„Nic nevidím,“ řekl. Čekala v pozadí, jako by se neodvažovala k oknu přiblížit. Wallandera napadlo, jestli ji nepostihlo nějaké momentální pomatení smyslů jako důsledek těžkých událostí poslední doby. Postavila se vedle něj a ukázala. „Tam,“ řekla. „Tam. Někdo tu v noci byl a kopal.“ „Vy jste někoho viděla?“ zeptal se Wallander. „Ne.“ „Něco jste slyšela?“ „To ne. Ale vím, že tam v noci někdo byl.“ Wallander se pokusil určit, kam ukazuje prstem. Zdálo se mu, že kousek trávníku je pošlapaný. „To mohla být kočka,“ odtušil. „Nebo krtek. Nebo dokonce krysa.“ Zavrtěla hlavou. „Někdo tam v noci byl,“ trvala na svém. Wallander otevřel prosklené dveře a vyšel do zahrady. Vstoupil na trávník. Zblízka to vypadalo, jako by někdo vyhrabal trs trávy a potom místečko zase zakryl. Dřepl si a přejel po trávě rukou. Jeho prsty narazily na něco tvrdého, plastového nebo kovového, jakýsi úchyt vystupující ze země. Opatrně odrhnul stébla. Těsně pod svrchní vrstvou trávníku byl zahrabaný ně jaký šedohnědý předmět. Najednou Wallander ztuhl. Odtáhl ruku a pomaličku se postavil. Na chvilku si pomyslel, že se nejspíš zbláznil, zkrátka to nemohlo být tak, jak se domníval. Bylo to příliš nepravděpodob né, příliš nepochopitelné, než aby to vůbec mohlo někoho napadnout. Zvolna se vracel ke dveřím, pokládal nohy do nejasných stop, které tam předtím zanechal. Když dorazil do domu, otočil se. Pořád nemohl věřit, že je to pravda. „Co to je?“ zeptala se. „Doneste telefonní seznam,“ odpověděl Wallander a uvědomil si, jak napjatě jeho hlas zní.
98
henning mankell
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196611
Nechápavě na něj pohlédla. „K čemu vám bude telefonní seznam?“ „Udělejte, co vám říkám,“ přikázal jí. Odešla do chodby a vrátila se s ystadským seznamem. Wallander si svazek vzal a potěžkal ho. „Jděte do kuchyně. Zůstaňte tam.“ Udělala, co jí řekl. Wallander si pomyslel, že si to všechno pochopitelně jenom namlouvá. Pokud existuje minimální šance, že něco tak nepravdě podobného je skutečností, měl by naopak udělat něco úplně jiného, než co má v úmyslu. Prošel skleněnými dveřmi a postavil se co nejdál do pokoje. Zamířil a hodil telefonní seznam na úchyt vyčnívající ze země. Rána ho ohlušila. Potom ho překvapilo, že okna vydržela. Podíval se na kráter, který se vytvořil v trávníku. Pak si pospíšil do kuchyně, odkud slyšel křik paní Dunérové. Stála tam jako opařená s rukama na uších. Vzal ji a posadil na jednu ze židlí. „Nic to není,“ řekl. „Hned jsem zpátky. Jenom si musím zavolat.“ Vytočil číslo na policejní stanici. Zaradoval se, když to zvedla Ebba. „Tady je Kurt,“ řekl. „Potřebuju sehnat Martinssona nebo Sved berga. Nebo někoho jiného.“ Ebba jeho hlas znala, to věděl. Proto se na nic neptala, jenom udělala, oč ji požádal. Podle jeho tónu poznala, že je to vážné. V telefonu se ozval Martinsson. „Tady Kurt,“ oznámil Wallander. „Na policii nejspíš každou chvíli přijde hlášení o silné explozi za hotelem Continental. Dohlídni na to, aby zbytečně nevyjížděly jednotky. Nechci tu žádné hasiče ani sanitku. Někoho vezmi a přijeď sem. Jsem u paní Dunérové, Torstenssonovy sekretářky. Adresa je ulice Stickgatan, číslo dvacet šest. Růžový domek.“ „Co se stalo?“ ptal se Martinsson.
99
usměvavý muž
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196611
„Až sem přijedeš, tak uvidíš,“ odpověděl Wallander. „Stejně bys mi nevěřil, kdybych se ti to pokusil vysvětlit.“ „Zkus to,“ řekl Martinsson. Wallander zaváhal, než odpověděl. „Když ti řeknu, že se někdo pokusil na zahradě Berty Dunérové zahrabat nášlapnou minu, uvěříš mi?“ „Ne,“ odtušil Martinsson. „Co jsem říkal.“ Wallander položil sluchátko a vrátil se ke dveřím do zahrady. Kráter z trávníku nezmizel. Takže se mu to nezdálo.
100
henning mankell
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196611