V níž se píše, že po předešlé strastiplné cestě se o jejich konečné uložení postarala rodinná hrobka, kterou Kinští měli mít zřízenu v Praze, v kostele Svatého Salvátora. Ovšem předpoklad, že v tomto kostele hrobka Kinských skutečně existuje, natož, že jsou v ní uloženy ostatky pana Viléma, mi zatím nikdo z mnou oslovených osob jednoznačně nepotvrdil. Z ostatků pana Trčky z Lípy zachováná lebka je uložena v depozitáři stříbrského muzea. O její pravosti údajně svědčí charakteristické rodové rysy a některé anatomické zvláštnosti. Například absence zubů
Jedinou částí z ostatků dodnes dochovaných ve Stříbře je zbytek lebky Adama Erdmana Trčky.
moudrosti, které nikdy panu Trčkovi nenarostly. Odpovídající jsou i stopy zhojených poranění, která utrpěl v průběhu svého pozoruhodného, bouřlivého života. Kam zmizely ostatní části z kostry jeho těla, se dnes přesně neví… A neprozrazuje to ani jediný existující dokument o pozoruhodném nálezu - obyčejný, psacím strojem popsaný list papíru.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196555
ZA NEPOKOJNÝMI ŽIDY Z KASEJOVIC A ZA NÁDHEROU KASEJOVICKÝCH VÝŠIVEK.
N
a první pohled působí Kasejovice, vzdálené od Plzně půlhodinku jízdy autem, dojmem docela obyčejného městečka. Najdete u školu, pár obchodů a samozřejmě nezbytnou radnici. I s tradiční věžičkou s hodinami. Stačí však od radnice ujít pár kroků, zabočit do úzké uličky, tu projít, a rázem se ocitnete v jiném světě. V místě někdejšího židovského ghetta. Dnes je tu však připomíná jen synagoga a několik zachovaných rodinných domků. Před čtyřmi stovkami let ghetto ani synagoga v Kasejovicích ještě nestály. První žid, jakýsi Jakub Malý, přišel do obce v roce 1597. Koupil domek vedle pivovarského rybníka a v něm s rodinou, možná docela spokojeně, prožil zbytek života. Po něm postupně přicházeli další židé, až v druhé polovině osmnáctého století stálo v Kasejovicích vedle 156 křesťanských stavení i 25 židovských. Kasejovičtí židé se většinou živili obchodem. S látkami, plátnem, husím peřím, a dokonce i s koňmi. A bohatli... Rostoucí zisky jim brzy dovolily vyplácet nemalé částky lnářskému panstvu, kterému Kasejovice s řadou okolních vsí patřily, za poskytování ochrany. Kdo by to také za tučný peníz nedělal? Horší ale bylo, že se vše dělo před zraky převažující části obce, kasejovickými křesťany. V prvopočátku židovského osidlování totiž tito nově příchozí žili volně mezi ostatními vesničany. Nelze se proto divit, že se zdejší pantátové brzy začali pohoršeně ptát: „Proč má židovská komunita vlastní samosprávu? Proč v některých věcech podléhá jen vrchnosti? A ne starostovi a obecní radě. A proč se v důsledku těchto výhod mohou židé dokonce beztrestně vyvyšovat nad námi, nežidovskými sousedy?“ Odpovědi od uplácené vrchnosti se kasejovičtí pantátové samozřejmě nedočkali.. „To je mi spravedlnost, kat aby to spral,” ulevovali si jistě mnohokrát v místním šenku nad džbánky piva.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196555
Měli asi pravdu. Alespoň jejich panímámy jim doma k tomu horlivě přitakávaly... Ale co naplat. Na uplácení lnářské vrchnosti žádnému z nich peníze nezbývaly. Tvrdí se, že konec vzájemným konfliktům mezi znesvářenými stranami učinilo teprve vrchnostenské nařízení: Vystavět v Kasejovicích oddělené židovské ghetto. Je to už více než dvě stě let, co vzniklo. Mělo přibližně obdélníkový půdorys, po jehož obvodu stály jednotlivé chalupy souvěrců. Uprostřed synagoga. Odpusťte mi otázku. Opravdu si myslíte, že všechny konflikty v Kasejovicích skončily výstavbou ghetta? Nebuďte naivní! Skutečný konec sousedským sporům dokáže jen jediná věc... Hlas umíráčku! V případě bradatých kasejovických sousedů s nízkými, černými klobouky a jejich selských rivalů ten, který každého z obou znesvářených kasejovických táborů vyprovázel při poslední cestě na krásný upravený hřbitůvek na kopci nade vsí.
Nenápadné místo dávného odpočinku kasejovických židů.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196555