkrétní soudce se bude návrhem na vydání předběžného opatření zabývat. Při takovém zúžení by navrhovatel zůstal v nezaviněné nejistotě, jaké skutečnosti budou soudu (ve skutečnosti konkrétnímu soudci) známy z jeho úřední činnosti.
Úsudek, podle něhož navzdory znění § 75c odst. 4 o. s. ř. může navrhovatel osvědčovat své majetkové poměry i po rozhodnutí soudu prvého stupně (až do rozhodnutí o odvolání) je závěrem Krajského soudu v Plzni, který Ústavní soud pouze nevýslovně aproboval. V podstatě se jedná o posouzení, zda ust. § 75c odst. 4 o. s. ř. nastoluje obdobu koncentrace dle § 118b odst. 1 nebo § 114c odst. 5 o. s. ř. – S ohledem na rozdílnost dikcí § 75c odst. 4 na straně jedné a § 118b odst. 1 a § 114c odst. 5 o. s. ř. na straně druhé se domnívám, že režim skutkového a důkazního „stopstavu“ podle § 75c odst. 4 o. s. ř. je odlišný. – Účastníkům je nepochybně zapovězeno uvádět a osvědčovat v odvolacím řízením skutečnosti, které nastaly až po vynesení prvostupňového rozhodnutí o předběžném opatření (skutečná nova, nikoli jen opomenutá fakta). V tomto směru je koncentrace podle § 75c odst. 4 o. s. ř. přísnější, než koncentrace podle § 118b odst. 1 a § 114c odst. 5 o. s. ř. Nicméně z § 75c odst. 4 o. s. ř. nelze gramatickým výkladem dovodit, že by účastníci nemohli v odvolacím řízení (do doby rozhodnutí odvolacího soudu) osvědčovat a prokazovat skutečnosti, které nastaly do doby rozhodnutí soudu prvého stupně. Ústavní soud v prezentovaném usnesení uzavírá, že navrhovatel, jehož návrh na vy-
dání předběžného opatření byl odmítnut, neboť nedoložil, že jsou u něho dány podmínky pro osvobození od placení soudních poplatků, může podat návrh na nařízení téhož předběžného opatření znovu. – Tento nepochybně korektní náhled vychází z faktu, že předmět řízení o předběžném opatření je vymezen konkrétními důvody pro jeho vydání a požadovaným petitem, nikoliv však tím, zda došlo nebo nedošlo ke složení jistoty. K problematice věci rozhodnuté v řízení o předběžném opatření viz rovněž nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 31/97, a usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Cdo 841/2007).
62. nelikvidní majetek a jeho vliv na povinnost zaplatit jistotu § 75b, 138 o. s. ř.
Při úvaze o tom, zda jsou na straně navrhovatele splněny podmínky pro osvobození od placení soudních poplatků (a pro zproštění povinnosti složit jistotu), soud přihlíží i k majetkovým hodnotám ve vlastnictví navrhovatele, které aktuálně nelze zpeněžit. Usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 63/2006 ASPI JUD134772CZ
Z odůvodnění:
Krajský soud v Brně v právní věci stěžovatelů (žalobců) o nahrazení projevu vůle ke smlouvě o převodu akcií, nepřiznal stěžovatelům osvobození od soudního poplatku za návrh na předběžné opatření. Vrchní soud v Olomouci napadané usnesení jako věcně správné potvrdil.
Stěžovatelé napadli výše uvedená rozhodnutí ústavní stížností. Uvedli, že pokud krajský soud při zjišťování majetkových
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196942
Opatreni_1-224_Sestava 1 5.12.13 9:47 Stránka 100
Předběžná opatření
poměrů stěžovatelů zohlednil jimi obývané nemovitosti v jejich vlastnictví, tímto se krajský soud dopustil nerespektování čl. 4 odst. 1 Listiny, neboť nepřímo po stěžovatelích vyžaduje, aby za účelem získání prostředků na složení jistoty prodali či zatížili nemovitosti, v nichž realizují své základní právo na bydlení. Stěžovatelé se rovněž nebyli s to ztotožnit se s postupem, kdy vrchní soud zahrnul do posouzení jejich majetkových poměrů cenu akcií ve vlastnictví stěžovatelů, které jsou ovšem akciemi veřejně neobchodovatelnými, tudíž nikterak nemohou ovlivnit majetkové poměry stěžovatelů. Svou ústavní stížnost uzavřeli stěžovatelé výhradou, že odvolací soud se nezabýval celkovými poměry stěžovatelů, nýbrž jen jejich složkou majetkovou.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. – Pokud krajský soud zohlednil při zjišťování majetkových poměrů stěžovatelů mimo jiné jimi obývané nemovitosti v jejich vlastnictví, odpovídá takový postup povinnosti obecného soudu zkoumat poměry žadatele o osvobození od soudního poplatku ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. Úvahu vrchního soudu, podle které veřejně neobchodovatelné akcie ve vlastnictví stěžovatelů ovlivňují jejich majetkové poměry, považuje Ústavní soud za přiléhavou k výhradě stran neúplnosti posouzení celkových poměrů stěžovatelů vrchním soudem.
Poznámka: Z logiky, jež je prezentována v judikátu, je třeba dovodit, že majetný navrhovatel se nemůže zprostit povinnosti platit jistotu s poukazem na nemožnost zpeněžit vlastní majetek za účelem zaplacení jistoty, pokud tato nemožnost nemá jen zcela přechodný charakter. Nemůže tedy využít ani důvodu vymezeného v § 75b odst. 3 písm. e) o. s. ř. (je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla navrhovateli vzniknout újma, a navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného
100
opatření osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit). V podstatě se jedná o derivaci jiného již prezentovaného názoru Ústavního soudu, podle něhož zaviněná insolvence navrhovatele nemá vliv na existenci ani výši jeho povinnosti ke složení jistoty (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2011, sp. zn. I. ÚS 1426/2011).
63. Ztráta v podnikání versus povinnost ke složení jistoty § 75b, 138 o. s. ř.
Při posuzování, zda navrhovatel-podnikatel, který nemá finanční prostředky ke složení jistoty, spolu s návrhem na vydání předběžného opatření musí složit jistotu, soud vychází s předpokladu, že neúspěch navrhovatelovy podnikatelské činnosti (jeho insolvenci) nelze prostřednictvím institutu osvobození od soudních poplatků přenášet na stát.
Usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2011, sp. zn. I. ÚS 1426/2011 ASPI JUD201876CZ Z odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 bylo rozhodnuto tak, že návrh stěžovatele, aby vedlejším účastnicím byla předběžným opatřením uložena povinnost opatřit odběrní místo stěžovatelky elektroměrem a obnovit dodávku elektrické energie, se zamítá. Usnesením Městského soudu v Praze bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Soud druhého stupně konstatoval, že podle § 75b odst. 1 o. s. ř. k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel (žalobce) povinen složit nejpozději stejný den, kdy podal soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu v zákonné výši. Nestane-li se tak, návrh na vydání předběžného opat-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196942