Budeš už ticho/tiše?
Užití poměrně početných příslovcí s možným dvojím zakončením, a sice jednak na samohlásku -o (dlouho, chladno, draho, veselo aj.), jednak na -e (dlouze, chladně, draze, vesele aj.) je v současném českém jazyce vcelku bezproblémové a bývá i ze strany pokročilejších jinojazyčných mluvčích většinou náležitě respektované. Adverbium s finálním vokálem -o vyjadřuje, jak známo, význam konkrétní, popř. stav, zatímco adverbia zakončená na -e zachycují význam přenesený, popř. způsob: Mluvil o tom dlouho – tedy z hlediska časového × Mluvil o tom dlouze – obšírně, do všech podrobností; Celý den bylo chladno × Přijali ho dost chladně; V Londýně je prý velmi draho × Tak tohle nám draze zaplatíte! (= jinak než finančně, materiálně); Na setkání spolužáků bylo jako vždy veselo × Tvářila se vesele. Některé gramatiky (např. Česká mluvnice B. Havránka a A. Jedličky) připomínají skutečnost, že příslovce zakončené na -o mívá nejčastěji platnost větného základu v jednočlenných větách, ať už se sponou, nebo bez ní (jde tedy o tzv. predikativum), proti tomu příslovce s finálním vokálem -e (-ě) rozvíjí jako příslovečné určení adjektivum nebo sloveso. V řečové praxi se ale vyskytnou ojedinělé případy přinášející dvojí možné řešení – říká se totiž např. běžně Buď ticho!, ovšem rovněž neméně často Buď tiše! Jak tuto situaci vnímat? Výraz ticho má evidentně povahu nominální, srov. výpovědi jako Slyšíte to krásné ticho?; Ticho, prosím (= požaduji dosažení ticha, chci, aby bylo ticho), kdežto lexém tiše doprovází sloveso, je svou povahou ryze adverbiální (Mluvte tiše; Chovejte se tiše apod.). Řekne-li tedy mluvčí ticho (Buďte ticho!), lze se oprávněně domnívat, že má nejspíše na mysli požadovaný výsledný stav, v konkurenčním případě (tiše) klade patrně důraz na dějovou stránku věci, na okolnostní určení, může mít intenci vyjádřit se ve smyslu ,chovejte se tiše, aby bylo
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196812
99
ticho‘. Obojí je možné a mluvčí toho, jak jsme už naznačili, v komunikaci využívají. Konkrétně v tomto případě se ale setkáváme i s jinými možnostmi realizace propozičního obsahu (Buď potichu! Buď už konečně zticha!), které jsou po obsahové stránce rovnocenné a z hlediska gramatického (formálního) jednoznačné. Bylo by skutečně výtečné mít u nás i onomaziologicky koncipovaný popis mluvnického systému naší mateřštiny, byť zdaleka ne všechny gramatické kategorie a jevy jsou pro tento druh popisu optimální. Odkazuji v této souvislosti na jeden ze zdařilých pokusů, a sice na takto pojatou mluvnici angličtiny: G. Leech – J. Svartvik: A Communicative Grammar of English. London, Longmann 1975.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196812
Dobře ty
Snad v každém údobí se v jazyce objevují nové, nevšední, neotřelé výrazy a spojení, nejinak je tomu i v současnosti. Mám na mysli frekventovaná vyjádření jako To dám (tzn. to zvládnu, to dokážu); Stalo se to dva roky zpátky (tzn. došlo k tomu před dvěma lety) aj. Příčiny jejich vzniku a užívání mohou být různé. Patří mezi ně např. snaha mluvčího po stručnosti vyjádření, po jeho zjednodušení (např. vyhnutí se skloňování určitého výrazu), nemalou roli může mít rovněž vliv některých cizích jazyků, v posledních desetiletích především angličtiny (vedle řady lexikálních anglicismů do této oblasti spadají i „anglické struktury“, srov. mít něco pod kontrolou – to have something under control atd.). V nedávné době jsem se při různých příležitostech (např. při stolních společenských hrách nebo při kolektivních sportech) ze strany nedospělých mluvčích opakovaně setkával se spojením Dobře ty a s jeho obměnami, a to jak v čísle jednotném, tedy Dobře on; Dobře ona a v menší míře i Dobře já, tak s nižší četností výskytu rovněž v čísle množném: Dobře vy aj. Mluvčí (údajně i dospělý, a to zejména při sportovních aktivitách) touto cestou – jak je ze syntagmatu patrné – chválí spoluhráče, protihráče, event. dokonce sebe sama. Nevětná výpověď se skládá ze zmiňovaného adverbia způsobu (dobře) – setkal jsem se pouze s jeho pozitivní formou, nikoliv s antonymem – a z příslušného postponovaného osobního zájmena (ukazuje na adresáta sdělení) ve tvaru nominativu. Původ onoho frekventovaného vyjádření a jeho variant může být podle mého soudu v anglickém good for you (good for her; good for me aj.), které se mohlo do našeho prostředí dostat různými cestami. I když zní zmiňované spojení nevšedně a atraktivně, přestože je stručné a plní svou komunikační roli dobře, nemyslím si, že je podobný
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196812