Pak naštěstí dobrá nálada převládla nad zasmušilostí z nové informace a on se zase smál a vtipkoval a kino bylo bezva, a tak když ji taxíkem odvezl před dům, vystoupil, otevřel galantně dveře vozu, nařídil dročkáři, ať počká, a šel ji doprovodit ke vchodu. Cítili se oba báječně. „Díky za nádherných čtyřiadvacet hodin,“ políbila ho dlouze. „Tobě díky a ozvi se, až se vrátíš, třeba přece jen o tom víkendu zůstanu v Praze.“ Usmála se, odemkla a špitla: „Pa!“ A najednou byla pryč a on nevěděl, jestli má být šťastný nebo smutný. „Padrino, nebuď sentimentální!“ napomenul se známou hláškou, a když to znovu zvážil, uvědomil si, že může být zase šťastný, ale asi to bude chtít trpělivost. Ještě netušil, jak moc se mýlí. Dny běžely normálním způsobem, ale trochu pomaleji, protože těšení a čekání čas prodlužuje. Snad stokrát za poslední tři dny prohlédl mobil, jestli nedostal nějakou zprávu, ale ten zarputile mlčel. Ani on nepsal, protože nechtěl tlačit na pilu a psát bezpohlavní zprávy typu jak se máš, co děláš, se mu nechtělo, a taky mu to připadalo trapné. Těšil se na konec týdne, až se Lívie vrátí, i když se trochu bál, aby třeba nebyl zklamaný. Čekal trpělivě jak indián, co bude, a přehrával si různé scénáře dalšího vývoje od těch pozitivních až po ty nejhorší, aby byl připraven. Pak byla středa ráno a jemu brnknul aparát ležící na druhé straně místnosti. Esemeska. Už byl asi desetkrát otrávený, kdy se těšil na tu pravou zprávu a byly to vždycky jiné. Nejradši by ty lidi, co otravují, zabil. Očekával stejný scénář i teď. Nijak nespěchal, když k němu kráčel. Pak si uvědomil, že esemeska je od NÍ, a vyjeveně četl: AHOJ EVZENE. STYSKA SE MI PO TOBE. STYSKA SE MI PO TOBE TAK, ZE KDYŽ JSEM SI TO VČERA VECER NA POKOJI DELALA, MYSLELA JSEM PRITOM NA TEBE! A BYLO TO NADHERNY :o). PUSINKA. L Zíral na mobil, a protože zrovna stál u baru, radši se posadil. „Ty vole, ta mi dává!“ vyfoukl. Co jí na to mám odepsat? Není to nějaká provokace nebo je fakt tak upřímná? Seděl, přemýšlel, a pak se rozhodl odepsat neutrálně, aby si kryl záda. AHOJ LIVIE. DIKY ZA ZPRAVU. TESIM SE NA TEBE. Smazal to. To je blbý, pomyslel si, moc komisní. Nejlepší bude, když to strávím a napíšu později, abych nebyl tak hrrr. Snídal a skládal v hlavě
~ 99 ~ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196527
různé odpovědi, ale žádná se mu nějak nelíbila. Pak si řekl, že se s tím nebude párat a odepsal: A TO POCKEJ CO ZAZIJES AZ TI TO UDELAM OSOBNE :o). TESIM SE NEJEN NA TO. E Okamžitě přišla odpověď. A TO SI MYSLIS, ZE TO DOKAZES LIP NEZ ZENA? TAK TO JE VYZVA :o) Odpověděl a celej se tetelil nádhernými představami a hlavně příslibem, který jasně vyplýval z komunikace. Počkej, já ti ukážu! Sliboval, a pak mobil zazvonil a volal Vojta, jestli ten oběd, co mají dnes domluvenej, platí. „Jasně, že platí,“ radostně odpověděl, „a mám téma, který s tebou musím probrat, a bude se ti líbit!“ „Nekecej! Nějakej milfík se vynořil na seznamce na webu?“ „Nech toho, lovit starý vraždy na webu, to je tvoje specialita. Tohle je echtovní, čistý, náhodný seznámení, který se vyvíjí v něco nádhernýho! A je jí vole asi tak sedmadvacet. A je to neskutečná libovost!“ „Tak nesejdeme se už ve dvanáct, aby byl čas pořádně pokecat?“ „To si piš. Ve dvanáct v Coloseu u Anděla.“ „Platí.“ „Tak čau.“ Položil telefon a přemýšlel, že Vojtu mu seslalo samo nebe, dlouho se neviděli, ale on byl jeden z mála, s kým byl ochoten si povídat nejen o nezávazném sexu, ale i o trošku citlivějších věcech, jakou Lívie jistě byla. Seděli v kuřácích, protože v nekuřácích bylo příliš plno, ale seděli tak, že nehrozilo, že jim někdo bude čoudit pod nos. Evžen přišel dřív, protože přecenil zácpu, jenže doprava byla vcelku mírná a ještě měl štěstí, že v parkingu zrovna někdo vyjížděl, právě když přijel, tak chytil místo v prvním podzemí hned u dveří k pojízdným pásům do přízemí. Hodiny na palubce ukazovaly teprve tři čtvrtě na dvanáct, ale řekl si, že půjde rovnou do restaurace a případně si vyřídí nějaké maily. Bylo přesně dvanáct, když doburácel Vojta, uviděl Evžena ode dveří a se širokým úsměvem se k němu hrnul. Evžen vstal, dali si jak malí kluci fafj, pak plácl Vojtu do břicha s veselou hláškou: „Vypadáš dobře, asi jsi trochu přibral, co ty vole?“ „Nech toho, nechtěj mě hned naštvat!“ nedal se Vojta s úsměvem, protože věděl, že to je jen chlapský štengrování a že to Evža nemyslí zle.
~ 100 ~ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196527
Usedli a shodli se, že si radši nejdřív objednají, protože tu sice vaří skvěle, ale číšníci mají sem tam šnečí nemoc a někdy dokážou tak schovávat oči, že přilákat je ke stolu bývá problém. Evžen si poručil svůj oblíbený křupavý kuřecí steak s brambory pečenými s česnekem, což sice býval dechový problém, když měl pak ještě nějaké schůzky, ale dnes už nic podobného nehrozilo. A i kdyby – žvýkačka to když tak zachrání. To jídlo nade vše miloval a za těch „iks“ let co sem chodil, si tu nedával nic jiného. Vojta si vybral salát. Taky si objednali půlku Montepuciana, aby aspoň jednou malou skleničkou oslavili setkání. „Co ten salát? Proč si nedáš něco fakt dobrýho, mají toho tady mraky, vždyť víš?“ „S tim pupkem jsi ťal do živýho, Vánoce mi daly zabrat, tchyně s mladou mě vykrmovaly jako o závod, a to se fakt nedá odolat. Chtěj si mě vykrmit, bestie, ale živýho mě nedostanou.“ „Zas tak dramatický to není, jen jsem tě tak hecoval.“ „Dramatický to možná není, ale čtyři kilča nahoře, už atakuju devadesát, a to mě pěkně sere. Aspoň ty čtyry kila musím shodit, a kdyby víc, tak bych se taky nezlobil, tak se krmím salátama. A kromě toho, brácho, mám odpoledne záskok, tak musím bejt lehkej.“ Evžen věděl, že Vojta je taková stará škola, manželství ctil skoro po všech stránkách, jen ta jedna malinká drobnost, kterou je věrnost manželce, mu jaksi nic neříkala. „Ty vole, že se ti chce, takhle odpoledne, ty jsi strašnej otrok toho svýho ptáka,“ namítl Evžen. „Ty mi něco povídej, hlavně potom, co mi chceš vykládat, pokud se nepletu, hahaha.“ „Jenže já jsem svobodnej a opuštěnej a mám na mysli možná krásný vztah a snad i intimní, noční, aspoň hodinový styk. A ne nějakou odpolední rychlovku bez citu a pohody.“ „Pohoda bude, neboj, to mám pod kontrolou, máme na to tři hoďky, než přiletí starej ze služebky. A víš, jak je krásnej sex bez jakéhokoli citu? Prostě si to děláte společně a cit to nekazí. Jo, připomeň mi, než půjdu, abych si vzal piluli.“ „Ty na to ještě bereš pilule? Nebo to máš na něco jinýho.“ „Jasně, že na to! Jinak jsem úplně zdravej. Mně to hrozně umocňuje prožitek, nemluvě o tom, že když na to jdeš poprvý, nesmíš zklamat, protože bys byl za trapáka, a to si pak ty ženský mezi sebou řeknou a jsi se snahama v piči. Ale na druhou stranu – když zaboduješ, taky si to řeknou a pak jsi bůh a nemáš problém. To si piš tučným písmem, chlapče! A teď, co ty? Vyprávěj, přeháněj, jsem jedno ucho!“
~ 101 ~ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196527