Začátkem jara jim Buzz oznámil, že se stěhuje do Kalifornie a Melvins končí. V historii aberdeenských kapel to byl důležitý obrat a Kurt si z toho určitě vyvodil, že Buzz mezi svými vidí Jidáše. „Bylo to tak,“ vzpomíná Lukin, „že se na mě vykašlali. Kapela se naoko rozpadla kvůli tomu, aby se mě zbavili. Buzz mi to vymlouval, „Ne, to ne, já už ani v žádný kapele hrát nebudu. Prostě se stěhuju do Kalifornie.“ Jenže za měsíc potom, co se odstěhovali, začali hrát znova jako Melvins. Bylo to drsný, protože Buzz mě vykopnul úplně stejně jako toho bubeníka přede mnou.“ Lukinovo vyloučení z Melvins znamenalo pro Kurta důležitý moment. V tom sporu se každý postavil na něčí stranu a Kurt si poprvé dovolil Buzzovi odporovat. „Ten den se Kurt od Melvins odpoutal umělecky i názorově,“ vzpomíná Ryan. Kurt pochopil, že jeho vlastní hudba ovlivněná popem Buzzovi nikdy vyhovovat nebude. Mluvil sice o tom, že má Melvins rád, ale Buzze už za svůj vzor nepovažoval. Tenhle krok musel udělat, když měl zformovat vlastní vyjádření. Přestože to bylo bolestné rozhodnutí, dalo mu tvůrčí svobodu a uměleckou volnost. Kurtovi začal Lukin navíc lézt na nervy – nelíbili se mu totiž někteří Lukinovi přátelé. Podnikl tah jako z televizní epizody seriálu „I Love Lucy“: sebral průhlednou lepicí pásku a natáhl ji prostředkem domu. Lukinovi a jeho přátelům oznámil, že nesmí na jeho polovinu. Když si jeden Lukinův kámoš postěžoval, že musí pásku přelézt, když chce jít na záchod, Kurt prohlásil, „Tak budeš muset jít na dvůr, protože záchod je na mojí straně.“ Lukin se odstěhoval. Kurt bydlel nějakou dobu sám a pak se k němu nastěhoval jeden kamarád z Olympie, Dylan Carlson. Měl dlouhé hnědé vlasy, přerostlou bradku a vypadal trochu jako opotřebovaný Brian Wilson z kapely Beach Boys. Z pusy ovšem vypouštěl pobuřující názory na náboženství, rasismus a politiku. Byl to sice podivín, ale měl přednosti, které na něm Kurt obdivoval: byl chytrý, nadaný a přátelský. S Dylanem se seznámili na vystoupení Brown Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196560
Cow a spřátelili se. Dylan se do Aberdeenu přestěhoval údajně proto, aby s Kurtem pokládali ty koberce. Práce je moc netěšila: „Náš šéf hrozně chlastal,“ vybavuje si Dylan. „Přišli jsme se ráno ukázat do práce a on se válel ožralej v kanceláři na podlaze. Nebo se taky jednou válel za dveřma a my je nemohli otevřít a dostat se dovnitř, abysme ho vzkřísili.“ Práce vyhořela, ale přátelství vydrželo. Rok 1987 a své dvacetiny zahájil Kurt jistěji, s kapelou, novým kamarádem a několika dobrými písněmi. A navíc se kupodivu rozbujel i jeho sexuální život. Začal chodit s Tracy Maranderovou. Seznámili se přes hlodavce, protože oba chovali krysu. Kurt Tracy potkal poprvé před dvěma roky u jednoho punkového klubu v Seattlu, kde ho také zatkli za požití alkoholu. Popíjeli s Buzzem v autě a Tracy je přišla pozdravit. Kurt z ní byl celý pryč a nevšiml si, že u nich zastavilo policejní auto. Další rok se párkrát někde potkali a na začátku roku 1987 se dali dohromady. „Trochu jsem mu nadbíhala,“ svěřuje se Tracy. „Trvalo mu, než uvěřil, že se nějaký holce líbí.“ Tracy Kurtovi ve dvaceti vyhovovala a sehrála významnou roli na jeho cestě k dospělosti. Byla o rok starší, viděla stovky punkrockových koncertů a o hudbě věděla hodně, což Kurta nesmírně sexuálně vzrušovalo. Měla tmavé vlasy, ladné křivky a velké oči, tak nápadně hnědé jako měl on modré. Byla obyčejně hezká a prakticky založená. S každým se hned spřátelila. V tomhle i v lecčem jiném byla Kurtův pravý opak. Kurta okamžitě zaujala, ale od začátku si jí nepřipadal hoden. Ta vnitřní traumata, po kterých se Kurt jako obvykle držel zpátky, se začala projevovat už na začátku jejich vztahu. Po jednom z prvních sexuálních zážitků leželi vedle sebe v odeznívajícím uspokojení a Tracy při pohledu na Kurtovo nahé tělo prohlásila, „Bože, ty seš tak vyzáblej.“ Netušila, že mu ničím nemohla víc ublížit. Kurt na sebe v reakci na to naházel šaty a utekl ven. Ale stejně se vrátil. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196560
Tracy usoudila, že když bude Kurta dost milovat, Kurt se přestane pořád něčeho obávat. Bude ho milovat tolik, že začne mít rád sám sebe. V tom si Kurt moc nevěřil a na každém kroku se pokoušel vymlouvat, protože o sobě pochyboval a bál se. Toho jara víc než Tracy miloval už jen svou oblíbenou krysu Kitty. Od narození se o krysího samečka staral a v prvních týdnech jeho života ho krmil očním kapátkem. Většinou ho měl v kleci, ale výjimečně ho nechával běhat po domě, protože těch pár krysích hovínek tak zašpiněnému koberci nemohlo uškodit. Jednoho dne běhal Kitty po boudě a Kurt si na stěně povšiml pavouka. Zavolal Kittyho, aby ho chytil. „Povídám mu, ‚Vidíš toho sráče, Kitty? Chy ho, zab ho, chy ho, zab ho,‘“ zapsal si Kurt do deníku. Kitty na pavouka nezaútočil, a když se Kurt vracel s lahvičkou deodorantu Brut a chtěl pavouka zabít sám, uslyšel srdcervoucí pištění. A když pohlédl na zem, spatřil, že má: Pod levou nohou… krysí hlavičku. Kitty sebou mlátil, kvičel a krvácel. Řval jsem na něj, „Promiň,“ asi třicetkrát. Vzal jsem špinavý spodky a zvednul ho, dal ho do pytle a sehnal si dřevěnej špalík. Venku jsem ho tím dřevem praštil, položil na bok a po tom pytli jsem šlapal. Cítil jsem, jak mu to drtí kosti a vnitřnosti. Asi dvě minuty mi trvalo, než jsem ho zbavil utrpení, a pak jsem se zbytek noci hrabal v utrpení vlastním. Asi jsem ho neměl dost rád, určitě míň než teď. Vrátil jsem se do ložnice a viděl tam tu krev a toho pavouka. Zařval jsem na něj, „Ty hajzle,“ a přemejšlel, že ho zabiju, ale nechal jsem ho, aby mi nakonec v noci lezl po obličeji. Celou noc jsem nespal.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196560